Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
224 C 349/2021
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
zaplacení 32 069,67 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 903 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 903 Kč od 14.9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 300,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 903 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 903 Kč od 14.9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 300,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný podal žádost o revolvingový úvěr číslo v žádosti uvedl údaje o své osobě a zaměstnání včetně příjmů a výdajů, žádosti právní předchůdkyně žalobkyně společnosti právnická osoba (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) vyhověla a akceptovala ji, na základě akceptace tedy došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru číslo s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 23,76 % ročně. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva a prohlásila úvěr za splatný v plné výši a to ke dni 31. 7. 2021. Dlužná částka se skládala z nesplacené jistiny 32 069,67 Kč a dlužného kapitalizovaného smluvního úroku 2 519,90 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 8. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Nyní se žalobkyně domáhá jistiny úvěru ve výši 32 069,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 519,90 Kč od 8. 10. 2020 do 31. 7. 2021 Kč, úroku 23,76% ročně z částky 32 069,67 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 32 069,67 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení.
2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr postupovala právní předchůdkyně žalobkyně zcela v souladu se zákonnými podmínkami, když vycházela z informací poskytnutých samotným žalovaným v žádosti o úvěr. Dále uvedla, že žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 30 763 Kč a uhradil dne 19. 11. 2020 částku 430 Kč a dne 10. 12. 2020 částku 430 Kč.
3. Soud ve věci nařídil jednání, právní zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast, pokud jde o žalovaného, k jednání se bez omluvy nedostavil, doručení měl vykázané, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti. K druhému jednání se žalovaný taktéž bez omluvy nedostavil, právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a uvedl, že žaloba byla podána po právu, žalobkyně splnila veškeré podmínky stanovené v revolvingovém úvěru a žalovanému poskytla finanční prostředky, které nesplácel. Úvěruschopnost byla řádně ověřována v souladu s judikaturou.
4. Právnímu zástupci žalobkyně bylo při jednání poskytnuto poučení ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. v tom směru, aby žalobkyně doplnila tvrzení a důkazy stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a jak ověřila hodnověrnost údajů klienta o jeho měsíčních příjmech a výdajích. Právní zástupce žalobkyně odkázal na konstantní judikaturu NS 33 Cdo 27/2021 – 28 ze dne 28. 1. 2021 a na výpisy z běžného účtu žalovaného, z nichž vyplývá, že žalovaný disponoval takovými finančními prostředky, z nichž byl schopen úvěr splácet.
5. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo specifických podmínek číslo sazebníku pro úvěry, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, produktových podmínek pro revolvingové úvěry a rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb číslo všeobecných obchodních podmínek, základních informací o úvěru a výpisem z úvěrového účtu bylo soudem zjištěno, že dne 8. 10. 2020 podal žalovaný žádost, jež byla žalovaným vlastnoručně podepsána, kterou žádal právní předchůdkyni žalobkyně, aby mu poskytla revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem 30 000 Kč. V žádosti dále uvedl, že je svobodný, majitel domu, bytu, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho čistý měsíční příjem činí 20 500 Kč a celkové náklady domácnosti jsou 11 000 Kč. Žádosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vyhověla a akceptaci spolu se základnímu údaji o úvěru doručila žalovanému. Žalovaný požádal o sjednání specifických podmínek čerpání a splácení, jež jsou pak samostatně upraveny v příloze smlouvy a jsou označeny jako specifické podmínky číslo. Z výpisu úvěru je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji povinnost a na účet dne 9. 10. 2020 zaslala částku ve výši požadovaného úvěru 8 134 Kč, dále pak bylo zjištěno, že ke dni 18. 6. 2021 činila dlužná částka 34 589,57 Kč z toho úroky 2 519,90 Kč, pojištění 639 Kč, poplatku 600 Kč a pokuta 370 Kč.
6. Z odstoupení od úvěrové smlouvy číslo bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a to z důvodu prodlení žalovaného se splácením. Úvěr se stal splatným v celém rozsahu ke dni 31. 7. 2021.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne 25. 8. 2021 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky za žalovaným, to bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 3. 9. 2021, zaslaným dne 3. 9. 2021.
8. Z výzvy k úhradě dluhu ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
14. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
15. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
16. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku . Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku ). Právní předchůdkyně žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku ) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku ), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).
18. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování vycházela jen z údajů, které jí uvedl žalovaný v žádosti o úvěr, aniž by je měla jakkoliv objektivně podloženy, což není dostatečné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru). Tvrzení žalovaného v žádosti jsou kromě toho značně vágní, nedostatečná a nevěrohodná – žalovaný ani nekonkretizuje, zda má příjem zajištěn na dobu určitou či neurčitou (stálost příjmu po celou dobu splácení úvěru), z čeho se sestávají jeho výdaje na domácnost a„ ostatní pravidelné výdaje“, aby bylo možné prověřit jejich věrohodnost, a konkrétně výdaje na domácnost jsou ve výši 11 000 Kč. Samotné prověření žalovaného v registrech a databázích, jakož i využití statistických údajů o průměrných výdajích obyvatelstva, nepostačuje (viz výše cit. rozsudek Nejvyššího soudu). Že k prověření registrů došlo navíc žalobkyně zčásti ani neprokázala, neboť předložila toliko výsledek prověření v databázi SOLUS, ale ohledně jiných databází a registrů se z žádosti podává, že žalovaný s takovým prověřením pouze souhlasil, a nikoliv, že je právní předchůdkyně žalobkyně skutečně provedla.
19. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně žalobkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, poplatcích, náhradě nákladů na vymáhání, smluvní pokutě, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.
20. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 30 763 Kč, z nichž jí žalovaný doposud vrátil celkem 860 Kč. Rozdíl ve výši 29 903 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku ) na straně žalovaného, které byl povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit právní předchůdkyni žalobkyně. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovaným byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku posléze postoupena na žalobkyni. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 29 903 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zamítl (výrok I. a II.).
21. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalovanému zaslala dne 6. 9. 2021, přičemž byla stanovena lhůta k plnění do 7 dnů od odeslání této výzvy, splatnost tudíž nastala 13. 9. 2021 a od následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení a je povinen platit úrok z prodlení z přiznané částky.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 300,94 Kč, přičemž tato částka představuje 86,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 93,24 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 6,76 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 604 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 069,67 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za kvalifikovanou výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 5. 2022 náhrada 1 131,52 Kč za 82 ujetých km v částce 731,52 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 9 l číslo km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 651,52 Kč ve výši 1 186,82 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.