Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1430/2008

U S N E S E N Í

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. ze dne 27. 4. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a ublížení na zdraví ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal D. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. ze dne 12. 3. 2008 tak, že jej jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal D. V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod (byť výslovně neuvedený) označil (s ohledem na slovní popis) ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že závěry o jeho vině soudy dovodily z nesprávně vedeného dokazování (zejména co do hodnocení provedených důkazů) s tím, že takto jeho vina nebyla bezpečně prokázána a ve věci tedy panuje extrémní nesoulad mezi skutkovým zjištěním a jejím právním hodnocením. Takto dodal, že co se týče trestného činu výtržnictví, měl být příslušný skutek právně kvalifikován jako trestný čin opilství podle § 201a odst. 1 tr. zák., když je zřejmé, že v rozhodné době byl dovolatel podnapilý. Dodal také, že nebylo soudy dostatečně odůvodněno to, že mu byl uložený (přísně) nepodmíněný trest odnětí svobody, když v jeho případě postačovalo uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, to s tím, že se „nikdy dříve trestného činu opilství nedopustil“. Proto navrhl, aby dovolací soud podle § 265m tr. ř. sám rozhodl tak, že dovolatele zprostí obžaloby v plném rozsahu, případně aby vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že část námitek směřuje vůči ve věci učiněným skutkovým zjištěním (a to bez bližší argumentace), a proto se podané dovolání takto míjí s užitým dovolacím důvodem. Stejně tak je tomu i v případě námitek směřujících do výroku o druhu a výši uloženého trestu, když takový výrok lze dovoláním napadnout prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to jenom za podmínek v něm vymezených. Uplatněný dovolací důvod je potom zjevně neopodstatněný stran námitky, v jejímž rámci se dovolatel domáhá, aby byl trestný čin výtržnictví (jímž byl shledán vinným) právně kvalifikován jako trestný čin opilství. V této souvislosti uvedla, že u trestného činu opilství podle § 201a tr. zák. je vyloučen souběh s jakýmkoli jiným trestným činem vzhledem k tomu, že trestný čin opilství se bude aplikovat v případě, kdy se pachatel zaviněně uvedl do stavu nepříčetnosti. Přitom u dovolatele po celou dobu vedeného trestního řízení nevznikly pochyby o jeho příčetnosti. Konečně státní zástupkyně uvedla, že soudy vycházely z konkrétních skutkových zjištění a jím odpovídajícího právního posouzení předmětného skutku, a nelze tak ani dospět k závěru, že mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jeho následným právním posouzením existuje extrémní nesoulad. Proto také navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., a tedy je nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně (a právně kvalifikovány jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák.), dovolatel namítl, že provedeným dokazováním nebyl zjištěn takový skutkový děj, který by bylo možné právně kvalifikovat jako právě tento trestný čin. Aniž by v uvedeném směru jakkoli blíže argumentoval, má za to, že v uvedeném směru je tak dán extrémní rozpor právě mezi skutkovým zjištěním a právním hodnocením věci. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Poukázaly přitom na jednoznačné výpovědi jednotlivých (označených) poškozených a svědků, jakož i na lékařskou zprávu o zranění P. R. i na ve věci pořízené listinné důkazy. Námitky vznesené v uvedeném směru tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. V uvedeném směru je nutno zdůraznit, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Pokud by tedy dovolání bylo opřeno pouze o takto vedenou námitku, nezbylo by než je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Jako právně relevantní se jeví námitka dovolatele spočívající v tom, že jednotlivé skutky právně kvalifikované soudy jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. měly být právně kvalifikované jako trestný čin opilství podle § 201a odst. 1 tr. zák. Takto vedená námitka je však zjevně neopodstatněná. To proto, že v posuzované věci u dovolatele po celou dobu trestního řízení nevznikly žádné pochybnosti o jeho aktuální příčetnosti, když žádná ve věci učiněná skutková zjištění neposkytla podklad pro úvahy v tomto směru, když ani dovolatel takové námitky nevznesl a v průběhu trestního řízení ani pochybnosti uvedeného druhu (stran úvah o příčetnosti dovolatele) nevyvstaly. K námitce dovolatele stran uloženého trestu je potom namístě stručně uvést, že takovou námitku nelze podřadit pod zvolený dovolací důvod, když ani případně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by nepřicházel v úvahu, neboť dovolateli byl uložen druh trestu, který zákon připouští a byl mu uložen ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. prosince 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka