Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 801/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné S., spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti povinné H. Z., zastoupené advokátkou, pro 2.000,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2006, č.j. -40, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 11. 10. 2005, č.j. -16, zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením ze dne 14. 4. 2005, č.j. -7. Důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), není podle soudu prvního stupně dán, neboť povinná neprokázala úhradu dlužné pohledávky s příslušenstvím.

Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že výkon rozhodnutí co do částky 2.000,- Kč zastavil (tím vyhověl návrhu, jímž se oprávněná domáhala částečného zastavení výkonu podle , odst. 4 ), jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Splnění podmínek pro zastavení výkonu rozhodnutí podle co do úroků z prodlení, nákladů předcházejícího řízení a nákladů výkonu neshledal, zejména uvedl, že okolnosti, pro které nebyl proveden příkaz k převodu finanční částky z účtu povinné ve prospěch účtu oprávněné a částka nebyla na účet oprávněné připsána, nemají význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla v plném rozsahu povinná dovoláním, v němž ohlašuje dovolací důvody uvedené v ustanovení a b) Namítá, že usnesení okresního i krajského soudu jsou v rozporu s ustanovením , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Výpisem z účtu doložila, že měla snahu dlužnou částku uhradit mimo nařízený výkon rozhodnutí, avšak peníze, které poukázala na účet uvedený oprávněnou, se jí vrátily s odůvodněním, že účet neexistuje, což zjistila až s odstupem času z výpisu z účtu; do té doby byla v dobré víře, že peníze byly řádně odeslány. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu rozhodnutí.

Oprávněná ve vyjádření označila dovolání za nepřípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Důvody, kterých se povinná s odkazem na ustanovení § 3 obč. zák. dovolává, nejsou dány. Povinná 24. 6. 2005 uhradila částku 2.000,- Kč a nic jí nebránilo, aby dobrovolně zaplatila i příslušenství pohledávky. Námitka týkající se změny účtu má oprávněná za účelovou, neboť povinná mohla svoji povinnost splnit jiným způsobem.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné ( ).

Dovolání proti měnícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné.

Přípustnost dovolání podle ustanovení až je kategorií objektivní, jež se pojí s povahou napadeného rozhodnutí (dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je nebo není přípustné jako takové, bez ohledu na osobu, která je podala). Posouzením „subjektivní“ přípustnosti dovolání, jež zkoumání přípustnosti z objektivního hlediska předchází, je oproti tomu řešena otázka, který z účastníků je v daném případě oprávněn – ve smyslu , věty první, a – dovolání podat. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení ( , věta první, ), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto (mimořádného) opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, již lze odstranit kasací napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/1998 pod č. 28, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 7, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 12/2000 pod č. 138, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2001 pod č. 28).

Dovolatelce rozhodnutím, jímž byl výkon rozhodnutí co do částky 2.000,- Kč zastaven, újma nevznikla, naopak nastala situace, kdy pohledávka nebude v této výši vymáhána.

Dovolání není přípustné ani v části směřující proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byl zamítnut návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( , věta první, ).

Z uvedeného současně vyplývá, že k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu přihlédnuto. Ostatně povinná tento nezpůsobilý dovolací důvod – přestože jej ohlásila – ve skutečnosti neuplatnila, jelikož žádné výhrady stran vad řízení v dovolání nevznesla.

Dovolatelka se otázkou zásadního právního významu napadeného rozhodnutí nezabývala a hodnocením v dovolání obsažené argumentace k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Námitka, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou v rozporu s ustanovením § 3 obč. zák., není důvodná. Touto otázkou se Nejvyšší soud již zabýval a vysvětlil, že z hlediska případné existence rozporu s dobrými mravy ve smyslu uvedeného ustanovení lze posuzovat pouze výkon práv a povinností (formou právních úkonů či faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů, nikoli správnost rozhodnutí soudu; to je aktem aplikace práva, v jejímž rámci právě soud – v nalézacím řízení – posuzuje, zda k případnému nesouladu s morálními pravidly při výkonu práv a povinností v hmotněprávních vztazích došlo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2003 pod č. 67).

Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle , věty první, a a c) odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Povinná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je povinna zaplatit náklady, které oprávněná vynaložila v dovolacím řízení; náklady představují odměnu za zastupování advokátem ve výši 625,- Kč ( , , , , , , , věta první, , ve znění účinném do 31. 8. 2006, srov. Čl. II ) a paušální částku náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč ( , 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu