Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 76/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud – v odvoláním napadené části – potvrdil rozsudek ze dne 9. 11. 2005, č.j. -35, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 134.000,- Kč s 2 % úroky z prodlení „ode dne podání žaloby.“ Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení o výkon rozhodnutí vedeném pod sp. zn. Okresní soud v Ústí nad Orlicí při prodeji sepsané movité věci v dražbě nepostupoval ve smyslu ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti /notářský řád/, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), nesprávně. Soudu výkonu rozhodnutí nebylo povinnou, která byla řádně vyrozuměna o tom, jaká věc byla sepsána, ani jinou osobou (např. žalobcem, který měl v rámci náležité péče o svůj majetek jeho stav u povinného sám zjišťovat) oznámeno, že autobus nebyl vlastnictvím povinné. Soupis věcí při provedení výkonu rozhodnutí jejich prodejem nelze – argumentuje odvolací soud – vázat na zjištění o skutečném vlastnictví povinného, ochranu třetích osob představují oprávnění předsedy senátu vyloučit sepsanou věc v rámci kontroly postupu vykonavatele a žaloba na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí. K námitce žalobce o nedostatečné identifikaci věci v dražební vyhlášce odvolací soud uvedl, že nezaměnitelná identifikace věci má význam při soupisu, pokud by byly sepsány věci téhož druhu. Účelem dražební vyhlášky je informovat co nejširší okruh případných zájemců o věc, takže byl-li sepsán jeden autobus značky K. s uvedením státní poznávací značky a neměla-li povinná jiné autobusy, je identifikace věci v dražební vyhlášce dostatečná.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), oponuje závěru, že postup soudu výkonu rozhodnutí nebyl nesprávný. Zásadní právní význam spatřuje v otázce „povinností exekučního soudu ve směru ochrany vlastnického práva třetích osob při provádění výkonu rozhodnutí, jmenovitě při přípravě soudní dražby,“ jakož i v otázce „náležitostí dražební vyhlášky co do identifikace draženého motorového vozidla v souvislosti s institutem vylučovací žaloby.“ Podle dovolatele soud výkonu rozhodnutí musí vlastnictví povinného k dražené movité věci osvědčit (typicky nabývacím titulem). Osvědčování vlastnického práva má určité limity dané zájmem na efektivnosti výkonu rozhodnutí, soud se však nesmí spokojit s tím, že nemá důvod o vlastnictví povinného pochybovat, ale naopak, „musí mít důvod o vlastnictví povinného nepochybovat.“ Na rozdíl od odvolacího soudu má dovolatel za to, že „z právní úpravy institutu vylučovací žaloby a jejích systematických souvislostí jmenovitě s okamžikem konání dražby“ plyne, že dražební vyhláška slouží rovněž k tomu, aby dotčení vlastníci mohli své právo bránit. Jelikož dražební vyhláška neuváděla státní poznávací značku motorového vozidla, nebyla její „informační funkce“ splněna. Je přesvědčen, že ze strany soudů se musí každému vlastníkovi v každém okamžiku dostat ochrany jeho vlastnického práva, a proto je neoddělitelnou součástí činnosti soudu výkonu rozhodnutí ochrana vlastnictví třetích osob. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ Protože použití ustanovení je vyloučeno (rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( , věta první, ).

Žalobce sice rozhodnutí odvolacího soudu považuje za zásadně právně významné, avšak hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), v dané věci nejde. Odvolací soud posoudil dovoláním otevřené otázky týkající se pravidel předepsaných obecně závaznými právními předpisy pro provádění výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí (a potažmo odpovědnostního vztahu ve smyslu ) v souladu s konstantní soudní praxí, jíž ostatně zákonná úprava v dotčeném směru výkladové těžkosti nepřináší.

V souzené věci se žalobce domáhá vůči žalované náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem, který spatřuje v tom, že v řízení o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod spisovou značkou proti povinné V., spol. s r. o., byl 9. 1. 2001 v dražbě prodán autobus K., SPZ, jehož vlastníkem byl žalobce, a nikoli povinná, která byla toliko nájemkyní na základě leasingové smlouvy, čímž žalobce utrpěl majetkovou újmu ve výši odpovídající obvyklé ceně autobusu.

Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, zejména ze zjištění, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 29. 9. 1998, č.j. -5, nařídil k vymožení pohledávky Okresní správy sociálního zabezpečení Ú. n. O. ve výši 392.066,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné V., spol. s r. o. Soud výkonu rozhodnutí za nepřítomnosti povinné a oprávněné sepsal dne 2. 5. 2000 v D. Č., tedy v místě uvedeném v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí jako sídlo povinné, jedinou věc, a to autobus K. SPZ. Povinné bylo vyrozumění o sepisu věci doručeno spolu s usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí 7. 5. 2000. Usnesením ze dne 15. 12. 2000, č.j. -15, doručeným povinné do vlastních rukou, vyhlásil Okresní soud v Ústí nad Orlicí dražební rok na 9. 1. 2001 na místě samém, tj. v D. Č., draženou věc označil jako autobus značky K., vyvolávací cena 50.000,- Kč. V dražbě udělil vykonavatel příklep vydražiteli (R. D.) za nejvyšší podání (116.000,- Kč). Podle zjištění, které učinil soud prvního stupně a z něhož vycházel i odvolací soud, nebylo v průběhu řízení o výkon rozhodnutí právo povinné k sepsanému motorovému vozidlu zpochybněno; žalobce nepodal žalobu o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí ( ).

Podle ustanovení , věty první a druhé, ve znění účinném ke dni vykonání soupisu, učiní předseda senátu opatření, aby v bytě povinného, popřípadě na jiném místě, kde má povinný své věci umístěny, byly sepsány věci, které by mohly být prodány, a to v takovém rozsahu, aby výtěžek prodeje sepsaných věcí postačil k uspokojení pohledávky oprávněného spolu s náklady výkonu rozhodnutí. Sepsány budou především věci, které povinný může nejspíše postrádat a které se nejsnáze prodají; věci, které se rychle kazí, budou sepsány, jen není-li tu dostatek jiných věcí a lze-li zajistit jejich rychlý prodej.

Podle ustanovení , ve znění účinném ke dni vykonání soupisu, právo k věci, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

Podle ustanovení , o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění , , , a , tedy ve znění účinném ke dni vykonání soupisu, tvrdí-li někdo, že má k věcem povinného právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí, nebo tvrdí-li povinný, že věci náležejí někomu jinému nebo jsou vyňaty z výkonu rozhodnutí, provede vykonavatel přesto jejich soupis, pokud nejsou jiné postižitelné věci postačující k úhradě nároku s příslušenstvím (odstavec 1). Podle odstavce 2 téhož ustanovení tvrzení povinného nebo někoho jiného podle odstavce 1 je třeba poznamenat v protokolu. Přitom uvede vykonavatel jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště této osoby a právní důvod, ze kterého je uplatňováno právo na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí. Vykonavatel je kromě toho povinen dát poučení, jakým způsobem lze tvrzená práva uplatnit ( ).

Ze zákonné úpravy výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí jednoznačně vyplývá, že činí-li soud soupis v řízení o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí na místech vymezených zákonem, otázku vlastnického práva k sepsaným věcem nezkoumá a vychází z toho, že na těchto místech se nalézají věci ve vlastnictví povinného. Důvodem pro to, aby věc nebyla do soupisu pojata, nejsou pochybnosti o vlastnickém právu povinného, nýbrž to, že je na místě nepochybně prokázáno, že věc povinnému nepatří (srov. , větu druhou, vyhlášky č. 37 /1992 Sb. ve znění účinném od 1. 9. 2007, tedy ve znění ). Práva osob k věcem, které byly sepsány – včetně vlastnických práv – jsou chráněna prostřednictvím institutu vylučovací žaloby podle ve spojení s ustanovením (v době sepisu motorového vozidla ve spojení s ustanovením ), podle něhož při výkonu rozhodnutí soud poskytuje účastníkům, jakož i dalším osobám, kterých se výkon rozhodnutí týká, poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Jelikož řízení o výkon rozhodnutí není ovládáno zásadou vyšetřovací, nýbrž zásadou projednací, poskytne soud poučení o tom, že práva k věci, která nepřipouští výkon rozhodnutí, je třeba uplatnit vylučovací žalobou, pokud v průběhu řízení pochybnosti o vlastnickém právu povinného vyvstanou a pokud je soudu současně sděleno, že výkonem rozhodnutí jsou taková práva třetích osob dotčena. Byla-li věc sepsána, je tedy na povinném, aby tvrdil, že věc není v jeho vlastnictví, případně aby informoval toho, kdo má k věci právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí, že jeho věc byla pojata do soupisu. Pokud soudu není tvrzení o tom, že vlastníkem sepsané věci je třetí osoba, předneseno, popřípadě pokud takový poznatek neplyne z jeho úřední činnosti, není důvodu, aby nepokračoval – vycházeje z předpokladu, že vlastníkem věcí sepsaných na místech vymezených zákonem je povinný – v provádění výkonu rozhodnutí. Poučení o procesním právu bránit se žalobou podle je namístě, je-li při provádění výkonu rozhodnutí k dispozici odpovídající tvrzení povinného nebo osoby, která vlastnické právo k sepsané věci nárokuje. Na uvedeném postupu nemůže nic změnit ani to, že sepsanou věcí je motorové vozidlo; povinností soudu není současně s prováděním soupisu vlastnické právo povinného zjišťovat (např. požadovat od povinného vydání osvědčení o registraci vozidla nebo šetřit, kdo je zapsán jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel, ani – jak naznačuje žalobce – přezkoumávat účetní evidenci povinného, je-li podnikatelem).

Ani dovolatelem předložená otázka náležitostí „dražební vyhlášky“ co do identifikace draženého motorového vozidla není způsobilá založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení Žalobce neuvádí, v čem spatřuje souvislosti právní úpravy vylučovací žaloby s okamžikem konání dražby, patrně vychází z ustanovení , přehlíží ovšem, že toto ustanovení upravuje náležitost dražební vyhlášky při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí. Dražba při prodeji movitých věcí není jednáním soudu, nýbrž jiným úkonem, jehož účelem je zpeněžit sepsané věci, aby mohla být uspokojena vymáhaná pohledávka. Rozhodnutí soudu, kterým se oznamuje dražební rok, je usnesením, které se týká vedení řízení, pro jehož obsah nejsou v stanoveny žádné zvláštní náležitosti. Z povahy věci vyplývá, že v oznámení soud uvede místo a čas konání dražby, označí věci, které budou draženy, jejich cenu a místo (dobu), kde (kdy) si lze věci před dražbou prohlédnout. Postačí, jsou-li věci, které budou draženy, označeny stručným popisem, například účelem, jemuž slouží. Soud výkonu rozhodnutí proto nepochybil, pokud neuvedl v oznámení o dražebním roku státní poznávací značku (registrační značku) motorového vozidla (autobusu).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je, aniž ve věci nařídil jednání ( , věta první, ), podle , věty první, a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , věty první, a (žalované náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu