Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2486/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2007, č. j. -79 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2006, č .j. -54, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

II. Řízení „o dovolání“ proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2006, č.j. -54, se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. července 2006, č.j. -54, zamítl žalobu, aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 153.425,- Kč s úroky z prodlení ve výši 6% od 1.7.2004 (výrok I.). Ve výroku II. rozhodl soud prvního stupně o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o dílo podle § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen: „obch. zák.“), přičemž zkoumal, zda žalovaný odpovídá podle ustanovení § 373 a násl. obch. zák. za škodu v žalobou požadované výši, která podle tvrzení žalobkyně byla způsobena tím, že žalovaný provedl ve dvou případech neodborný servis jejího vozidla zn. V.P. variant, , jelikož ani při servisu po ujetí 120.000 km, ani po ujetí 135.000 km, neprovedl výrobcem nařízenou výměnu rozvodového řemene. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že výměna rozvodového řemene, jako doporučený úkon při provádění servisu vozidla po ujetí 120.000 km, ani po ujetí 135.000 km, nebyla žalobkyní objednána. Z toho soud dovodil, že k dohodě o provedení této práce nedošlo a žalovaná žádný důkaz v tomto smyslu nepředložila. Soud uzavřel, že žalovaný žádné povinnosti ve vztahu ke škodní události (poškození vozu přetržením předmětného řemene) neporušil, proto žalobu zamítl.

Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (výrok I.) a ve výroku II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně, tedy že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že ze skutečnosti, že v důsledku vadnosti řemene došlo k poruše na vozidle, které se stalo nepojízdným, nelze dovodit příčinou souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody.

Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné dovolání, které co do přípustnosti opírá o ustanovení (dále jen „ “). Z obsahu dovolání ( ) vyplývá, že žalobkyně uplatňuje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle ).

Dovolatelka má za to, že soudy obou stupňů rozhodovaly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť neprovedly důkazy navrhované žalobkyní k prokázání rozhodných skutečností a navíc celou věc nesprávně posoudily. Dovolatelka vytýká, že soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz znaleckým posudkem znalce z odvětví strojírenství, „který by mu po technické stránce vysvětlil, zda žalovaný porušil či neporušil právní povinnost“. Zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, které považuje za nesprávné, a dále namítá, že soudy obou stupňů nehodnotily správně předložené důkazy, z nichž tyto skutkové závěry vyvodily. Dovolatelka uvádí, že si u žalovaného objednala provedení servisních úkonů tak, jak je nařizuje výrobce, přičemž podle dovolatelky to žalovaný provedl jen částečně. Tvrzení žalovaného o tom, že si u něj výměnu řemene neobjednala, je účelové, když v řízení dříve přiznal, že nevěděl, že má vyměnit řemen motoru.

Dovolatelka navrhuje zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení přípustné.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu v této věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

Námitky, kterými dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávné hodnocení jím provedených důkazů a nesprávná skutková zjištění, jsou podřaditelné dovolacímu důvodu podle (tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), tyto námitky však za situace, kdy je zvažována přípustnost dovolání podle , úspěšně uplatnit nelze. Přípustnost dovolání podle lze dovodit v daném případě pouze z hlediska případného rozporu s hmotným právem.

Z obsahu dovolání se podává, že z hlediska rozporu s hmotným právem vytýká, že oba soudy nesprávně posoudily otázku porušení povinnosti žalovaného vyměnit ozubený rozvodový řemen (jehož přetržení způsobilo škodu) ve vazbě na uzavření smlouvy o dílo (servis předmětného vozidla). Z tohoto pohledu je dovolání podle a přípustné.

Dovolací soud dospěl k závěru, že oba soudy uvedenou otázku nesprávně právně posoudily a je tak dán současně dovolací důvod podle

Není totiž rozhodné, zda si žalobkyně (ne)objednala výměnu ozubeného rozvodového řemene, ale jakým způsobem byl v uzavřené smlouvě v dílo sjednán předmět díla (servisní služby), zda – pokud nebyla ujednána přímo výměna řemene – lze z obsahu smlouvy dovodit též výměnu řemene jako servisní úkon v rámci sjednaného předmětu díla.

V této souvislosti bude nutno zkoumat též okolnost zda, žalovaný jako odborný servis dodržel obecnou prevenční povinnost ve smyslu § 415 obč. zák. v souvislosti se žalobním nárokem na náhradu škody.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věta první tohoto ustanovení) a poněvadž důvody, pro které byl tento rozsudek zrušen, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i tento rozsudek a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení ( věta druhá )

V novém řízení bude rozhodnuto též o nákladech řízení včetně řízení dovolacího ( věta druhá )

Nejvyšší soud dále konstatoval, že proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2006, č.j. -54, dovolání přípustné není.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu ( ). Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2006, č.j. -54, který byl dovoláním také napaden, však rozhodnutím odvolacího soudu není. Jde o rozhodnutí soudu prvního stupně, což ostatně dovolatelka v dovolání nepopírá. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je zásadně odvolání, jež bylo dovolatelkou proti prvostupňovému rozsudku v dřívější fázi řízení rovněž podáno. výslovně neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 112, sv. 14, roč. 1997). Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil ( ve spojení s ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. prosince 2008

JUDr. František Faldyna, CSc.

předseda senátu