Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

224 C 349/2021

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

zaplacení 32 069,67 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 903 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 903 Kč od 14.9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 300,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 903 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 903 Kč od 14.9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 300,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný podal žádost o revolvingový úvěr číslo v žádosti uvedl údaje o své osobě a zaměstnání včetně příjmů a výdajů, žádosti právní předchůdkyně žalobkyně společnosti právnická osoba (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) vyhověla a akceptovala ji, na základě akceptace tedy došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru číslo s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 23,76 % ročně. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva a prohlásila úvěr za splatný v plné výši a to ke dni 31. 7. 2021. Dlužná částka se skládala z nesplacené jistiny 32 069,67 Kč a dlužného kapitalizovaného smluvního úroku 2 519,90 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 8. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Nyní se žalobkyně domáhá jistiny úvěru ve výši 32 069,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 519,90 Kč od 8. 10. 2020 do 31. 7. 2021 Kč, úroku 23,76% ročně z částky 32 069,67 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 32 069,67 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení.

2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr postupovala právní předchůdkyně žalobkyně zcela v souladu se zákonnými podmínkami, když vycházela z informací poskytnutých samotným žalovaným v žádosti o úvěr. Dále uvedla, že žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 30 763 Kč a uhradil dne 19. 11. 2020 částku 430 Kč a dne 10. 12. 2020 částku 430 Kč.

3. Soud ve věci nařídil jednání, právní zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast, pokud jde o žalovaného, k jednání se bez omluvy nedostavil, doručení měl vykázané, soud proto podle jednal v jeho nepřítomnosti. K druhému jednání se žalovaný taktéž bez omluvy nedostavil, právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a uvedl, že žaloba byla podána po právu, žalobkyně splnila veškeré podmínky stanovené v revolvingovém úvěru a žalovanému poskytla finanční prostředky, které nesplácel. Úvěruschopnost byla řádně ověřována v souladu s judikaturou.

4. Právnímu zástupci žalobkyně bylo při jednání poskytnuto poučení ve smyslu , 3 v tom směru, aby žalobkyně doplnila tvrzení a důkazy stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a jak ověřila hodnověrnost údajů klienta o jeho měsíčních příjmech a výdajích. Právní zástupce žalobkyně odkázal na konstantní judikaturu NS  – 28 ze dne 28. 1. 2021 a na výpisy z běžného účtu žalovaného, z nichž vyplývá, že žalovaný disponoval takovými finančními prostředky, z nichž byl schopen úvěr splácet.

5. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo specifických podmínek číslo sazebníku pro úvěry, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, produktových podmínek pro revolvingové úvěry a rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb číslo všeobecných obchodních podmínek, základních informací o úvěru a výpisem z úvěrového účtu bylo soudem zjištěno, že dne 8. 10. 2020 podal žalovaný žádost, jež byla žalovaným vlastnoručně podepsána, kterou žádal právní předchůdkyni žalobkyně, aby mu poskytla revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem 30 000 Kč. V žádosti dále uvedl, že je svobodný, majitel domu, bytu, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho čistý měsíční příjem činí 20 500 Kč a celkové náklady domácnosti jsou 11 000 Kč. Žádosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vyhověla a akceptaci spolu se základnímu údaji o úvěru doručila žalovanému. Žalovaný požádal o sjednání specifických podmínek čerpání a splácení, jež jsou pak samostatně upraveny v příloze smlouvy a jsou označeny jako specifické podmínky číslo. Z výpisu úvěru je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji povinnost a na účet dne 9. 10. 2020 zaslala částku ve výši požadovaného úvěru 8 134 Kč, dále pak bylo zjištěno, že ke dni 18. 6. 2021 činila dlužná částka 34 589,57 Kč z toho úroky 2 519,90 Kč, pojištění 639 Kč, poplatku 600 Kč a pokuta 370 Kč.

6. Z odstoupení od úvěrové smlouvy číslo bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a to z důvodu prodlení žalovaného se splácením. Úvěr se stal splatným v celém rozsahu ke dni 31. 7. 2021.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne 25. 8. 2021 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky za žalovaným, to bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 3. 9. 2021, zaslaným dne 3. 9. 2021.

8. Z výzvy k úhradě dluhu ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu.

9. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Podle , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle a násl. . Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel ( ). Právní předchůdkyně žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka ( ) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní ( ), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j.  – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

18. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování vycházela jen z údajů, které jí uvedl žalovaný v žádosti o úvěr, aniž by je měla jakkoliv objektivně podloženy, což není dostatečné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru). Tvrzení žalovaného v žádosti jsou kromě toho značně vágní, nedostatečná a nevěrohodná – žalovaný ani nekonkretizuje, zda má příjem zajištěn na dobu určitou či neurčitou (stálost příjmu po celou dobu splácení úvěru), z čeho se sestávají jeho výdaje na domácnost a„ ostatní pravidelné výdaje“, aby bylo možné prověřit jejich věrohodnost, a konkrétně výdaje na domácnost jsou ve výši 11 000 Kč. Samotné prověření žalovaného v registrech a databázích, jakož i využití statistických údajů o průměrných výdajích obyvatelstva, nepostačuje (viz výše cit. rozsudek Nejvyššího soudu). Že k prověření registrů došlo navíc žalobkyně zčásti ani neprokázala, neboť předložila toliko výsledek prověření v databázi SOLUS, ale ohledně jiných databází a registrů se z žádosti podává, že žalovaný s takovým prověřením pouze souhlasil, a nikoliv, že je právní předchůdkyně žalobkyně skutečně provedla.

19. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně žalobkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, poplatcích, náhradě nákladů na vymáhání, smluvní pokutě, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.

20. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 30 763 Kč, z nichž jí žalovaný doposud vrátil celkem 860 Kč. Rozdíl ve výši 29 903 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení ( a ) na straně žalovaného, které byl povinen podle věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit právní předchůdkyni žalobkyně. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovaným byla v souladu s  posléze postoupena na žalobkyni. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 29 903 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zamítl (výrok I. a II.).

21. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalovanému zaslala dne 6. 9. 2021, přičemž byla stanovena lhůta k plnění do 7 dnů od odeslání této výzvy, splatnost tudíž nastala 13. 9. 2021 a od následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení a je povinen platit úrok z prodlení z přiznané částky.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 300,94 Kč, přičemž tato částka představuje 86,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 93,24 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 6,76 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 604 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 069,67 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 500 Kč za kvalifikovanou výzvu k plnění dle a. t., z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. a z částky 2 420 Kč za účast na jednání soudu dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 5. 2022 náhrada 1 131,52 Kč za 82 ujetých km v částce 731,52 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle při průměrné spotřebě 9 l číslo km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle ) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 651,52 Kč ve výši 1 186,82 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.