Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
119 C 6/2022
Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 35 819 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 536 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 536 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 12 283,80 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 941 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 64,6 % ročně z částky 24 881,84 Kč od datum do datum ve výši 1 030,32 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 24 881,84 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 84 326 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 369,73 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 536 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 536 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 12 283,80 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 941 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 64,6 % ročně z částky 24 881,84 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 030,32 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 24 881,84 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 84 326 Kč se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 369,73 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost. Dále žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v registru příjmení a NRKI a zda žalovaný není v insolvenci. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 64,6 % ročně (nominální úroková sazba) splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 464 Kč, uhradil však pouze 1 splátku, a to dne datum. Žalobkyni tak v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč, když bylo sjednáno, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení 30 dnů. Tato pokuta je pak účtována za prodlení žalovaného s 2. a 3. splátkou. V důsledku prodlení žalovaného pak žalobkyni vzniklo právo i na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, které byly sjednány ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení 15 dnů. Jelikož se žalovaný takto dostal do prodlení se splátkou 1, 2 a 3 požaduje žalobkyně náhradu nákladů vzniklých prodlením ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč). Protože se žalovaný ocitl v prodlení 65 dní se splátkou či její částí, a to konkrétně 2. splátkou splatnou dne datum, byl úvěr ke dni
datum na základě smluvních ujednání automaticky zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu úvěru, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od datum do jejího zaplacení. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši 28 879,79 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 342,80 Kč, úroku a úroku z prodlení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , /dále jen „o.s.ř. “ /).
3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu a výpisu z ARES bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů. Ze smlouvy o úvěru včetně přílohy, karty klienta, splátkového kalendáře a oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný dne datum uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 64,60 % ročně, a to v 48 měsíčních splátkách po 1 464 Kč, splatných 17. dne v každém kalendářním měsíci. Z dokladu o vyplacení vyplývá, že úvěr byl žalovanému vyplacen dne datum. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný takto octl v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky o délce 15 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s prodlením žalovaného vznikly, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Pakliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Pro případ zesplatnění úvěru pak bylo dále sjednáno, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků, které přirostou po zesplatnění úvěru pouze do maximální výše 120 % z celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit, tj. částky 84 326,40 Kč.
4. Z hodnocení klienta, výpisu z příjmení, výpisu z NRKI, přehledu transakcí, výpisu z účtu, kopie občanského průkazu a smlouvy o účtu bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni, že dosahuje čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání ve výši 24 600 Kč, bydlí u rodičů a jeho náklady na bydlení činí 3 000 Kč. Stran ostatních výdajů vycházela žalobkyně z výše životního minima tedy částky 3 860 Kč a z částky 100 Kč představující ostatní výdaje. Žalobkyně si od žalovaného nechala doložit výši příjmu. Ohledně výdajů žalovaného nebyl předložen žádný doklad. Žalovaný byl v rámci NRKI ohodnocen skóre 215, tedy jako klient, u nějž je úvěr výrazněji limitován výší vyplacené částky případně by měla být žádost zamítána. V registru příjmení neměl žalovaný žádný záznam. Z upomínky bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Z oznámení ze dne datum bylo zjištěno, že úvěr byl k tomuto dni zesplatněn. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky. Z výpisu ČNB bylo zjištěno, že roční úroková sazba u úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice na spotřebu činila ke dni uzavření smlouvy 7,31 %.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 ,2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne
datum ve věci C číslo).
8. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1 , odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to včetně prověřování informací získaných od žalovaného a zkoumání skutečných životních výdajů žalovaného a stran prodlení žalovaného dne datum.
9. K poučení soudu žalobkyně uvedla, že doručení listin je prokázáno předloženými listinami. Úvěruschopnost byla ověřena s odbornou péčí.
10. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů však nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala skutečné výdaje žalovaného. V tomto směru se omezila pouze na údaje zjištěné od žalovaného. Nepožadovala po žalovaném doložení příjmů, nákladů na bydlení ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel, natož pak ve věku žalovaného. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (např. lustrace žalovaného v registrech), to je však nedostačující.
11. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
12. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C číslo z datum) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.
13. Žalovaný však od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku 25 000 Kč, přičemž jí dosud vrátil pouze 1 464 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o.z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně co do částky
23 536 bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky
23 536 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit.
14. Splatnost dluhu je pak dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z., když nebylo zjištěno, že by právě tato splatnost nebyla v možnostech spotřebitele (o tomto měl pro změnu soud v úmyslu ve smyslu ust. § 118 a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. poučit žalovaného).
15. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat již od datum, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007 ). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila již datum, úrok však požadovala až do data pozdějšího.
16. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
17. I v případě, kdy by soud shledal, že smlouva o úvěru jako celek je platná, musel by žalobu zamítnout co do úroku 64,6 % ročně, neboť soud takové ujednání považuje za absolutně neplatné, když smluvní úrok v této výši je nepřiměřený a jsoucí zjevně v rozporu s dobrými mravy.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 369,73 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 791 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 819 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 640 Kč ve výši 974,40 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení exekuce.