Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 85/2022
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 028,75 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 500 Kč od 14. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 528,75 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši
1 292,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 500 Kč od 14. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 528,75 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 292,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 028,75 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, právnická osoba s.r.o., IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 21. 2. 2020 Smlouvu o úvěru číslo na základě níž žalovaný obdržel úvěr sjednaný na dobu určitou ve výši 7 500 Kč se splatností ke dni 13. 3. 2020. Poskytnutou částku žalovaný žalobkyni nevrátil, a žalobkyně tak vedle částky úvěru 7 500 Kč požadovala uhradit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, tj. ve výši 528,75 Kč
a nadále běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 500 Kč od 14. 3. 2020 do zaplacení. Žalobkyně pohledávku za žalovaným z nesplaceného úvěru nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021. Žalovaný neuhradil ani přes výzvu žalobkyně
na předmětnou pohledávku ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný
na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 21. 2. 2020 včetně Předsmluvních informací ke smlouvě
o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 7 500 Kč, na dobu 21 dnů. Žalovaný se měl zavázat tuto částku v uvedené lhůtě do 13. 3. 2020 vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 589,45 Kč, skládajícího se z výpůjčního úroku ve výši 47,25 Kč a administrativního poplatku ve výši
2 542,20 Kč. Soudu předložená písemná smlouva ve formátu PDF obsahuje v místě podpisu právní předchůdkyně žalobkyně otisk razítka s identifikačními údaji právní předchůdkyně žalobkyně a podpisem blíže neoznačené osoby. V místě podpisu žalovaného je uvedeno datum 21. 2. 2020 a místo podpisu: obec s tím, že žalovaný měl prostřednictvím IP adresy číslo svým podpisem stvrdit, že se s dokumentem seznámil, porozuměl mu
a bez výhrad souhlasí s jeho obsahem. Z vlastností elektronického dokumentu předloženého soudu bylo zjištěno, že měl být vytvořený až dne 7. 4. 2021 v 11: 15:18 hodin. PDF dokument obsahující soudu předloženou Smlouvu o spotřebitelském úvěru byl tak vytvořen až poté, kdy k němu měl být připojen podpis žalovaného ve formě umožňující zjistit následnou změnu podepsaného dokumentu.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 3. 2021 právnická osoba s.r.o., IČO jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, spolu s přílohou – seznam pohledávek, má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku
za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 13. 4. 2021 (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne
13. 4. 2021).
6. Z potvrzení o provedené odchozí platbě ze dne 31. 3. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému částku ve výši 7 500 Kč, a to na účet shodný s účtem uvedeným ve smlouvě.
7. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 11. 2021 zaslané žalovanému má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby upomínala k úhradě dlužné částky.
8. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku 7 500 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo kterou měla uzavřít se žalovaným dne 21. 2. 2020.
9. Z jiných než uvedených listin soud nevycházel, neboť nebyly ve věci podstatné.
10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne
na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky
v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva
o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající
ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost
s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností
a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
21. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
22. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku
z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se
za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády
č. 351/2013 Sb., v platném znění.
23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 7 500 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi účastníky.
24. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne
21. 2. 2020 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ve znění předloženém soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru měla být uzavřena elektronicky za použití komunikačních prostředků na dálku. Smlouva předložená soudu byla vytvořena ve své elektronické podobě až dne 7. 4. 2021, tedy až po více než roce poté, kdy měla být smlouva uzavřena a podepsána. Tedy je nepochybné, že prostý podpis žalovaného prostřednictvím jeho IP adresy nebyl připojen pod text smlouvy, která byla soudu předložena. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 9 C 85/2022 - 11 ze dne 5. 5. 2022, aby doplnila svá žalobní tvrzení mimo jiné
i o to, jak žalovaný připojil svůj podpis na smlouvu, a to takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoli následnou změnu dat. Zároveň byla žalobkyně vyzvána, aby pro případ, že při uzavírání smlouvy dochází k zachycení právních jednání v elektronickém systému, aby tvrdila a prokázala, o které údaje se jedná, a že jsou prováděny systematicky a posloupně, a že jsou chráněny proti změnám samotným systémem. Součástí výzvy bylo i poučení žalobkyně, že ke svým žalobním tvrzením musí navrhnout příslušné důkazy. K výzvě soudu žalobkyně pouze uvedla, že smlouvu se žalovaným uzavřela prostřednictvím klientské zóny na webu právní předchůdkyně žalobkyně, když identifikace žalovaného a vyjádření jeho souhlasu se smluvní dokumentací bylo po jeho akceptaci automaticky vygenerováno v závěru předsmluvních informací a smlouvy o úvěru. Soud však nemá uzavření smlouvy za prokázané ani elektronickými prostředky komunikace na dálku. Soud nemá pochybnosti o tom, že smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Podmínkou, aby taková komunikace naplňovala definici písemnosti jednání, je třeba, aby byly v takovém systému prováděny záznamy systematicky, posloupně a byly chráněny proti změnám. Žalobkyně však neprokázala (ani přes výzvu soudu), že by jí prováděné záznamy byly prováděny systematicky a posloupně, a že jsou chráněny proti změnám. Ostatně i to, že soudu byla předložena tvrzená smlouva o úvěru, která měla být uzavřena mezi účastníky, jež byla vytvořena až poté, kdy měla být uzavřena, svědčí o tom, že záznamy nejsou proti změnám chráněny.
25. Soudu předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu, a i pokud by její existenci prokázala, neprokázala její obsah.
26. Pro úplnost soud rovněž uvádí, že i pokud by byla prokázána existence a obsah tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla by tato neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svoji zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Z důkazů předložených soudu žalobkyní za účelem prokázání tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalovaného. Z uvedených informací právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že výše měsíčního čistého příjmu žalovaného, při zohlednění životního minima žalovaného a jeho měsíčních závazků, dostačovala pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. Právní předchůdkyně rovněž žalovaného prověřila lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z výše uvedeného je zjevné, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
27. Za této situace byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení
§ 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat nejen příjmy žalovaného, ale zejména jeho výdaje a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splatit. K takovému přezkoumání však nedošlo. Proto shledal soud úvěrovou smlouva ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 o. z. neplatnou.
28. Za situace, kdy soud nemá za prokázaný obsah smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného bohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému částku 7 500 Kč, a to na účet, který žalovaný uvedl v neplatné smlouvě, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni na její výzvu. Žalobkyně zároveň prokázala, že vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 26. 11. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný do dnešního dne žalobkyni ničeho neuhradil, je nárok žalobkyně v rozsahu částky 7 500 Kč oprávněný. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne, který požadovala žalobkyně, tj. od 14. 3. 2020, a to ve výši 10 % p.a., která neodporuje zákonné výši úroku z prodlení stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).
29. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy
o spotřebitelském úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu, jímž se žalobkyně domáhala úhrady smluvní pokuty, žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).
30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 1 292,90 Kč Náklady žalobkyně v plné výši se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku
400 Kč a dále z odměny advokáta dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 028,75 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., když z činnosti soudu je známo, že žalobkyně v obdobných věcech podává návrhy opakovaně za pomoci ustáleného vzoru, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Předmětem řízení byla částka 8 028,75 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 7 500 Kč. Žalovaný, který ve sporu převážně neuspěl, je tak povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 86,83 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 1 489 Kč, tedy částku 1 292,90 Kč, přičemž její zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).