Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1476/2008

U S N E S E N Í

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Mostě sp. zn. ze dne 31. 3. 2008 byl dovolatel uznán vinným pokusem k trestnému činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy, resp. pokus k jednomu z nich byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal J. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. ze dne 16. 7. 2008 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v kritické době byl v šoku a jednal (reagoval) v nedbalosti s tím, že nebylo podáno odborné posouzení, které by způsob jeho jednání mohlo ujasnit. Poukázal na to, že v dané chvíli nemohl pokračovat po silnici a když chtěl opustit místo, kde byl sám ohrožován, nemohl než vjet na trávník. Nesouhlasí takto se závěrem soudů o tom, že chtěl z místa činu uprchnout cíleně, když jeho jednání vycházelo ze šoku, který utrpěl. To, že nahlásil smyšlená jména, svědčí pouze o tom, že osobám, které s ním v autě jely, nechtěl činit potíže. Má za to, že stále existuje několik variant průběhu skutkového děje a soudy tak měly postupovat v duchu zásady in dubio pro reo a uznat jej tak vinným pouze spácháním trestného činu ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. a „dle § 155 odst. 1 tr. zák.“ Ohledně závěrečného návrhu dovolatele (petitu) lze potom uvést, že ten obsahuje zcela jiná rozhodnutí zcela jiných soudů, než jsou ta, která označil v podaném dovolání a vůči kterým vede argumentaci, když navrhl, „aby dovolací soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 17. 1. 2006 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. ze dne 25. 10. 2006“ a přitom „věc vrátil Okresnímu soudu v Mostě k novému projednání“. Dovolací soud tak vycházel z obsahu celého dovolání a dospěl tak k závěru, že dovolatel ve skutečnosti navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. ze dne 16. 7. 2008 a s ním související rozsudek Okresního soudu v Mostě sp. zn. ze dne 31. 3. 2008 a tomuto soudu také věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že co se týče skutku pod bodem 1) popsaného ve výroku citovaného rozsudku soudu prvního stupně se dovolatel domáhá formální změny právní kvalifikace tohoto skutku s tím, že měl být právně kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák., přičemž však tato jeho námitka nevychází z učiněných skutkových zjištění, neboť dovolatel nevytýká jejich nesoulad se zákonnými znaky pokusu k trestnému činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. Takto prosazuje svou vlastní skutkovou verzi, podle které byl napaden „rozvášněným davem“, a proto také vjel na trávník ve snaze z místa uniknout. V této souvislosti dodal, že trestní zákon nezná pojem „jednání v šoku“, v jehož důsledku by se stalo jednání úmyslné nedbalostním. Námitky týkající se skutku pod bodem 2) popsaného ve výroku citovaného rozsudku má státní zástupce za primárně skutkového charakteru, navíc z hlediska právní kvalifikace skutku za irelevantní. Poukázal na to, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu podle § 155 odst. 2 písm. a) tr. zák. byla v předmětné věci aplikována nikoli proto, že dovolatel prchal z místa činu, ale proto, že při útoku vůči policistům užil osobního auta, a tedy zbraně ve smyslu ustanovení § 89 odst. 5 tr. zák. Celkově tak vznesené námitky směřují do skutkové oblasti, zčásti se ani netýkají podstaty věci a takto neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu. Vzhledem k uvedenému tak navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné právní hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že v kritické době se v důsledku házení kamení na jím řízený automobil) cítil ohrožen na životě a zdraví, byl v šoku a k této skutečnosti soudy nepřihlédly a jeho další jednání pak posuzovaly tendenčně a neodůvodněně. V tomto směru však soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily výpovědím poškozených a řady označených svědků, ze kterých také vyplynul stanovený skutkový děj, jehož průběh nesvědčil tvrzení dovolatele, že se cítil ohrožen na zdraví či životě. Nelze přitom přehlédnout zejména ani znalecký posudek z oboru dopravy, ze kterého plyne, že na vozidle řízeného dovolatelem v kritické době nebyla shledána závada (v podobě poškození vozidla házenými kameny), která by měla vliv na vznik nehodového děje. Z uvedeného znaleckého posudku je také zjevné, že dovolatel jel v kritické době vyšší rychlostí než uvedl a především také to, že mu nic nebránilo v tom, aby se svým vozem zůstal na vozovce a takto pokračoval v jízdě. Pokud by tak přirozeně učinil, nemohlo by k popsanému střetu a zranění dvou osob dojít. Poukaz dovolatele na to, že jednal v důsledku šoku a velkého psychického vypětí tak nemá oporu v učiněných skutkových zjištěních a jím navrhovaná změna právní kvalifikace jednotlivých (popsaných) skutků se opírá pouze o jím uváděný (jiný) skutkový děj. Jeho námitky tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné a logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i ty jsou (včetně úvah o naplnění subjektivní stránky předmětných trestných činů) přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. listopadu 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka