Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5057/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilou B. P., zastoupenou kolizním opatrovníkem Městskou částí P., dcery matky E. P., zastoupené advokátkou, a otce J. K., zastoupeného advokátem, o zákaz styku otce s nezletilou a o zvýšení výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání matky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2007, č. j. - 759, takto:

Dovolání se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14. 12. 2006, č. j. - 679, zamítl návrh matky „na vydání rozhodnutí o zákazu styku otce s nezl. B. (výrok I), rozsudek tamního soudu ze dne 24. 10. 1995, č. j. - 206, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 1996, č. j. - 221, změnil ohledně styku otce s nezletilou tak, že „otec je oprávněn stýkat se s nezletilou B. jedenkrát za 2 měsíce na odborném pracovišti C. r. t. F. n. v M., v režimu tohoto centra, které určí délku prvých 2 kontaktů i možnost jeho časového prodloužení“ (výrok II), výživné na nezl. B., stanovené otci rozsudkem téhož soudu ze dne 20. 10. 1992, sp. zn. , zvýšil s účinností od 1. 1. 2005 na částku 1.100,- Kč měsíčně splatnou nadále k rukám matky vždy do každého 15tého dne v měsíci předem a současně vyčíslil nedoplatek zvýšeného výživného za dobu od 1. 1. 2005 do 30. 11. 2006 částkou 9.200,- Kč (výrok III.); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu (výroky IV. a V.).

K odvolání otce i matky Městský v Praze rozsudkem ze dne 14. 11. 2007, č. j. - 759, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku „o zákazu styku“ a ve výroku o úpravě styku otce s nezl. B. potvrdil s tím, že jeho úprava počíná měsícem následujícím po právní moci rozsudku; ve výrocích o zvýšení výživného rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že výživné stanovené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 10. 1992, č. j. - 27, se zvyšuje počínaje dnem 1. 9. 2006 na částku 1.100,- Kč měsíčně splatnou k rukám matky vždy do každého 15tého dne v měsíci předem a že nedoplatek na zvýšeném výživném za dobu od 1. 9. 2006 do 31. 10. 2007 činí 5.600,- Kč; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů a vůči státu.

Proti potvrzujícím výrokům rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti výrokům I. a II. rozsudku soudu prvého stupně podala matka nezletilé dovolání z důvodu uvedeného v o. s. ř, přičemž jeho přípustnost dovozuje z , neboť návrh na vydání rozhodnutí o zákazu styku otce s nezletilou považuje za „omezení jeho rodičovské zodpovědnosti dle zákona o rodině“. Namítá, že odvolací soud nevzal v úvahu, že nezletilá je již ve věku blízkém dospělosti, a je tak schopna vyjadřovat své názory a formulovat své myšlenky týkající se jejího styku s otcem. Zamítavé výroky rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za rozporné s Úmluvy o právech dítěte, neboť nezletilá v současné době vnímá jako svou rodinu pouze matku a s otcem se dlouhodobě odmítá stýkat, a dále z důvodu, že nezletilá je „brána jako nesvéprávná bytost, jejíž názory na styk s otcem není zapotřebí brát v potaz“. Navrhla, aby v napadených výrocích byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

V dané věci matka dovoláním napadá výroky rozsudku odvolacího soudu, kterými byly potvrzeny výroky rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí jejího návrhu na zákaz styku otce s nezletilou a o úpravě styku.

Přípustnost dovolání proti napadeným výrokům rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle , jak se matka mylně domnívá, není v posuzovaném případě dána, a to již proto, že matka dovoláním napadá výroky rozsudku odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině ( , o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v O určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení se v dané věci zjevně nejedná a rovněž se nejedná ani o případ omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti či pozastavení jejího výkonu. Zákon o rodině totiž vymezuje pojem rodičovské zodpovědnosti v jako souhrn práv a povinností při péči

o nezletilé dítě, zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, zastupování dítěte a správu jeho jmění; nezahrnuje však omezení nebo zákaz styku rodiče s dítětem ve smyslu § 27 odst. 3 zákona o rodině. Opatření, která je soud péče o nezletilé povinen učinit v případech, kdy rodiče spolu nežijí (§ 50 zákona

o rodině), kdy se nedohodli o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti (§ 49 zákona o rodině) nebo v případě rozvodu manželství rodičů (§ 25, § 26 zákona

o rodině), ve svých důsledcích zpravidla vždy představují určité faktické omezení výkonu práv jednoho nebo obou rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti; nejde však

o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti ve smyslu § 44 odst. 2, 3 zákona

o rodině, jak byla výše vymezena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2001, č. j. ).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání matky směřuje proti takovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, proti nimž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání matky podle věty první a odmítl, aniž se mohl dále věcí zabývat.

Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (viz ); proto také ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že dovolatelka směřuje „dovolání“ přímo proti výrokům I. a II. rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ proti výrokům I. a II. rozsudku soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, zastavil ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť dovolatelka s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. prosince 2008

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu