Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 209/2021-38

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 65 784,12 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 65 784,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 65 784,12 Kč od 10. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 65 784,12 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do 9. 7. 2020, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 068 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 65 784,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 65 784,12 Kč od 10. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 65 784,12 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do 9. 7. 2020, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 068 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala původně zaplacení částky 76 129,25 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o úvěru, které s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba (nyní právnická osoba). Tvrdila, že před sjednáním obou smluv dodatečně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěry, a to tak že porovnávala příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Před poskytnutím úvěru byly prověřovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra. Původní věřitelka s žalovaným dne datum sjednala smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 40 000 Kč, kterou se zavázel splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 964,24 Kč při úrokové sazbě 15,6 % ročně. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, původní věřitelka úvěr zesplatnila k 24. 6. 2019. Žalovaný z titulu uvedené smlouvy dluží na jistině 32 710,50 Kč, na smluvních úrocích 1 830,17 Kč, na smluvních poplatcích 900 Kč a úrocích z prodlení 53,99 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále dne datum sjednali smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 40 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 847,91 Kč při úrokové sazbě 12,65 % ročně. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, původní věřitelka úvěr zesplatnila k 24. 6. 2019. Žalovaný z titulu uvedené smlouvy dluží na jistině 33 073,62 Kč, na smluvních úrocích 1 175,82 Kč, na smluvních poplatcích 900 Kč a úrocích z prodlení 47,63 Kč. Následně byly pohledávky z obou smluv postoupeny na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v  soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

3. Žalobkyně následně vzala svůj návrh bez udání důvodu částečně zpět co do částky 5 516,24 Kč představující dlužný smluvní úrok, smluvní poplatky a úroky z prodlení ve vztahu ke smlouvě o úvěru ze dne datum a co do částky 4 828,89 Kč představující dlužný smluvní úrok, smluvní poplatky a úroky z prodlení ve vztahu ke smlouvě o úvěru ze dne datum. Soud usnesením ze dne 20. 1. 2022, č. j. -33, řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil.

4. Předmětem řízení ve vztahu ke smlouvě o úvěru ze dne datum se stal požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 32 710,5 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 25. 6. 2019 do zaplacení. Předmětem řízení ve vztahu ke smlouvě o úvěru ze dne datum se stal požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 33 073,62 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 25. 6. 2019 do zaplacení.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru – anonymizována dvě slova, na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 15,6 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 964,24 Kč (poslední splátka činila 890,08 Kč). Celková částka, kterou měl žalovaný dle smlouvy zaplatit, činila 57 780,24 Kč. Dopisem ze dne 26. 6. 2019 původní věřitelka oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 24. 6. 2016 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek. K danému dni činila dlužná jistina 32 710,50 Kč. Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaný čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč dne datum a poslední splátku uhradil dne 21. 3. 2019.

6. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba byla dále dne datum uzavřena smlouva o úvěru – anonymizována dvě slova, na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 847,91 Kč (poslední splátka činila 1 009,04 Kč). Celková částka, kterou měl žalovaný dle smlouvy zaplatit, činila 52 330,73 Kč. Dopisem ze dne 26. 6. 2019 původní věřitelka oznámila žalovanému zesplatnění úvěru z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek. K danému dni činila dlužná jistina 33 073,07 Kč. Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaný čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč dne datum a poslední splátku uhradil dne 21. 3. 2019.

7. Dle čl. 44c a 44d Všeobecných obchodních podmínek, v případě prodlení klienta se splácením jakékoliv splátky, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky za žalovaným postoupeny na stávající žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2020, v němž byl také vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 76 129,25 Kč.

9. Předžalobními upomínkami ze dne 29. 6. 2020, odeslanými téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 37 902,51 Kč a 38 226,74 Kč do 7 dnů ode dne doručení této výzvy.

10. Podle , (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne datum a dále dne datum na základě dvou smluv o úvěru finanční prostředky vždy ve výši 40 000 Kč, celkem tedy 80 000 Kč. Pohledávky za žalovaným byly následně postoupeny na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

17. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Před poskytnutím úvěru bylo proto povinností předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Z věty druhé sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger,

C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k ) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Pokud tak poskytovatel neučiní, smlouva je absolutně neplatná.

18. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení (ty zpravidla tvoří podstatnou část výdajů jednotlivce, přičemž je nelze obvykle ihned snížit a jejich výši je nutno vždy zjišťovat a ověřovat), dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

19. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nesdělila konkrétní informace o tom, jakým způsobem a s jakými závěry měla být úvěruschopnost žalovaného prověřována. Pouze v obecné rovině uvedla, že původní věřitelka prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě prověřených postupů, z příjmů a výdajů klienta, při zohlednění normativních nákladů na bydlení a dále na základě externích a interních registrů původní věřitelky. Z tohoto obecného, ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli nikterak nekonkretizovanému, tvrzení nelze mít dle soudu za ověřené, že si původní věřitelka ověřovala u žalovaného nebo jiným relevantním způsobem výši příjmů a že zjišťovala pravidelné výdaje žalovaného (zejména na bydlení a jeho stávající dluhové zatížení). Žalobkyně soudu nepředložila žádné podklady, z nichž by bylo možné si učinit představu o majetkových poměrech žalovaného a ze kterých by bylo možné prokázat, že původní věřitelka měla při sjednávání smlouvy k dispozici takové podklady, z nichž by bylo možné učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech jeho případných dalších závazků zbude taková částka, aby mohl pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky jednoho a následně dvou úvěrů.

20. K tomu nutno dodat, že zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. přitom v ust. , odst. 2 písm. b) a odst. 4 ukládá poskytovateli úvěru povinnost nejenom žádat od spotřebiteley potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

21. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti zjevně narušuje veřejný pořádek. Obě předmětné úvěrové smlouvy je proto třeba posuzovat jako absolutně neplatné. Žalobkyně má vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalovaného zavázal, aby žalobkyni uhradil požadovanou jistinu ve výši 32 710,50 Kč (z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum) a 33 073, 62 Kč (z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum).

22. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě i co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení podle o. z. ve spojení s , a to z přisouzené částky 65 784,12 Kč (tedy v žalobkyní požadované výši po částečném zpětvzetí žaloby). Žalobkyně požadovala zaplacení úroků z prodlení z titulu obou smluv shodně od 25. 6. 2019, tedy ode dne následujícího po odstoupení od absolutně neplatných úvěrových smluv. Soud ovšem shledal tento nárok oprávněný až od 10. 7. 2020. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané předžalobní výzvy, v níž byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 7 dnů, a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 29. 6. 2020. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému výzva doručena, má se s ohledem na o. z. za to, že se tak stalo vždy třetí pracovní den, tj. dne 2. 7. 2020, pročež prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení nastalo dne 10. 7. 2020. Soud přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně, tedy ve výši ke dni vzniku prodlení žalovaného. Ve zbytku požadovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítl, jak plyne z II. výroku tohoto rozhodnutí.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ve spojení s  věta prvá Žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby zavinila (z procesního hlediska) zastavení řízení v tomto rozsahu a ve zbytku řízení byla jen zčásti úspěšná. Soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Žalobkyně požadovala po žalovaném ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, tj. ke dni 11. 3 2022, zaplacení částky 93 543,57 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 74 854,22 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 80 % a z 20 % neúspěšná. Náklady řízení v posuzované věci představuje zaplacený soudní poplatek v částce 3 046 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 4 180 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v  a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a z částky 2 090 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v  a. t. (sepis předžalobní výzvy) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t., celkem tedy 900 Kč. Dohromady náklady řízení žalobkyně (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) činí částku 16 779,50 Kč, z níž soud přiznal žalobkyni s ohledem na poměr jejího procesního úspěchu 60 %, tj. částku 10 068 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.

Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona