Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 5337/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 30.6.2005 č.j. -30, jež nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dne 4.8.2005, byla přijata do úschovy částka 1.500.000,- Kč, kterou dne 14.6.2005 složila K. b., a.s. jako \"složenou kupní cenu za prodej nemovitosti\" z důvodu, že má \"pochybnosti, kdo je věřitelem\". K odůvodnění svého návrhu K. b., a.s. uvedla, že účastníci uzavřeli dne 15.1.1996 kupní smlouvu, kterou žalobce prodal žalovanému nemovitosti za 1.500.000,- Kč, že v dodatku ke smlouvě ze dne 15.1.1996 se účastníci dohodli, že \"kupní cena ve sjednané výši bude zaplacena tak, že kupující složí celou částku v den podpisu kupní smlouvy na účet K. b., pobočka K. s tím, že složená částka bude uvolněna k dispozici prodávající společnosti E. s.r.o. po předložení kupní smlouvy ze dne 15.1.1996 opatřené doložkou o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a jeho zápisu\", a že po \"prodiskutování této skutečnosti\" byla uzavřena \"trojstranná ústní dohoda v obdobném smyslu\", v důsledku které K. b., a.s. vydala dne 15.1.1996 \"potvrzení, kde bylo uvedeno, že žalovaný složil na účet K. b., a.s. částku 1.500.000,- Kč s tím, že částka bude uvolněna na základě předložené registrace kupní smlouvy sepsané dne 15.1.1996 a platebního příkazu, který podepíše pan ing. K. K.,\". Z důvodu \"dlouhotrvajících sporů mezi účastníky a probíhajícího trestního řízení\" došlo k \"zaregistrování kupní smlouvy\" teprve v roce 2004 a \"noví jednatelé\" žalobce předložili výzvu k výplatě kupní ceny dne 29.11.2004\". Protože účet, na který měla být částka 1.500.000,- Kč podle příkazu ing. K. K. vyplacena, již neexistuje a protože nový příkaz nemůže být vydán, neboť ing. K. K. již není jednatelem žalobce, nemohla být žalobci kupní cena vyplacena. Žalovaný navíc uplatnil požadavek na výplatu částky 1.500.000,- Kč \"z důvodu zápočtu proti jeho pohledávkám proti žalobci\".

Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 4.1.2006 č.j. -45, které nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dne 31.1.2006, nevyhověl návrhu žalobce na vydání úschovy. Uvedl, že žalovaný s vydáním předmětu úschovy nesouhlasí a že žalobce se proto musí ve smyslu ustanovení domáhat nahrazení jeho souhlasu rozhodnutím soudu.

Žalobce se žalobou podanou dne 1.2.2006 u Okresního soudu v Kladně domáhal, aby žalovanému bylo uloženo \"souhlasit s vydáním\" této úschovy žalobci. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že sjednanou \"podmínku pro výplatu kupní ceny z účtu u K. b.\" spočívající v \"předložení kupní smlouvy z 15.1.1996 opatřené doložkou o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a jeho zápisu\" splnil a že důvodem pro nevyplacení kupní ceny nemůže být \"zrušení starého účtu\" žalobce (žalobce sdělil K. b., a.s. nový účet, na který má být kupní cena převedena), navíc Ing. K. K. vystupoval \"jako jednatel žalobce a nikoliv samostatný subjekt\" a \"platební příkaz\" mohou vydat noví jednatelé žalobce. Žalovaným namítané započtení na kupní cenu není možné, neboť žalovaný \"tuto pohledávku uhradil\" podle dodatku ke kupní smlouvě ze dne 15.1.1996 a \"zaplacením by pohledávka žalobce vůči žalovanému zanikla\".

Žalovaný namítal, že \"účastníkem právních vztahů ohledně účtu u K. b., a.s. a složení částky 1.500.000,- Kč byl pouze žalovaný\" a že tedy \"pouze z jeho vůle by takto složená částka mohla být vyplacena někomu jinému\", neboť žalovaný \"je stále vlastníkem oné složené částky\". I když se účastníci dohodli, že složená částka bude vyplacena žalobci \"po převodu vlastnictví k nemovitostem v K. n. na žalovaného\", vznikla žalovanému vůči žalobci \"pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení v částce 1.500.000,- Kč převyšující\" a žalobcova pohledávka z titulu zaplacení kupní ceny zanikla v důsledku žalovaným provedeným započtením.

