Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
02A797E5CE009EB9C1257A4E00669E4C.html
HTML · 12.87 KB
No categories available
25 Cdo 3365/2008
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 14. 1. 2008, č. j. 9 C 282/2007 -21, uložil každému ze žalovaných povinnost zaplatit žalobci částku 10.600,- Kč, žalobu ohledně částky 7.693,50 Kč vůči každému žalovanému zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 27. 5. 2008, č. j. 9 Co 138/2008 -39, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku změnil tak, že zamítl žalobu, aby každý z žalovaných byl povinen zaplatit žalobci 1.202,- Kč, ve zbytku jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně, podali žalovaní dovolání z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Mají za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť „řeší právní otázku promlčení práva na úrok z prodlení (podle občanského zákoníku ) v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst. 1 písm. c) , odst. 3 o.s.ř. ], přičemž dotčeným výrokem napadeného rozsudku bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč (2x10.600,- Kč)“. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání označil úvahy žalovaných o přípustnosti dovolání za nesprávné a rozporné s občanským soudním řádem , neboť žalovaní mohou napadnout toliko výrok, podle kterého má každý zaplatit částku 9.398,- Kč, aniž lze plnění sčítat. Každý ze žalovaných má samostatné procesní postavení a jestliže dovoláním dotčený výrok nepřesahuje proti každému z nich (ostatně ani v součtu plnění) částku 20.000,- Kč, není dovolání přípustné. Navrhl proto, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. , dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř. ).
Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalovaní napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu v té části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla každému z žalovaných uložena povinnost zaplatit žalobci 9.398,- Kč; vedle toho odvolací soud dovoláním nenapadeným výrokem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zčásti (v rozsahu 1.202,- Kč vůči každému z žalovaných) zamítl. Z toho je zřejmé, že dovolání směřuje proti výroku rozsudku o věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, a že přípustnost dovolání je tak vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Protože ani proti výrokům o náhradě nákladů řízení zákon dovolání nepřipouští (§ 238 , § 238a a 239 o.s.ř. - srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 , publikované pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003), směřuje dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že dovolání je ze zákona nepřípustné, nelze náklady žalobcem vynaložené na právní zastoupení advokátem (sepis vyjádření k dovolání) považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Proto bylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2008
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu