Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 5313/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou dne 14.1.2005 u Okresního soudu v Šumperku domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 500.000,- Kč s 2% úrokem od 25.3.2004 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný jako jednatel žalobce dne 14.7.2003 sám sebe jmenoval do funkce ředitele žalobce a že \"jako jednatel se sebou jako zaměstnancem\" uzavřel manažerskou smlouvu, v níž sjednal měsíční mzdu 40.000,- Kč a odchodné pro případ odvolání z funkce ve výši 500.000,- Kč, ačkoliv žalobce v té době nevyvíjel žádnou činnost, neměl žádné zaměstnance a ani je nepotřeboval. Dne 1.8.2003 byl žalovaný z funkce ředitele odvolán, avšak bezprostředně po odvolání z funkce si žalovaný nechal svým synem R. K., který měl \"dispoziční právo k účtu\" žalobce, vyplatit částku 500.000,- Kč jako odchodné. Žalovaný tímto plněním získal na úkor žalobce bezdůvodné obohacení, které odmítá vydat.

Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 3.5.2007 č.j. -57 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 47.034,75 Kč k rukám advokáta. Z provedeného dokazování zjistil, že žalovaný \"jako jednatel žalobce\" dne 14.7.2003 jmenoval sám sebe do funkce ředitele žalobce, že sám se sebou rovněž uzavřel manažerskou smlouvu, ve které byla sjednána mzda 40.000,- Kč měsíčně, uzavřena tzv. konkurenční doložka a dohodnuto odchodné pro případ, že bude z funkce odvolán před skončením svého funkčního období ve výši 500.000,- Kč. Jednatelem žalobce RSDr. A. K. byl žalovaný dne 1.8.2003 odvolán z funkce ředitele. Na účtu žalobce č. 185461400 bylo ke dni 21.7.2003 uloženo 1.000,- Kč, dne 30.7.2003 na něj došla částka 500.000,- Kč na základě vkladu P. A. a dne 1.8.2003 byl učiněn převod částky 500.000,- Kč na účet žalovaného z příkazu R. K. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jmenování žalovaného ředitelem žalobce a manažerská smlouva ze dne 14.7.2003 jsou v rozporu s ustanovením , neboť za zaměstnavatele jednala stejná osoba jako na straně zaměstnance (na jedné straně vystupoval žalovaný jako zaměstnanec a na druhé straně jako statutární zástupce zaměstnavatele), a že oba tyto právní úkony jsou proto ve smyslu ustanovení a b) neplatné. Současně dovodil, že skutečná vůle žalovaného nesměřovala k uzavření pracovního poměru (aby se žalovaný jako zaměstnanec podílel svou prací podle pokynů zaměstnavatele na plnění jeho úkolů a povinností), ale že důvodem jmenování a uzavření manažerské smlouvy bylo \"odčerpání finančních prostředků zaměstnavatele prostřednictvím institutu odchodného\". Částku 500.000,- Kč vyplacenou jako \"odchodné\" posoudil soud jako \"neoprávněný majetkový prospěch\" ve smyslu , neboť ji žalovaný obdržel jednak bez právního důvodu, jednak z neplatného právního úkonu; s ohledem na okolnosti jmenování žalovaného ředitelem žalobce, které byly zjištěny z výpovědi žalovaného a jeho syna R. K. v trestním řízení ve věci Okresního soudu v Šumperku sp. zn. , se podle soudu prvního stupně jedná u žalovaného o částku neprávem obdrženou na základě neplatného jmenování a neplatné manažerské smlouvy.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24.9.2007 č.j. -82 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 60.085,- Kč k rukám advokáta. Poté, co zopakoval dokazování listinami (úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 22.9.2003, které učinil žalovaný, a úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 6.10.2003, které učinil syn žalovaného R. K.), se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalovaný jako statutární orgán žalobce ve věci jmenování do funkce ředitele a uzavření manažerské smlouvy jednal přesto, že jeho zájmy jako fyzické osoby byly v rozporu se zájmy společnosti (žalobce), když smyslem \"jmenování do funkce ředitele nebyl vznik pracovního poměru, tedy to, aby se zaměstnanec - žalovaný v pracovním poměru podílel svou prací za mzdu podle pokynů zaměstnavatele na plnění jeho úkolů\", ale, jak vypověděl R. K., \"úsilí dostat část vložených peněz zpět, kdy po poradě s právníkem se jeho otec jmenoval do funkce ředitele společnosti manažerskou smlouvou z 14.7.2003, kdy ho současně jmenoval svým asistentem, a na základě pracovní smlouvy jeho otci náležela mzda 40.000,- Kč a odchodné 500.000,- Kč\". Podle odvolacího soudu \"zcela evidentní rozpor mezi zájmy žalovaného a zájmem žalobce vyplývá i z dalších okolností celého případu\", zejména z toho, že \"žalobce v té době měl ještě jednoho jednatele, nevyvíjel žádnou činnost, neměl žádné zaměstnance\" a že žalovaný se záměrem získat peníze pro výplatu odchodného \"prodal bez vědomí druhého jednatele část majetku společnosti, peníze nechal převést na účet zřízený pro tento účel a z tohoto účtu mu byla částka 500.000,- Kč vyplacena\". Odvolací soud uzavřel, že jmenování žalovaného ředitelem ze dne 14.7.2003 a manažerská smlouva z téhož dne jsou neplatné podle ustanovení a b) , že je proto neplatné též ujednání o odchodném a že plněním z neplatného právního úkonu získal žalovaný bezdůvodné obohacení, které je povinen podle ustanovení žalobci vydat.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že \"nepostupoval podle ustanovení , neboť nevzal v potaz vše, co bylo uvedeno v trestním spise\", že \"pouze použil výňatky z úředních záznamů, aniž by je posuzoval v celém kontextu\", že žalovanému \"nedal možnost, aby osvětlil vše, co jeho jednání předcházelo\", že \"úřední záznamy byly učiněny na podzim roku 2003, tedy bezprostředně po vyhrocené situaci\", a že \"se chtěl u odvolacího soudu vyjádřit k celé situaci, která ho vedla k jeho jednání, ale že ho soudce zarazil s tím, že to s projednávanou věcí nesouvisí\". Podle názoru dovolatele \"úřední záznam o podání vysvětlení nelze použít v trestním stíhání jako důkaz\" a \"k jeho obsahu nelze v řízení před soudem jakýmkoli způsobem přihlížet při provádění dokazování ani při rozhodování ve věci\"; z výpovědi žalovaného a ani jeho syna R. učiněných po zahájení trestního stíhání nevyplývá, že \"by jeho zájmy jako fyzické osoby byly v rozporu se zájmy společnosti, žalobce\". Žalovaný dále odmítl závěr, že by \"činnost společnosti nebyla vyvíjena (probíhala příprava těžby dřeva na pozemku a související práce), a zdůraznil, že mu byl žalobcem \"slibován od 1.1.2001 pracovní poměr s výší mzdy 20.000,- Kč\", který \"nebyl ze strany druhého jednatele RSDr. K. uskutečněn\", že část majetku společnosti byla prodána v souladu se zákonem a že nezpůsobil žalobci žádnou škodu, a že k uzavření manažerské smlouvy došlo proto, aby žalovaný \"nadále mohl ve společnosti pracovat a dosáhnout tak nastaveného podnikatelského záměru\". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako \"nepřípustné zamítl\". Ztotožnil se se závěry soudů obou stupňů a poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaná v obdobných věcech, v nichž byl učiněn závěr, že jednatel společnosti s ručením omezeným jako statutární zástupce nemůže jménem společnosti jednat, jsou-li jeho zájmy v rozporu se zájmy společnosti; v projednávané věci byl střet zájmů soudy nepochybně prokázán.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [ ], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [ ].

Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání může být podle ustanovení - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. ], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. ]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu ustanovení a (srov. ). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).

Podle ustálené judikatury soudů (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17.11.1998 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 63 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999) nemůže statutární orgán společnosti s ručením omezeným platně jednat jménem společnosti jako zaměstnavatele, jsou-li jeho zájmy v rozporu se zájmy společnosti. Rozdílnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance při právním úkonu, který směřuje ke vzniku pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu, k jejich změně nebo zániku, popřípadě k úpravě mzdových a jiných peněžitých nároků, vylučuje, aby jménem zaměstnavatele učinila takový právní úkon stejná fyzická osoba, která je druhým účastníkem pracovněprávního vztahu (jako zaměstnanec), neboť nemůže odpovídajícím způsobem \"současně\" hájit své zájmy jako zaměstnance a zájmy společnosti jako zaměstnavatele. Právní úkony směřující ke vzniku, změně a zániku pracovního poměru, popřípadě k založení, změně nebo zániku mzdových nebo jiných peněžitých nároků, které žalovaný učinil jménem žalobce jako zaměstnavatele a jejichž druhým účastníkem byl žalovaný jako zaměstnanec, jsou tedy neplatné podle ustanovení § 242 odst.1 písm.a) zák. práce.

V projednávané věci odvolací soud (i soud prvního stupně) - jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí - z uvedeného právního názoru vycházel a žalovaný ani jeho správnost nezpochybňuje. Žalovaný - jak je zřejmé z obsahu dovolání - odvolacímu soudu vytýká, k jakým skutkovým zjištěním (spolu se soudem prvního stupně) na základě výsledků dokazování dospěl (že \"nepostupoval podle ustanovení , neboť nevzal v potaz vše, co bylo uvedeno v trestním spise\", a že \"pouze použil výňatky z úředních záznamů, aniž by je posuzoval v celém kontextu\"), a oproti názoru odvolacího soudu dovozuje, že \"z jeho výpovědi ani z výpovědi jeho syna R. učiněných po zahájení trestního stíhání nevyplývá, že by jeho zájmy jako fyzické osoby byly v rozporu se zájmy společnosti\", že \"činnost společnosti byla vyvíjena\", a že \"důvod uzavření manažerské smlouvy byl, aby nadále mohl ve společnosti pracovat a dosáhnout tak nastaveného podnikatelského záměru\"; tím, že jinak (odlišně) hodnotí výsledky dokazování, dovolatel nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky dovolatele tedy nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení Vzhledem k tomu, že kritika rozsudku odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu podle ustanovení nemůže být - jak již uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného rozsudku po právní stránce, je nepochybné, že dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení

Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč [srov. , , , a , ve znění , č., č. a č. ] a v paušální částce náhrad výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ), celkem ve výši 10.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. a 3 a větu druhou ) ve výši 1.957,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalobci náklady v celkové výši 12.257,- Kč nahradil. Žalovaný je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. prosince 2008

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu