Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1309/2008

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 25. 2. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. e) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

V předmětné věci podal Ľ. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. ze dne 22. 4. 2008 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal Ľ. M. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy nesprávně vycházely pouze z výpovědí poškozené A. B. a výpovědí označených svědkyň, které jsou jednak příbuznými poškozené, jednak vypovídaly pouze o tom, co jim poškozená sdělila. Výpovědi samotné poškozené jsou nevěrohodné a účelové, přičemž soudy nepřihlédly k výpovědím svědků, kteří nejsou v žádném poměru k poškozené, přičemž tito svědci (sousedky poškozené) uvedli, že nepozorovali, že by poškozená byla dovolatelem týrána. Dodal, že mu nebyla soudy umožněna konfrontace s poškozenou, o kterou žádal, a namítl, že svědecké výpovědi svědků, kteří odmítli vypovídat, byly soudem pouze přečteny. Konečně namítl i to, že ve věci nebyl na jeho žádost vypracován znalecký posudek, který měl odpovědět na otázku, zda poškozená trpěla syndromem týrané ženy. Přitom popis předmětného skutku ve vztahu k trestnému činu podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. ve výrokové části citovaného rozsudku soudu prvního stupně neodráží skutkový stav věci, jak byl zjištěn provedením rozhodných důkazů v průběhu hlavního líčení. Proto navrhl, aby dovolací soud citované usnesení Krajského soudu zrušil a aby buď věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí nebo, aby zrušil citovaná rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího a ve věci rozhodl sám tak, že jej obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že námitky dovolatele v prvé řadě vyjadřují jeho nesouhlas se zjištěními, ke kterým soudy po provedeném dokazování dospěly, a dovolatel se jejich uplatněním ocitl mimo rámec užitého dovolacího důvodu, když v jeho rámci je možné namítat nesprávné právní hodnocení skutku, nikoli však nesprávnost samotných skutkových zjištění, vady v hodnocení důkazů apod. V souladu s uplatněným dovolacím důvodem je pak námitka, že ve výroku o vině u skutku pod bodem 1) citovaného rozsudku soudu prvního stupně neodpovídá skutková věta větě právní, neboť neodráží slovní vyjádření posuzovaného skutku z hlediska určitosti a přesnosti tak, aby obsahoval všechny relevantní okolnosti z hlediska užité právní kvalifikace. Tato námitka však neobstojí, protože předmětný skutek je popsán dostatečně přesně a určitě, přičemž takto vznesenou námitku dovolatel ani nijak neodůvodnil a navíc s takto (dostatečně a určitě) zjištěným stavem pouze polemizuje, a proto ani takto vznesená námitka není argumentována tak, aby zvolený dovolací důvod byl relevantně naplněn. K ostatním námitkám státní zástupkyně uvedla, že ani tyto nejsou důvodné, zejména je však nelze podřadit pod zvolený dovolací důvod (§ 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.). Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl především nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění s tím, že nespáchal trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 tr. zák. To s tím, že soudy vycházely pouze z výpovědí poškozené, které jsou nevěrohodné a účelové, přičemž také předmětný skutek, jak je popsán ve výroku o vině v citovaném rozsudku soudu prvního stupně, neodpovídá hlediskům určitosti a přesnosti tak, aby obsahoval všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. K první námitce lze potom uvést, že oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily (podrobným) výpovědím poškozené a poukázaly také na jejich soulad s výpověďmi označených svědků. Poukázaly rovněž na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie týkajícího se osoby dovolatele, který jej hodnotí jako simplexní, nevyváženou osobnost s rysy impulsivity a nezdrženlivosti, kdy vlivem poruchy osobnosti a škodlivého požívání alkoholu není schopen zvládat adaptivně psychický stres spojený s partnerským soužitím a rodičovskou rolí, když uvedené spouští jeho agresivní projevy. Nelze přehlédnout ani genezi vztahu mezi dovolatelem a poškozenou. Takto volená námitka ve svém celku není potom způsobilá vyvolat dostatečný podklad pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu tak dospět nelze. Je tedy v této části podaného dovolání na místě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i závěry soudů v tomto směru jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

Právně relevantně uplatněnou není ani námitka stran nedostatečného popisu předmětného skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně z hlediska absence okolností, které by umožnily užití přiléhavé právní kvalifikace jednání dovolatele. V tomto směru však dovolatel vznesenou námitku nijak neodůvodnil, přičemž popis předmětného skutku je nepochybně dostatečně určitý a přesný tak, aby z něj soudy při úvahách o jeho právní kvalifikaci mohly spolehlivě vycházet. Přitom takto vedená námitka se týká procesních zásad vedení trestního řízení a jako takovou ji není možné podřadit pod žádný za taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů tak, jak jsou stanoveny v § 265b tr. ř. (a to ani pod dovolací důvod podle písm. e) citovaného ustanovení, který není dán ani vadou spočívající např. v tom, že bylo vedeno trestní stíhání na základě usnesení o jeho zahájení, které neobsahuje všechny obligatorní náležitosti vyžadované ustanovením § 160 odst. 1 tr. ř. – srov. R 38/2005). To i proto, že dovolatel v jejím rámci nevytýká napadeným rozhodnutím žádné nesprávné hmotně právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, když (jak již uvedeno) nebylo přitom dovolacím soudem ani takovéto pochybení shledáno.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. listopadu 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka