Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 116/2022
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 4 140 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 4 140 Kč se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba o zaplacení částky 4 140 Kč se zamítá.</b> <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
1. Žalobkyně dne datum formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který později doplňovala, zahájila řízení o zaplacení dvou smluvních pokut po 2 000 Kč za nevrácení dvou zapůjčených zařízeních, konkrétně právnická osoba anonymizována čtyři slova a anonymizována čtyři slova anonymizováno anonymizováno (číslo).
2. Tvrdila, že jejich převzetí potvrdila žalovaná svým podpisem na zakázkovém listu, a měla je povinnost vrátit řádně ve sjednané lhůtě po ukončení smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo kterou s ní žalobkyně dne datum uzavřela. Tato smlouva byla ukončena odstoupením od smlouvy ze dne datum.
3. Dále byl předmětem řízení učiněn i nárok žalobkyně na úhradu nájemného za výše uvedená zařízení, a to za každé zařízení po 70 Kč, tedy celkem 140 Kč, které žalobkyně vyúčtovala pod číslo se splatností dne datum, kdy povinnost platby nastávala právě se splatností vyúčtování za příslušné období.
4. Po skutkové stránce dospěl soud k závěru, že žalobkyně se žalovanou uzavřela shora uvedenou smlouvu číslo ke které pak sepsala sice odstoupení, ale kdy a zda vůbec se toto dostalo do dispozice žalované, z něho samotného nevyplývá, a ničím jiným ukončení smlouvy žalobkyně nedokládala. Kdy tak nastaly účinky odstoupení, a od kdy měla plynout tedy žalované povinnost vrátit zařízení, nebylo možné zjistit, když navíc lhůtu číslo žalobkyně nijak nevysvětlila, a nezúčastnila se ani jednání, při kterém by tak mohla učinit. Kromě toho ani konkrétně netvrdila, kdy zařízení předala, a z předložených zakázkových listů, kde mělo být převzetí potvrzeno, pak jejich předání nevyplývá. Stejně tak ze smlouvy neplyne, že by ji podepsala žalovaná jako podnikatel, tedy ji uzavřela v pozici spotřebitele, a odkazované VOP a ceníky, na které se odkazuje, a kde by měly být sjednány povinnosti k nárokovaným platbám, podepsány žalovanou nebyly, nelze tak ani dovodit, že by se k nim takto zavázala. Z doloženého vyúčtování číslo pak soud zjistil, že jej žalobkyně sepsala s datem datum a vyúčtovala v něm nájemné za obě zařízení po 70 Kč. Že by se předmětné vyúčtování kdy vůbec dostalo do dispozice žalované, rovněž zjištěno nebylo.
5. Po právní stránce si smluvní strany mohou sjednat dle § 2048 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (dále jen „o. z.“) pro případ porušení smluvené povinnosti, pokutu, a to buď v konkrétní výši, nebo mohou ujednat způsob, jak bude určena. Tyto rozhodné skutečnosti je pak nezbytné nejen tvrdit, ale v řízení i prokázat, kdy jde o základní procesní povinnosti žalobkyně dle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Za situace, kdy žalobkyně v řízení sice k uplatněnému nároku tvrdila, ale již nebyla schopná unést břemeno důkazní ohledně toho, že si takovou pokutu skutečně sjednala, že si sjednala povinnost vrátit v konkrétní lhůtě zařízení, za jejíž porušení měla pokuta náležet, že zařízení žalované vůbec předala, a že žalované a kdy započala a uplynula běžet lhůta pro jeho vrácení, nemohla s těmito nároky v řízení uspět.
6. V případě nároku na úhradu nájemného za poskytnutá zařízení jde o nárok plynoucí z § 2201 o. z., podle kterého se pronajímatel nájemní smlouvou zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Jeho splatnost je rovněž věcí smluvní, a jestliže je navázáno na splatnost vystaveného vyúčtování žalobkyní, pak ale musí prokázat, že tento její nárok byl nejen sjednán, ale že nastala i jeho splatnost. Toliko vystavení vyúčtování, kde je nájemné za dané zúčtovací období uvedeno, není dostačující, vyúčtování se musí dostat do dispozice druhé strany, aby měla možnost se s ním seznámit a podle něho úhradu provést. Jelikož toto nebylo prokázáno, byl i tento nárok soudem zamítnut.
7. Za situace, kdy se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být ani poučena a vyzvána k doplnění, a nemohlo být ani odročováno za tímto účelem, neboť s koncem prvního jednání ve věci nastala i zákonná koncentrace řízení a nově by již žalobkyně ani uvádět dříve známé skutečnosti a navrhovat další důkazy nemohla. Kromě toho, že soud má zásadně rozhodovat již při prvním jednání a postupovat v řízení hospodárně, zákonná koncentrace neumožňuje, aby účastníci opožděně řešili základní náležitosti. Rozhodnutí neúčastnit se jednání pak jde k jejich tíži, kdy se tímto výhody poučení i přes právní zastoupení jinak udělovaného vzdávají.
8. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá ze skutečnosti, že v řízení byla plně úspěšná žalovaná. Ta by tak měla nárok na náhradu nákladů podle § 142 odst. 1 o. s. ř., žádné náklady jí však nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).