Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4534/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou dne 28.5.2004 u Okresního soudu v Šumperku domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 35.000,- Kč s 2% úrokem od 4.11.2003 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že otec žalovaného M. K., jako jednatel žalobce, dne 14.7.2003 \"sám sebe jmenoval do funkce ředitele žalobce\", že \"uzavřel jako jednatel se sebou jako zaměstnancem manažerskou smlouvu, v níž sjednal měsíční mzdu ve výši 40.000,- Kč\", a že \"uzavřel 14.7.2003 se žalovaným pracovní smlouvu, v níž jeho pracovní zařazení označil jako funkci asistenta ředitele s měsíční mzdou 30.000,- Kč\". Žalobce má za to, že \"pro rozpor se zákonem\" nevznikl platně pracovní poměr M. K. a že proto nevznikl ani pracovní poměr žalovaného k žalobci, zejména \"z důvodu obcházení zákona a nedostatku vážnosti vůle\", když \"žalovaný do práce nenastoupil, nevykonal žádnou pro žalobce prospěšnou činnost, toliko dne 4.8.2003 vybral z účtu žalobce částku 35.000,- Kč, jejíž použití ve prospěch společnosti ani přes opakované výzvy průkazným způsobem nedoložil\". Žalobce dne 8.8.2003 se žalovaným okamžitě zrušil pracovní poměr a vyzval žalovaného k vrácení \"neoprávněně přisvojené\" částky 35.000,- Kč, žalovaný však dosud jeho výzvě nevyhověl.

Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 2.11.2007 č.j. -88 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 14.876,75 Kč k rukám advokáta. Z provedeného dokazování zjistil, že otec žalovaného M. K. se jako jednatel žalobce dne 14.7.2003 jmenoval do funkce ředitele žalobce, že jako jednatel sám se sebou rovněž uzavřel manažerskou smlouvu, že M. K. dne 14.7.2003 uzavřel za žalobce se žalovaným pracovní smlouvu, ve které byla sjednána mzda ve výši 30.000,- Kč měsíčně, a že dne 4.8.2003 byl žalovaným z účtu žalobce proveden výběr částky 35.000,- Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že \"žalovaný ve smyslu ustanovení získal na úkor žalobce jako zaměstnavatele\" částku 35.000,- Kč, když \"pracovní smlouva ze dne 14.7.2003 uzavřená za žalobce statutárním orgánem, jednatelem, otcem žalovaného, nesledovala vznik pracovního poměru podle ustanovení , 2 , nesledovala plnění povinností vyplývajících z pracovního poměru podle ustanovení ze strany žalovaného pro žalobce jako zaměstnavatele, ale pouze to, aby byly odčerpány, byť i částečně finanční prostředky žalobce\", a že vůle žalovaného směřující k uzavření pracovní smlouvy nebyla učiněna vážně a je tedy neplatným právním úkonem ve smyslu ustanovení .

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22.5.2008 č.j. -115 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.358,50 Kč k rukám advokáta. Z důkazů provedených soudem prvního stupně (především z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 6.10.2003, které učinil žalovaný) odvolací soudu shodně se soudem prvního stupně dovodil, že \"jmenování otce žalovaného ředitelem, manažerská smlouva a pracovní smlouva ze dne 14.7.2003 jsou neplatné podle ustanovení , neboť tyto právní úkony nebyly učiněny vážně\". Smyslem jmenování otce žalovaného do funkce ředitele a uzavření pracovní smlouvy mezi žalobcem a žalovaným nebyl vznik pracovního poměru, ale, jak vypověděl žalovaný, \"úsilí dostat část vložených peněz zpět\". Podle odvolacího soudu \"skutečnost, že vůle žalovaného a jeho otce ke vzniku pracovního poměru nebyla vážná, je zřejmá z dalších okolností celého případu\", zejména z toho, že žalobce v té době \"měl ještě jednoho jednatele, nevyvíjel žádnou činnost, neměl žádné zaměstnance\" a že otec žalovaného se záměrem získat peníze pro výplatu mzdy a odchodného \"prodal bez vědomí druhého jednatele část majetku společnosti, peníze nechal převést na účet zřízený pro tento účel a z tohoto účtu došlo k vyplacení mzdy a odchodného žalovanému a jeho otci\". Žalovaný je tedy s ohledem na výše uvedené povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení , které získal dne 4.8.2003 výběrem částky 35.000,- Kč z účtu žalobce.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že soudy věc řešily \"zejména z hlediska postavení jeho otce, jednatele žalobce\", když dovodily, že otec žalovaného při sjednávání pracovní smlouvy s žalovaným \"nebyl veden úmyslem žalovaného zaměstnat, ale úmyslem dostat své peníze zpět\", což však nelze \"extenzivně vztahovat na posouzení otázky platnosti pracovního poměru, když žalovaný byl při sjednávání pracovního poměru i v době jeho trvání v dobré víře, že je řádně zaměstnán\". Žalovaný podle sjednané pracovní smlouvy pro žalobce pracoval a případná neplatnost pracovní smlouvy mu nemůže být na újmu, protože ji nezpůsobil sám. Přípustnost dovolání žalovaný dovozuje z ustanovení , za otázku zásadního právního významu považuje okolnost, \"zda je přípustné, aby v případě, že pracovní smlouva byla neplatným právním úkonem, nenáleží mu za vykonanou práci mzda, resp. náhrada za plnění pracovních úkolů, které odpracoval v rámci pracovního poměru, který považoval za platný\", když ve smyslu ustanovení a 4 \"nezpůsobil neplatnost úkonu výlučně sám\" a \"zda je možné po něm spravedlivě požadovat, aby vrátil celou částku 35.000,- Kč, když je nesporné, že tuto sumu rozdělil na pokyn jednatele žalobce, a částku 20.000,- Kč vyplatil zaměstnanci žalobce p. Keprtovi\", a navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [ ], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [ ].

Žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání může být podle ustanovení - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. ], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. ]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení a (srov. ). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).

Žalovaný - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. ) - právní posouzení věci odvolacím soudem nezpochybňuje (nenamítá, že by odvolací soud aplikoval nesprávný právní předpis nebo že by jej nesprávně vyložil). Námitky žalovaného uvedené v dovolání představují pouze kritiku skutkových zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází, tedy uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení Podstatou námitek je totiž nesouhlas žalovaného s tím, jak odvolací soud (a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné) hodnotil důkazy. Dovolatel v dovolání - na rozdíl od skutkových závěrů soudů obou stupňů - uvádí, že \"pracovní poměr považoval za platný\", že neplatnost pracovního poměru nezpůsobil \"výlučně sám\", že věc byla řešena \"zejména z hlediska postavení jeho otce, jednatele žalobce\" a že \"byl při sjednávání pracovního poměru i v době jeho trvání v dobré víře, že je řádně zaměstnán\". Tím, že dovolatel na vlastních (odlišných) skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska dovolacího důvodu podle ustanovení nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá - jak výše uvedeno - přípustnost dovolání podle ustanovení

K námitkám žalovaného lze dodat, že mezi účastníky nevznikl pracovněprávní vztah, bylo-li skutečným smyslem uzavření pracovní smlouvy ze dne 14.7.2003 - jak soudy zjistily - \"úsilí dostat část vložených peněz zpět\". Povinnost žalovaného vydat žalobci bezdůvodné obohacení proto vyplývá z ustanovení a je pro ni nerozhodná okolnost, kdo neplatnost způsobil a zda příjemce plnění byl \"v dobré víře\".

Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. prosince 2008

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu