Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 35/2022-35

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 8.622 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 3.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 31.5.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 5.622 Kč s příslušenstvím a pro úroky z prodlení za dobu od 1.5.2021 do 30.5.2022 zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 3.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 31.5.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 5.622 Kč s příslušenstvím a pro úroky z prodlení za dobu od 1.5.2021 do 30.5.2022 zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 8.622 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 1.5.2021 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalobce uzavřel s žalovanou distančně prostřednictvím elektronických prostředků dne 7.12.2020 smlouvu o revolvingovém úvěru. Podle smlouvy žalobce na požádání žalované poskytne peněžní prostředky a žalovaná se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za čerpání úvěru a úrok. Žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 17.600 Kč bankovním převodem na číslo účtu, které žalovaná uvedla ve smlouvě. Účastníci si ujednali, že je žalovaná povinna uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20% z čerpané jistiny úvěru, celkem 3.520 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit z dlužné částky úrok v celkové výši 20% měsíčně. V případě, že je žalovaná v prodlení se splácením dluhu, je povinna hradit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši a náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalobce eviduje částečnou úhradu žalované v celkové výši 15.600 Kč. Dle smlouvy se bez dalšího stává celý dluh splatným a žalobce je oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaná v prodlení se splacením dluhu nebo jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaná dlužnou částku v době splatnosti neuhradila, je od 1.5.2021 v prodlení a žalobci vznikl nárok na úhradu dlužné částky ve výši 8.622 Kč. Žalované byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky dne 22.7.2021.

V podání ze dne 20.5.2022 žalobce doplnil, že posuzoval úvěruschopnost žalované zejména po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány (obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastr nemovitostí), kdy žalobce u žalované nenašel žádný negativní záznam. Dále úvěruschopnost posuzoval dle údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr: hrubý příjem 17.000 Kč, čistý příjem 14.450 Kč, náklady na obživu 9.000 Kč. Výši příjmu žalobce ověřil z výplatní pásky, kde je patrná čistá mzda 16.559 Kč. Vzhledem k tomu, že skutečné výdaje žalované lze ověřit jen obtížně, ověřoval je žalobce s využitím průměrných (referenčních) nákladů průměrného klienta. Z údajů uvedených na internetové stránce ČSÚ vyplývá, že průměrná měsíční výše výdajů na člena domácnosti činí 12.767 Kč (153.193 Kč ročně: 12 měsíci). Žalobce proto počítal u žalované s výdaji ve výši 12.767 Kč. K této byly připočítány splátky ve výši 1.104 Kč. Žalobce odečetl výši výdajů ve výši 13.871 Kč od výše doložených příjmů 16.559 Kč a zjistil, že žalované zůstane k dispozici alespoň 2.688 Kč. Z těchto skutečností žalobce shledal, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a že žalovaná je schopná splácet pravidelné splátky úvěru.

V podání ze dne 14.6.2022 žalobce uvedl, že žalované poskytl peněžní prostředky a to: částku 5.000 Kč dne 7.12.2020, částku 5.000 Kč dne 28.12.2020, částku 3.000 Kč dne 4.1.2021, částku 2.000 Kč dne 5.1.2021, částku 2.600 Kč dne 6.1.2021, celkem částku 17.600 Kč. Žalobce eviduje částečné úhrady žalované v celkové výši 15.600 Kč a to: ve výši 6.000 Kč dne 9.12.2020, ve výši 6.000 Kč dne 31.12.2020, ve výši 3.600 Kč dne 5.1.2021.

Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z výpisu z počítače soud zjistil, že žalobci bylo známo jméno a příjmení, adresa trvalého pobytu, emailová adresa žalované, dále byl uveden hrubý příjem 17.000 Kč, čistý příjem 14.450 Kč, druh bydlení pronájem, obživa 9.000 Kč, náklady na bydlení 0, ostatní náklady 0.

Podle kopie výplatní pásky za měsíc říjen 2020 činil čistý příjem žalované 15.559 Kč.

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 7.12.2020 podepsané žalovanou soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou. Účastníci uzavřeli smlouvu o uživatelském účtu, kde se žalovaný zavázal, že na požádání klienta poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 50.000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za čerpání úvěru a úrok. Žalovaná byla povinna do konce každého kalendářního měsíce, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, uhradit minimální splátku úvěru (1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně 300 Kč).

Z výpisů z účtu za období od 1.12.2020 do 31.12.2020 a od 1.1.2021 do 29.1.2021 a tvrzení žalobce soud zjistil, že žalovaná vyčerpala celkem částku 18.600 Kč (7.12.2020 5.000 Kč, 28.12.2020 1.000 Kč, 28.12.2020 2.000 Kč + 3.000 Kč, 4.1.2021 2.000 Kč + 1.000 Kč, 5.1.2021 2.000 Kč, 6.1.2021 2.600 Kč) a zaplatila celkem částku 15.600 Kč (9.12.2020 6.000 Kč, 31.12.2020 6.000 Kč, 5.1.2021 3.600 Kč).

Výzvou ze dne 22.7.2021 právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k uhrazení pohledávky z úvěru splatného dne 30.4.2021 ve výši 13.138 Kč do 25.8.2021.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 7.12.2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr. Žalovaná na základě smlouvy vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 18.600 Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila a došlo k zesplatnění úvěru ke dni 30.4.2021. Žalovaná uhradila celkem částku 15.600 Kč.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral žalobce s prvním žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka, předložené výplatní pásky a porovnání tvrzení žalované ohledně výdajů se statistickými údaji. Žalovaná uvedla čistý příjem ve výši 14.450 Kč, který doložila výplatní páskou za období 10/ 2020, kde byl uveden čistý příjem ve výši 16.559 Kč. Žalovaná uvedla výdaje 9.000 Kč. Podle tvrzení žalobce informace poskytnuté žalovanou následně konfrontoval s výstupy z celé řady registrů a s údaji uvedenými na internetové stránce ČSÚ. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalované, a z předložených dokladů nevyplývá, že by žalovaná své výdaje dokládala. Žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalované, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat (která o skutečných výdajích žalované nevypovídají), aniž by je porovnal se skutečnými výdaji žalované. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. U nákladů žalované žalobce vycházel z částky 12.767 Kč, aniž by tyto údaje ověřil. K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). Žalobce zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalované, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. Žalobce tak poskytl žalované finanční prostředky, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřil její schopnost dlužnou částku řádně splácet. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z, neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno (výpisem z účtu a tvrzením žalobce), že žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 18.600 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 18.600 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 15.600 Kč. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 3.000 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 3.000 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 29.5.2022. Nárok se stal splatným 30.5.2022 a žalovaná se dostala do prodlení od 315.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 31.5.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 9.440,40 Kč (částku 8.622 Kč + 818,40 Kč - úroky z prodlení 8,25% ročně z částky 8.622 Kč od 1.5.2021 do 24.6.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 3.024,10 Kč (jistina – 3.000 Kč + 24,10 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z 3.000 Kč od 31.5.2022 do 24.6.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 32%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 68%. Poměr úspěchu tedy činí 36% ve prospěch žalované. Podle obsahu spisu žalované nevznikly žádné náklady řízení a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání dle přípustné.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.