Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1948/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka v opatrovnické věci M. H., zastoupené M. H., jako opatrovníkem, zastoupeným advokátkou, za účasti Okresního státního zastupitelství v K., o návrhu na vrácení způsobilosti k právním úkonům, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání M. H. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2007, č.j. -394, takto:

I. Dovolání opatrovníka M. H. se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání opatrovníka M. H. potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 6. září 2007, č.j. -351, jímž byl zamítnut návrh na vrácení způsobilosti k právním úkonům M. H. a jímž byl zároveň změněn rozsudek Okresního soudu v Lounech, č.j. -173, ze dne 18. 9. 2003, kterým byla M. H. omezena k právním úkonům, tak, že M. H. není způsobilá nakládat s majetkem, jehož cena přesahuje 1.000,- Kč, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že nebyly státu ani žádnému z účastníků řízení přiznány, s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal opatrovník M. H. (dále dovolatel) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. a jež podává z důvodů uvedených v Namítá, že napadené rozhodnutí má

ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť je zde otázka, která doposud nebyla řešena, a to sice zda je v souladu se zákony ad tvrzená ochrana posuzovaného člověka, i když ochrana je zcela proti jeho vlastní vůli a on sám jiným osobám ani veřejnému zájmu prokazatelně neškodí. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká, že neprovedly všechny navržené důkazy a že ty důkazy, které byly provedeny, hodnotily zcela nesprávně po skutkové i po právní stránce a toto hodnocení rozhodně nebylo ve prospěch posuzované. Napadený rozsudek je v příkrém rozporu s ustálenou judikaturou v obdobných věcech, mimo jiné i s nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2005 č. . Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku pouze konstatoval, že neshledal důvodnou námitku odvolatele M. H., že odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně je v příkrém rozporu s ustálenou judikaturou, zejména s výše citovaným nálezem Ústavního soudu, a že dospěl k závěru, že nedošlo rozhodnutím soudu prvního stupně k zásahu do základních práv M. H. na lidskou důstojnost garantovanou v d, aniž by tento svůj závěr jakkoliv odůvodnil a aniž by uvedl, na základě jakých skutečností k tomuto závěru dospěl. Proto se dovolatel domnívá, že takový závěr odvolacího soudu lze považovat za nepřezkoumatelný, a že v takto citlivé otázce je zapotřebí podrobné a přesvědčivé odůvodnění závěru soudu, který tak tvrdě dopadá do osobnostních práv posuzované. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení - a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení , bez jednání ( ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Dovolatel dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle

Dovolání podle je přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ]. O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nejde o posouzení jen takové právní otázky, které pro rozhodnutí věci nebylo určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má

po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V posuzovaném případě je rozhodnutí odvolacího soudu, který se ztotožnil

s důvody uvedenými v rozhodnutí soudu prvního stupně, založeno především

na skutkovém a právním závěru, že změna ve zdravotním stavu M. H. nenastala, když její zdravotní stav je setrvalý, a tato i nadále trpí mentální retardací odpovídající středu lehkého pásma. Dovolatel však při formulaci právní otázky v dovolání přehlíží, že v tomto řízení nebyla posuzována jím formulovaná otázka, tedy zda je v souladu se zákony ad tvrzená ochrana posuzovaného člověka, jinými slovy, zda je v souladu se zákony zbavení způsobilosti M. H., nýbrž byla řešena otázka, zda došlo k takové změně poměrů ve zdravotním stavu M. H., jež by změnu v omezení způsobilosti, k níž v minulosti došlo, odůvodňovala. Z náležitostí vylíčení důvodů dovolání dále vyplývá, že dovolatel nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav, a tvrdí, že z provedených důkazů skutkový stav nebyl zjištěn správně. Nesouhlasí též s hodnocením provedených důkazů soudem. Ve skutečnosti tedy dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění, nikoliv pro samotné právní posouzení věci. Okolnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení ), však nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení Námitky proti skutkovým závěrům a neúplnosti skutkových zjištění totiž nejsou námitkami proti právnímu posouzení [ ], tím méně pak mohou být otázkou zásadního právního významu ve smyslu

Námitka nesprávného hodnocení provedených důkazů a výtky, týkající se provádění dalších důkazů ( ), se týkají postupu soudu při zjišťování skutkového stavu, což opět není dovolacím důvodem podle

Z vyložených důvodů nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat po právní stránce za zásadně významné a nelze dovodit přípustnost dovolání podle Dovolání dovolatele tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a , neboť dovolatel s ohledem

na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo

a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2008

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu