Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 734/2008

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2007, č. j. -415 byl dovolatel uznán vinným trestným činem krádeže dle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního zákona (pod body 1 - 3/, 6/, dále jen tr. zák.), trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a poškozování cizích práv dle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. (bod 7 a/ - d/), trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (body 8 a/ - e/) a trestným činem poškozování cizích práv dle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. (bod 8 a/, b/, d/, e/). Za tyto trestné činy byl dovolatel odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců a pro účely výkonu trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2005, č. j. -338 (pokud jde o jednání pod body 7 a/ - d/ a body 8 a/ - e/), jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za jednání pod bodem 7 a/ - d/ bylo dle § 37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2004, č. j. -154, který nabyl právní moci dne 1. 7. 2004 a za jednání pod bodem 8 a/ - e/ bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. 6. 2005, č. j. -128, který nabyl právní moci dne 28. 4. 2006.

O odvolání M. S. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem dne 19. 11. 2007, sp. zn. , jímž podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek ve vztahu k tomuto obviněnému zrušil ve výrocích o vině i výrocích o trestu, a to pokud jde o skutky pod body 7 a/ - d/, 8 a/ - e/, a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že:

I. podle § 37a tr. zák. zrušil v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. , dřívější výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad a nově jej uznal vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (bod 1 a/ - g/), trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. (bod 1 a/ - c/, f/) a trestným činem neoprávněného užívání cizí věci dle § 249 odst. 1 tr. zák. (bod 1 d/, e/, g/). Nově jej odsoudil podle § 209 odst. 1 tr. zák. za použití § 37a tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. Podle § 228 a § 229 tr. ř. rozhodl o uplatněných nárocích na náhradu škody.

II. podle § 37a tr. zák. v rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. , zrušil dřívější výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad a nově jej uznal vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (bod 2 a/ - f/), trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. (bod 2 a/, b/, e/, f/) a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák. (bod 2 c/). Za to jej odsoudil podle § 247 odst. 2 tr. zák., § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon se dle § 39a odst. 2 písm. c)tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Napadený rozsudek zůstal ve zbytku ve vztahu k obviněnému M. S. nezměněn.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal M. S. dovolání, a to prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že soudy nepostupovaly při svém rozhodování v souladu s § 37a tr. zák., když jeho jednání nekvalifikovaly podle § 89 odst. 3 tr. zák. a dle § 12 odst. 11, 12 tr. ř., tedy jako pokračující trestný čin, když šlo o takové jeho jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem, naplňujícím stejnou skutkovou podstatu trestného činu, byly spojeny stejným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou i předmětem útoku. Má za to, že v řízení nebyla dodržena ani základní zásada trestního stíhání uvedená v § 2 odst. 4 tr. ř. Podle jeho názoru byl dvakrát souzen za skutky žalované jednou obžalobou a byl mu uložen souhrnný trest, který pak znamenal v důsledku aplikace § 35 odst. 2 tr. ř. uložení přísnějšího trestu. Za jeho protiprávní jednání mu tak byly uloženy tresty v celkovém trvání 44 měsíců, přičemž za skutky, které spáchal, a při výši způsobené škody je podle trestního zákona možno uložit trest v trvání nejvýše tří let. Navrhl proto, aby „dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. , dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil“.

K dovolání se za podmínek ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, který v něm uvedl, že dovolání je podáno opožděně a navrhl Nejvyššímu soudu ČR, aby dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. K tomu je již na tomto místě nutno uvést, že podle dokladů (doručenek) založených v příslušném spisu bylo dovolání podáno včas.

Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

Dovolací soud poznamenává, že dovolatelovy námitky směřují i do výroku o uloženém trestu. Nesprávnosti ohledně druhu trestu lze jinak namítat v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dle něhož je důvodem dovolání skutečnost, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolatel by tedy vzhledem k povaze svých námitek mohl své dovolání opírat o tento citovaný dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť namítl, že mu byl uložen nesprávně trest odnětí svobody ve výměře 44 měsíců. Dovolatelovy námitky je nicméně možné označit za právně relevantní i dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jimi napadá nesprávný postup soudů při ukládání trestu z hlediska ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. a § 37a tr. zák., jakož i nesprávnou právní kvalifikaci jeho jednání jako pokračujícího trestného činu.

Co se týká v dovolání namítaných důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soud odvolací, namítané pochybení spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení stran pokračování v trestném činu i stran rozhodování o uložení trestu z hlediska aplikace § 35 odst. 2 tr. zák. a § 37a tr. zák. zjistil a ve svém rozhodnutí tato pochybení napravil. Závěry obsažené ve výroku svého rozsudku také následně náležitě a přiléhavě vysvětlil v jeho odůvodnění.

Pokud jde o námitku dovolatele ohledně údajně nesprávného postupu kvalifikování nezákonného jednání, kdy jednání jak nalézací, tak i odvolací soud nekvalifikoval jako pokračující trestný čin, této námitce nelze přisvědčit. Odvolací soud se ostatně s touto již v odvolání vznesenou námitkou vypořádal ve svém rozsudku (str. 12 a 13) a právní kvalifikaci předmětných skutků přiléhavě odůvodnil. Přitom uvedl, které skutky, resp, které jednotlivé dílčí útoky jsou kvalifikovány jako pokračování v trestném činu a od kdy bylo nutno posuzovat skutek jako nový (další) trestný čin (str. 12 i. f. rozsudku odvolacího soudu).

Další dovolací námitkou je nedodržení základní zásady trestního řízení uvedené v § 2 odst. 4 tr. ř. Dovolatel však jen odkázal na příslušné ustanovení trestního řádu, aniž by dále rozvedl, v čem spatřuje porušení svého (a jakého) práva, když ostatně takovou námitku nelze ani pod zvolený dovolací důvod podřadit.

Konečně dovolatel namítl, že byl souzen dvakrát za skutky označené v jedné (té samé) obžalobě, za což mu byl uložen souhrnný trest (aplikace § 35 odst. 2 tr. zák.) a tedy uložení pro něj přísnějšího trestu. Dodal, že mu byly takto za jeho (soudy označené trestné činy) uloženy tresty v celkovém trvání 44 měsíců. Těmto námitkám nelze přisvědčit. Dovolatel byl ve skutečnosti odsouzen k trestu odnětí svobody v celkové výši třiceti čtyř měsíců (2 roky + 10 měsíců), a to za skutky uvedené pod body I. a II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. , které spáchal a které mu byly prokázány v rámci učiněných skutkových zjištění, včetně způsobené výše škody. Na označené trestné činy (maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c/ tr. zák., poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a/ tr. zák., neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák.) dopadá zákonem stanovená trestní sazba trestu odnětí svobody v trvání nejvýše tří let. Pod bodem II. výroku citovaného rozsudku odvolacího soudu byl dovolatel odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 209 odst. 1 tr. zák. za použití § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. byl pak odsouzen pod bodem I. citovaného rozsudku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, když pro oba takto uložené tresty byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 209 odst. 1 tr. zák. lze přitom za tento trestný čin uložit trest odnětí svobody až na dvě léta. Ani v jednom případě tedy trestní sazba stanovená zákonem překročena nebyla, když při ukládání trestu bylo postupováno podle dikce ustanovení § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. a dovolateli byl ukládán společný souhrnný trest. Rozhodnutím odvolacího soudu došlo tedy dle § 37a tr. zák. ke zrušení dřívějších výroků o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celého výroku o trestu i dalších výroků, které měly ve zrušeném výroku svůj podklad a dle § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. mu v obou případech byl uložen společný souhrnný trest odnětí svobody, který, jak již řečeno, byl soudem uložen v celkové výměře (trvání) třiceti čtyř měsíců. Takto nebylo tedy rozhodnuto v neprospěch dovolatele, který se ostatně ve svém odvolání domáhal uložení trestu odnětí svobody v maximální výměře tří roků.

Podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo dovolání M. S. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 2. prosince 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka