Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
219 C 22/2021
Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
nyní neznámého pobytu
zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 32 346,43 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 069,99 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 069,99 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 6 930,01 Kč, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 32 346,43 Kč od 16. 11. 2020 do 15. 12. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 930,01 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 32 346,43 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení a kapitalizovaného úroku za období od 16. 7. 2020 do 15. 11. 2020 částkou 1 273,67 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 543,48 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 069,99 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 069,99 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 6 930,01 Kč, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 32 346,43 Kč od 16. 11. 2020 do 15. 12. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 930,01 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 32 346,43 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení a kapitalizovaného úroku za období od 16. 7. 2020 do 15. 11. 2020 částkou 1 273,67 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 543,48 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 32 346,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 4. 10. 2019 uzavřela se žalovaným rámcovou smlouvu, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Dne 5. 10. 2019 uzavřela žalobkyně se žalovaným dodatek číslo na základě kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 35 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen 7. 10. 2019. Před uzavřením smlouvy ověřila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným, které byly ověřeny proti informacím z dokladů žalovaného. Dále žalobkyně vycházela z interních a externích databází, jako například bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací a z informací od jiných společností. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč, jež mimo jistiny obsahovaly i úrok
14,9 % ročně, splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem17. 11. 2019, konče dne
17. 9. 2023. Na základě dodatku číslo byla splatnost splátek změněna na 13. den v měsíci. Dodatkem číslo byla splatnost změněna na 12. den v měsíci. Dodatkem číslo byla splatnost změněna na 16. den v měsíci. Dodatkem číslo byla výše splátek změněna na částku 700 Kč měsíčně. Žalovaný však splátky řádně nehradil. Jelikož žalovaný závažně porušil své povinnosti, žalobkyně úvěr ke dni 16. 11. 2020 zesplatnila. Celková splatná částka po zesplatnění sestávala z jistiny ve výši 32 346,43 Kč a z kapitalizovaného nesplaceného úroku ve výši 1 273,67 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím svého opatrovníka tak, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy právě se žalovaným. Dále žalobkyně neprokázala, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného, neboť v tomto směru nepostačuje vycházet pouze z vyplněného formuláře.
3. Žalobkyně požádala o odročení jednání z důvodu, že byla nařízena karanténa u zaměstnance pověřeného jednat za žalobkyni před soudem za daný region. Soud žádosti žalobkyně nevyhověl, neboť žalobkyně karanténu zaměstnance ani jiný důvod pro odročení řádně nedoložila ani nedoložila, proč by se jednání nemohl zúčastnit jiný zaměstnanec či zástupce žalobkyně třeba i zástupce pro jiný region, když takové zastupování je u obdobných subjektů zcela běžné. Zároveň se jedná o zcela běžný typ sporu a žalobkyně mohla bez problémů svá tvrzení stran zjišťování úvěruschopnosti žalovaného doložit předem. Soud zároveň vyřizuje značný počet věcí a pro nedoložené žádosti o odročení jednání nemá prostor, i ostatní účastníci mají právo na to, aby jejich věc byla vyřízena v rozumné lhůtě. Soud tedy omluvu žalobkyně nepovažoval za řádnou, a proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /).
4. Z rámcové smlouvy číslo ze dne 4. 10. 2019, výpisu ze systému a obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně, mimo jiné, zavázala zřídit pro žalovaného bankovní účet č. bankovní účet. Z dodatku číslo formuláře a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že dne 5. 10. 2019 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vyplývá, že úvěr byl žalovanému poskytnut dne 7. 10. 2019. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit v 48 měsíčních splátkách po 1 000 Kč. Splátky obsahovaly úrok 14,90 % ročně a byly splatné vždy 17. den v měsíci. Dodatkem číslo byla výše splátek změněna na částku 700 Kč měsíčně. Na základě dodatku číslo byla splatnost splátek změněna na 13. den v měsíci. Dodatkem číslo byla splatnost změněna na 12. den v měsíci. Dodatkem číslo byla splatnost změněna na 16. den v měsíci. Pro případ, kdy se žalovaný zpozdí se splátkou, bylo sjednáno oprávnění žalobkyně účtovat mu úrok z prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním dlužné částky. Pro případ prodlení žalovaného se splacením jakékoliv splátky bylo dále sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat předčasné splacení úvěru. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný naposledy řádně uhradil splátku splatnou dne 15. 2. 2020, na splátku splatnou dne 16. 8. 2020 uhradil pouze 630,01 Kč. Z výzvy k zaplacení ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr ke dni 16. 11. 2020 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě jejího dluhu do 25. 11. 2020.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne
5. 3. 2020 ve věci C -679/18).
8. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla, neboť v tomto směru sice uvedla určitá tvrzení, ale nepředložila jediný relevantní důkaz. Soud připomíná, že pod pojmem řádné ověřování úvěruschopnosti spadá nejenom vyplnění dotazníku (sdělení údajů) dlužníkem, ale také reálné ověření příjmů a hlavně výdajů dlužníka v době poskytnutí úvěru, včetně ověření z konkrétních listin, potvrzením zaměstnavatele apod..
9. Vzhledem k výše uvedenému tedy soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvy jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
10. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C -618/10 z 14.6.2012) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.
11. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 35 000 Kč, přičemž jí dosud vrátil pouze 6 930,01 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o.z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaná na úkor žalobkyně co do částky 28 069,99 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 28 069,99 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit.
12. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 26. 11. 2020. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 18. 11. 2020 s výzvou k zaplacení do 25. 11. 2020. Žalovaný je tak v prodlení ode dne následujícího.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 543,48 Kč, přičemž tato částka představuje 42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 294 Kč. Při výpočtu náhrady nákladů řízení zohlednil soud i příslušenství pohledávky (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010 sp.zn. I ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 30 987,88 Kč (jistina + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 2. 2022), žalovaný co do částky 12 535,71 Kč (částka 6 930,01 Kč sestávající ze zbytku jistiny, úrok za období od 16. 11. 2020 do 15. 12. 2020, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 2. 2022, úrok 1 273,67 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení exekuce.