Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 36/2022-41
Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Terezou Vaňkátovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 9 158 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 158 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 158 Kč od 3. 11. 2020 do zaplacení ve výši 8,25% ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, a to do tří dnů od právní moci k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 158 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 158 Kč od 3. 11. 2020 do zaplacení ve výši 8,25% ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, a to do tří dnů od právní moci k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně podala dne 6. 3. 2021 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 158 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila a uvedla, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti") v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen "Zákon"). Touto žalobou se domáhá po žalovaném zaplacení tohoto příspěvku. Svůj nárok na zaplacení příspěvku žalovaným odvozuje z ustanovení § 4 odst. 1 Zákona. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je podle ustanovení § 4 odst. 6 Zákona doručení písemné výzvy žalovanému. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu dne 19. 8. 2020 a doručila dne 3. 9. 2020. Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází ze Zákonem předepsaného procesu, upraveného v ustanovení § 15 odst. 1 až 3 Zákona. Žalobkyně zjistila, že nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, registrační značka, VIN kód, číslo technického průkazu vozidla anonymizováno (dále pouze„ vozidlo“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby vlastník/provozovatel, neměl ode dne 20. 9. 2019 do dne 31. 12. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena § 1 odst. 2 Zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno 103 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyni podle ustanovení § 4 odst. 1 Zákona vznikl nárok na příspěvek. Podle ustanovení § 4 odst. 3 Zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 Zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň podle § 4 odst. 4 Zákona platí, že:„ Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 Zákona zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku nastala dne 2. 11. 2020. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na předmětnou výzvu nereagoval a ničeho neuhradil, žalovanému tak byla dne 5. 2. 2021 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání této upomínky. Žalovaný po zaslání předžalobní upomínky neuhradil ničeho.
2. Soud rozhodl podle návrhu elektronickým platebním rozkazem ze dne 29. 4. 2021, č. j. EPR 56964/2021-11, který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto ho soud zrušil.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
4. Soud proto postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovaného, aby se vyjádřili k návrhu soudu o rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že s tímto postupem oba účastníci řízení souhlasili (žalobkyně v rámci podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný konkludentně), a soud dospěl k závěru, že pokud jde o skutková zjištění, lze ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, rozhodl ve věci bez nařízení jednání.
5. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, že nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, registrační značka, VIN kód, číslo technického průkazu vozidla anonymizováno, které je evidováno v registru silničních vozidel, jako provozované nemělo v období od 20. 9. 2019 do 31. 12. 2019, tedy po dobu 103 dnů sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle zák. č. 168/1999 Sb. V tu dobu byl vlastníkem vozidla žalovaný. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva. Žalovaný však nereagoval a příspěvek a předžalobní náklady žalobkyni nezaplatil.
6. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když předložené listiny považoval za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci a účastníci provedení dalších důkazů ani nenavrhovali.
7. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud důvodné žalobě vyhověl, neboť nárok žalobkyně je odůvodněn § 4 zák. č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. a ve spojení s § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, a ve spojení s § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 158 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a DPH ve výši 21 %.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.