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 27.4.2006 č.j. -25 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 8.645,75 Kč k rukám advokáta. Na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl \"vztah založený na základě kupní smlouvy\" a že v dodatku ke kupní smlouvě účastníci vyjádřili \"vůli, aby povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu byla splněna okamžikem, kdy tento složí kupní cenu na účet K. b., a.s.\"; protože žalovaný složil kupní cenu na účet K. b., a.s., zanikl tím jeho \"závazek zaplatit kupní cenu\". Právní vztah mezi žalovaným a K. b., a.s. nepředstavoval příkazní smlouvu; jednalo se o \"nepojmenovanou smlouvu, kdy závazkem K. b., a.s. bylo přijmout od žalovaného plnění pro žalobce a toto spravovat do doby, kdy budou žalobcem splněny stanovené podmínky\", a \"nepojmenovanou smlouvu\" uzavřel s K. b., a.s. též žalobce, když \"souhlasil s tím, že mu takto spravovaná částka ve výši 1.500.000,- Kč jako kupní cena nebude vyplacena K. b., a.s. do té doby, než budou splněny sjednané podmínky\". Podle názoru soudu prvního stupně byly splněny \"obě podmínky, které K. b., a.s. a žalobce dohodli a které odvodili ze základního ujednání mezi žalobcem a žalovaným\", a to jak předložení \"kupní smlouvy ze dne 15.1.1996 opatřené doložkou o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a jeho zápisu\", tak i \"příkaz k výplatě částky 1.500.000,- Kč K.\" s tím, že žalobce ve své žádosti ze dne 29.11.2004 \"uvedl existující účet pro výplatu\". Námitku, že \"jakási trojstranná smlouva mezi účastníky a K. b., a.s. není platná, neboť není uzavřena v písemné formě\", soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že postup banky lze sice považovat \"za nestandardní\", že však se nejedná o smlouvu, k jejíž platnosti by bylo třeba podle zákona nebo dohody účastníků písemné formy.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26.9.2006 č.j. -59 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 8.062,- Kč k rukám advokáta. Po doplnění dokazování odvolací soud dovodil, že ujednání obsažené v kupní smlouvě ze dne 15.1.1996 \"o hotovostním zaplacení kupní ceny ve výši 1.500.000,- Kč\" účastníci ještě v den uzavření smlouvy - v zájmu \"dostatečné ochrany práv obou stran\" - změnili tak, že \"kupující složí v den podpisu smlouvy kupní cenu na určený účet Komerční banky a tato částka bude bankou uvolněna pro prodávajícího po předložení kupní smlouvy ze dne 15.1.1996 opatřené doložkou o povolení vkladu práva vlastnického\", přičemž \"tento způsob zaplacení kupní ceny byl dojednán oběma účastníky kupní smlouvy ústně s K. b.\". Po právní stránce odvolací soud dospěl k závěru, že dohoda účastníků \"s bankou byla zvolena jako způsob zajištění splnění práv a povinností obou smluvních stran z kupní smlouvy\" a že tedy \"o tomto zajištění uzavřely dohodu\" s bankou nikoliv jen žalovaný, ale \"obě smluvní strany\". Smlouva uzavřená s K. b., a.s. není ani smlouvou o bankovním depozitu ve smyslu ustanovení an. obchodního zákoníku (ve smlouvě nebyla sjednána pro banku úplata), ani smlouvou o úschově podle ustanovení an. (předmětem dohody nebyly \"jednotlivě individualizované věci\"); ve skutečnosti šlo o \"nepojmenovanou smlouvu\", jejíž podstatou bylo \"zaplacení peněz bance (na její tzv. vnitřní účet)\", kdy kupující \"přestal být vlastníkem peněz dnem jejich složení bance\", přičemž k zaplacení kupní ceny došlo až jejich vyplacením prodávajícímu, takže \"banka zde plnila funkci osoby určitého prostředníka, který se přechodně stal vlastníkem peněz přijatých od kupujícího\". Protože dohodnuté podmínky byly splněny, neboť byl \"povolen vklad práva vlastnického\", má právo na soudní úschovu žalobce. K namítanému započtení pohledávky žalovaného proti žalobci nemohlo dojít, protože se se žalobcovou pohledávkou na kupní cenu (splněnou vyplacením částky 1.500.000,- Kč na tzv. vnitřní účet K. b., a.s.) nemohla \"potkat ani v minulosti\".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že \"předmětem obchodu byl převod nemovitostí\", že \"pro platnost právních úkonů spojených s převodem nemovitostí je předepsána kogentní písemná forma\" a že v projednávané věci nebyla písemná forma \"dodržena ohledně jednoho z podstatných ujednání smlouvy - kupní smlouvy (její realizace)\". Uzavřel-li žalovaný s bankou smlouvu o tom, že \"na svůj účet u banky složí své peníze a současně dává ústně bance pokyn, aby peníze vyplatila třetí osobě proti předložení listin\", není podle názoru dovolatele správný názor odvolacího soudu, že \"došlo k platnému uzavření trojstranné smlouvy, ze které by přímo vznikla aktivní legitimace třetího subjektu (žalobce) k inkasu těchto peněz\". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [ ], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [ ].

Žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání může být podle ustanovení - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. ], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. ]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení a (srov. ). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).

Žalovaný - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. ) - právní posouzení věci odvolacím soudem nezpochybňuje (nenamítá, že by odvolací soud aplikoval nesprávný právní předpis nebo že by jej nesprávně vyložil). Námitky žalovaného uvedené v dovolání představují pouze kritiku skutkových zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, tedy uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení Podstatou námitek je totiž nesouhlas žalovaného s tím, jak odvolací soud hodnotil důkazy. Oproti odvolacímu soudu, který z provedených důkazů zjistil, že ujednání obsažené v kupní smlouvě ze dne 15.1.1996 \"o hotovostním zaplacení kupní ceny ve výši 1.500.000,- Kč\" účastníci ještě v den uzavření smlouvy písemným dodatkem změnili tak, že \"kupující složí v den podpisu smlouvy kupní cenu na určený účet K. b. a tato částka bude bankou uvolněna pro prodávajícího po předložení kupní smlouvy ze dne 15.1.1996 opatřené doložkou o povolení vkladu práva vlastnického\", a ústně byly sjednány jen okolnosti vyplývající z tohoto sjednaného způsobu úhrady kupní ceny, a že žalovaný zaplatil K. b., a.s. částku 1.500.000,- na \"její tzv. vnitřní účet\", žalovaný z výsledku dokazování dovozuje, že o \"kupní ceně (její realizaci)\" nebyla dodržena písemná forma a že žalovaný složil \"své peníze\" u K. b., a.s. \"na svůj účet\". Tím, že dovolatel na vlastních (odlišných) skutkových závěrech (navíc zjevně odporujících provedeným důkazům) buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska dovolacího důvodu podle ustanovení nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nepředstavuje - jak výše uvedeno - způsobilý základ pro závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení

Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. prosince 2008

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu