Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (10)No categories available
12 C 70/2021-41
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 40.717,88 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 33.064,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32.895,70 Kč od 25. 12. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 5.000 Kč měsíčně.
První splátku je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku a každou další splátku pak od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, ke každému 25. dni v kalendářním měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 7.653,18 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1.815,86 Kč, smluvním úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 40.548,88 Kč od 15. 12. 2020 do 12. 1. 2021, zákonným úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 40.548,88 Kč od 13. 1. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.653,18 Kč od 25. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 782 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 33.064,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32.895,70 Kč od 25. 12. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 5.000 Kč měsíčně. První splátku je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku a každou další splátku pak od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, ke každému 25. dni v kalendářním měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 7.653,18 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1.815,86 Kč, smluvním úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 40.548,88 Kč od 15. 12. 2020 do 12. 1. 2021, zákonným úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 40.548,88 Kč od 13. 1. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.653,18 Kč od 25. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 782 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 40.548,88 Kč s příslušenstvím z titulu rámcové smlouvy číslo ze dne datum a na ni navazující smlouvy o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč.
2. Žalovaný nerozporoval samotné uzavření úvěrové smlouvy, a to včetně přihlášení se k pojištění. Nevzpomínal si na účel úvěru. Připouštěl, že byla uhrazena částka 17.104,3 Kč. Podrobně se v rámci účastnického výslechu vyjádřil ke svým osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům v době uzavření smlouvy i v době rozhodování soud. Žádal, aby mu bylo umožněno hradit dluh ve splátkách.
3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání.
4. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum rámcovou smlouvu číslo jejíž součástí byly Obchodní podmínky právnická osoba (dále jen„ Podmínky“). Na jejím základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Na základě žádosti žalovaného ze dne datum byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o úvěru č. anonymizováno (dále jen„ Smlouva“) a dne datum byl žalovanému poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem v sazbě 17,9 % ročně počínaje dnem datum ve splátkách ve výši 2.000 Kč měsíčně. Dodatkem č. 7 k rámcové smlouvě ze dne datum byla provedena změna výše splátky na 1.000 Kč měsíčně. Žalovaný se dále dne datum zavázal hradit pojistné ve výši 30 Kč měsíčně, když si sjednal pojištění pravidelných výdajů při pracovní neschopnosti. K datu datum bylo pojistné nově sjednáno v částce 60 Kč měsíčně. (shodná tvrzení účastníků, rámcová smlouva číslo ze dne datum, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dodatek č. 2 k rámcové smlouvě číslo - smlouva o úvěru č. anonymizováno ze dne datum, výpis z účtu za den datum, dodatek č. 7 k rámcové smlouvě číslo ze dne datum, podmínky pro používání účtu, obchodní podmínky účinné od 19. 6. 2019 a od 3. 11. 2020, pojistné podmínky účinné od 1. 12. 2019, ceník účinný od 1. 2. 2019 a od 3. 11. 2020, splátkový kalendář, přihlášení k pojištění, přehled cen pojištění, změna pojištění ze dne datum).
5. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný v době od 14. 11. 2019 do 14. 9. 2020 hradil úvěr řádně. V průběhu trvání závazkového vztahu žalovaný uhradil celkem 17.104,30 Kč. Následně přestal plnit podmínky Smlouvy, zejména nehradil řádně a včas splátky úvěru, proto žalobkyně uplatnila v souladu se Smlouvou a Podmínkami své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze Smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne datum. Ke dni podání žaloby se pohledávka žalobkyně skládala z jistiny ve výši 40.548,88 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru k datu 14. 12. 2020 ve výši 1.815,86 Kč. Žalobkyně dále nárokuje smluvní úrok z úvěru ve výši 17,9 % ročně z jistiny ode dne 15. 12. 2020 do 12. 1. 2021; od 13. 1. 2021 smluvní úrok ve výši 8,25 % ročně dle ustanovení § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění; a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny ode dne 25. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně rovněž uplatnila nárok na částku 24 Kč představující záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného a částku 145 Kč představující dlužné pojistné. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum (shodná tvrzení účastníků, dodatek č. 2 k rámcové smlouvě číslo - smlouva o úvěru č. anonymizováno ze dne datum, výpis z účtu za období 14. 10. 2020 - 28. 1. 2021, přehled plateb, výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne datum včetně poštovního podacího archu ze dne datum).
6. V žalobě žalobkyně v obecné rovině uváděla, že v rámci uzavírání smlouvy provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a to na základě informací, které žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Osobní údaje ověřuje žalobkyně z dokladů žalovaného, údaje o jeho finanční situaci žalobkyně dále ověřuje dle potřeby. Žalobkyně také posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (zajišťuje úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který klient udělil v Rámcové smlouvě).
7. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, údaje, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela. Žalovaný byl svobodný, bydlel u rodičů, neměl vyživovací povinnost, byl zaměstnán u právnická osoba anonymizováno 6 slov s příjmem 19.184 Kč, splácel závazek ve výši 37.000 Kč, kdy výše splátek se dle tvrzení žalovaného (1.000 Kč) a zjištění žalobkyně (6.490 Kč) rozcházela. Žalovaný předložil žalobkyni výpis z účtu č. bankovní účet, kterým prokázal výši svého hlavního příjmu za předcházející období v průměrné výši 20.184 Kč. Dne datum pak předložil dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne datum, kterou doložil, že jeho pracovní poměr je uzavřen na dobu neurčitou. Zopakovala, že posuzovala informace ze shora uvedených registrů. V případě žalovaného žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
8. Z žalobkyní doložených listin (přehled žádostí o půjčku, úvěrová zpráva, dohoda o změně pracovní smlouvy, výpis z účtu u právnická osoba) bylo prokázáno, že žalovaný měl pravidelný příjem od zaměstnavatele, což bylo doloženo výpisem z jeho běžného účtu, kterým bylo rovněž doloženo, že v období od 1. 7. 2019 do 30. 9. 2019 žalovaný čerpal kontokorent ve výši 17.000 Kč u právnická osoba, když na konci sledovaného období vykazoval účet disponibilní zůstatek 419,71 Kč. Dne 2. 9. 2019 čerpal půjčku ve výši 1.500 Kč od věřitele právnická osoba. Dle úvěrové zprávy ze dne datum měl žalovaný dva splátkové existující závazky, jeden nesplátkový a jednu kreditní kartu.
9. Žalovaný uváděl, že smlouvu uzavíral přes internet, stejně si zřizoval u žalobkyně běžný účet. Dokládal potvrzení o příjmu, občanský průkaz, pracovní smlouvu, nevzpomínal si, že by dokládal smlouvu o nájmu, nevzpomínal si, zda vyplňoval údaje o svých výdajích. V době uzavření smlouvy o úvěru pracoval na dobu neurčitou s příjmem kolem 20.000 Kč čistého, měl kontokorent u obec anonymizováno, a tzv.„ peníze na klik“, kdy se splácí 1.000 Kč měsíčně, jiné dluhy neměl. V té době se stěhoval od otce do samostatného bydlení v hotelu anonymizováno, kde hradil paušál 5.500 Kč měsíčně na veškeré náklady spojené s bydlením. Jiné výdaje neměl. Úvěr si vzal asi na zařízení bydlení, připouštěl, že se stěhoval až po poskytnutí úvěru. V září 2020 se odstěhoval do obec, kde žije dosud, od února 2021 pracuje jako gumař se základním příjmem 19.700 Kč, s příplatky a platbami za přesčasy činí čistá mzda 25.000 Kč – 30.000 Kč. Má více závazků, je schopen platit 5.000 Kč měsíčně.
10. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Dle ustanovení § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.
15. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaný však porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradil řádně. Žalovaný za dobu trvání závazkového vztahu celkem uhradil 17.104,3 Kč.
16. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“
17. K samotné nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 383/2018-66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu III. ÚS 4129/18.
18. Žalobkyně v rámci procesu uzavírání úvěrové smlouvy zjistila údaje od žalovaného a provedla šetření v dostupných veřejných i neveřejných registrech, přičemž nezjistila negativní informace k osobě žalovaného. Konkrétní tvrzené sociální a majetkové poměry žalovaného byly ověřovány pouze na straně příjmové, když žalovaný doložil změnu pracovní smlouvy a výpis z běžného účtu, z nichž je možné vzít za prokázáno, že žalovaný měl pravidelný příjem. Žalobkyně pak údaji z dostupných registrů konkretizovala závazky žalovaného. Ostatní výdaje žalovaného nebyly tvrzeny a objektivizovány, přestože minimální životní náklady jsou nezbytným výdajem každé osoby. Je nutné mít na paměti, že povinnost prošetřit poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
19. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018-66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012“
20. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 50.000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (právo na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaný uhradil 17.104,30 Kč, k úhradě tak zůstává 32.895,70 Kč. Soud uložil žalovanému uhradit závazek ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně 7.653,18 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1.815,86 Kč, smluvním úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 40.548,88 Kč od 15. 12. 2020 do 12. 1. 2021, zákonným úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 40.548,88 Kč od 13. 1. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.653,18 Kč od 25. 12. 2020 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky požadované na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.
21. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 25. 12. 2020, tedy v návaznosti na prokazatelně odeslanou výzvu ze dne datum. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky (viz výše).
22. Účastníci dále uzavřeli smlouvu o běžném účtu podle ustanovení § 2662 občanského zákoníku Touto smlouvou se zavázal věřitel, že zřídí a povede pro žalovaného – dlužníka, běžný účet. Žalovaný porušil ujednání smlouvy, když přečerpal peněžní prostředky na účtu do tzv. nepovoleného debetu. Žalobkyně využila svého oprávnění, účet žalovaného zrušila a veškeré závazky žalovaného učinila splatnými. Žalobkyně vyčíslila dluh žalovaného kde dni podání žaloby částkou 24 Kč. Žalobkyně s žalovaným dále uzavřela pojistnou smlouvu podle ustanovení § 2758 občanského zákoníku pro pojištění pravidelných výdajů při pracovní neschopnosti s měsíčním pojistným ve výši 60 Kč. Žalovaný pojistné nehradil řádně, ke dni ukončení smluvního vztahu dluží žalobkyni částku 145 Kč. Soud po zjištění skutkového stavu a právním posouzení věci dospěl k závěru, že tento nárok žalobkyně je oprávněný, proto zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.
23. Žalovaný požádal, aby mu bylo umožněno uhradit dlužnou částku ve splátkách po 5.000 Kč měsíčně, neboť má pravidelný příjem, ale rovněž další závazky a není tedy schopen uhradit dluh jednorázově. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nerozporoval pohledávku žalobkyně a s ohledem na její výši i výši navrhovaných splátek, soud vyhověl jeho žádosti a rozhodl, že je povinen uhradit pohledávku žalobkyně ve splátkách po 5.000 Kč měsíčně. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na výši samotné pohledávky je možné na žalobkyni požadovat, aby přistoupila na plnění ve splátkách v uvedené výši. Pro případ, že bude žalovaný v prodlení se zaplacením některé splátky, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení celého zbytku pohledávky najednou.
24. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou úspěchu účastníků ve věci. Ohledně částky 34.715,20 Kč (33.064,70 Kč + 1.650,50 Kč – úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí) byla žaloba podána důvodně, nedůvodně byla podána ohledně částky 12.280,15 Kč (7.653,18 Kč + 1.815,86 Kč + 575,76 Kč + 1.851,36 Kč + 383,99 Kč). Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 34.715,20 Kč, která představuje 74 % původního předmětu řízení (46.995 – veškeré nároky ke dni rozhodování soudu), žalovaný byl úspěšný ohledně částky 12.280,15 Kč, což je 26 % z předmětu řízení. Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalovaného, tzn. 74 %, méně 26 % vychází tedy, že žalobkyně má právo na 48 % vynaložených nákladů řízení.
25. Náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1.629 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků. S ohledem na výše uvedené pak soud uložil žalovanému zaplatit 48 % nákladů řízení žalobkyně v částce 782 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).