Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1051/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. F. D., bytem v, proti žalované D. M., bytem v , jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně T. s. r. o. v B., „ v likvidaci“, o vyloučení peněz z konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. dubna 2006, č. j. - 129, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 3. listopadu 2003, č. j. -57, Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, kterou se žalobce (Ing. F. D.) domáhal vůči žalované (správkyni konkursní podstaty úpadkyně T., s. r. o. v B.„v likvidaci“) vydání částek 1.634.800,- Kč (nájemné z movitých věcí sepsaných do konkursní podstaty), 7.384,70 Kč (příjem za šrot), 3.314,- Kč (příjem za šrot), 151.890,- Kč (kupní cena za prodej movitých věcí podle kupní smlouvy z 26. srpna 1999) a 12.000,-Kč (kupní cena za prodej movitých věcí podle kupní smlouvy z 2. dubna 1999).

Soud uzavřel, že movité věci byly sepsány do konkursní podstaty oprávněně, a to zčásti jako pevná součást stavby sepsané do konkursní podstaty dle , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) a zčásti (v souladu s ustanovením , obchodního zákoníku - dále též jen „obch. zák.“) jako věci úpadkyně, pořízené z jejích prostředků. Výtěžek získaný nájmem sepsaných věcí a jejich prodejem tedy náleží do konkursní podstaty.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Také odvolací soud uzavřel, že všechny movité věci označené žalobcem, ať již tvořily součást žalobcovy nemovitosti nebo šlo o samostatné movité věci úpadkyně, byly pojaty do konkursní podstaty úpadkyně oprávněně a žalovaná je se souhlasem konkursního soudu zpeněžila v souladu s ustanovením § 27 ZKV. Z téže příčiny neshledal důvod k vydání nájemného z pronájmu sepsaných a posléze zpeněžených věcí.

Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „ “), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v , tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatel oběma soudům vytýká, že neposuzují movité a nemovité věci jako celek a neujasňují si, co tvoří oddělitelný přírůstek věcí zastavených a užívaných jako pronájem.

Odvolací soud podle dovolatele nepřihlédl k tomu, že žalovaná prodávala movité věci ještě před jejich zařazením do konkursní podstaty, v rozporu s ustanovením § 18 ZKV. Podle dovolatele není pochyb o tom, že technické zhodnocení jeho majetku financovala pozdější úpadkyně, čímž i právně došlo k přírůstku k věci hlavní (jak správně dovodil i soud prvního stupně). Dovolatel proto nemá za správný závěr odvolacího soudu, že movité věci byly zakoupeny z finančních prostředků pozdější úpadkyně a že je tudíž žalovaná (v souladu se zněním zákona o konkursu a vyrovnání) oprávněně prodala.

Jednání žalované - pokračuje dovolatel - bylo umožněno chybným usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 2. prosince 1998, sp. zn. . Z výrobního celku masokombinátu nelze podle dovolatele odtrhnout technická zařízení, která tvoří jednotný výrobní celek. Za důležité dovolatel pokládá i to, že Krajský obchodní soud v Ostravě v době, kdy usnesením ze dne 2. března 1998, sp. zn. , prohlásil konkurs na majetek úpadkyně, nenařídil ukončení provozování jejího podniku dle § 18a ZKV, čímž dal najevo, že „pokládá fyzický majetek žalobce jako celek“.

K výtce odvolacího soudu, že důkazy o zapracování technologie do výrobního celku (kontrolní nález, rozhodnutí finančního úřadu o dani z příjmu za technické zhodnocení majetku úpadkyně a smlouva o pronájmu masokombinátu) označil nově až v odvolacím řízení, dovolatel uvádí, že o těchto důkazech již bylo jednáno u soudu prvního stupně, takže aplikace co do odmítnutí nových důkazů není oprávněná.

Žalovaná dala najevo, že majetek (movité i nemovité věci) zahrnula do konkursní podstaty úpadkyně z důvodů uvedených v § 27 odst. 5 ZKV, když jej vyzvala k vyplacení ceny zástavy a on tak neučinil.

Z titulu zástav nelze podle dovolatele dovodit, že nájemné je součástí zástavy, neboť přírůstek (užitek) ze zástavy netvoří její součást. Potud dovolatel odkazuje na ustanovení , (dále též jen „obč. zák.“), s tím, že z něj vyplývá, že zástavní právo se vztahuje na zástavu, její příslušenství a přírůstek, avšak z plodů jen na ty, které nejsou odděleny (v této souvislosti zmiňuje dovolatel i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. (jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2002, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Odmítnutím dovolatelova nároku na nájemné z výrobního celku tak podle dovolatelova mínění dochází k základnímu porušení lidských práv (práva na ochranu vlastnictví) a soud tak neprávem odůvodňuje zvýšení hodnoty konkursní podstaty.

V této souvislosti dovolatel odkazuje na „ústavní nález č. 76“, kde „je jednoznačně dovozeno, že zahrnutím majetku třetí osoby do konkursní podstaty nevzniká oprávnění z přírůstku zástavy požívat tyto oddělené plody žalované jako správkyně konkursní podstaty“.

Dovolatel po celou dobu konkursu platil daň z nemovitosti - celku masokombinátu, a to bez náhrady, což také prokazuje nedělitelnost celku masokombinátu.

Žalovaná jako správkyně konkursní podstaty není oprávněna věci užívat, „užívat požitky“, neboť by tímto jednáním omezovala vlastnické právo třetích osob, tedy dovolatele, a dopouštěla by se porušení článku 11 odst. 4 d, uzavřel dovolatel.

Žalovaná ve vyjádření shledává dovolání účelovým a napadené rozhodnutí správným. Nedůvodnou a lživou shledává námitku, že věci prodala ještě před zařazením do konkursní podstaty, poukazujíc na to, že Krajský obchodní soud v Ostravě udělil souhlas s prodejem 2. prosince 1998 a k prvnímu prodeji došlo až 30. srpna 1999. Uvádí, že dovolatel se již několikrát neúspěšně domáhal v soudních sporech vyloučení movitých a nemovitých věcí z konkursní podstaty.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení a c/ O případ uvedený pod písmenem b/ však nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle , rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Tento dovolací důvod dovolatel také (jako jediný) dovoláním uplatnil.

Důvody odmítnutí dovolání lze dále doplnit (konkretizovat) následovně:

1/ K požadavku na vydání částek 151.890,- Kč (kupní cena za prodej movitých věcí podle kupní smlouvy z 26. srpna 1999) a 12.000,-Kč (kupní cena za prodej movitých věcí /notebooku/ podle kupní smlouvy z 2. dubna 1999):

Závěr odvolacího soudu, že o příslušnosti části movitých věcí ke konkursní podstatě úpadkyně (zčásti coby součástí nemovitostí a zčásti coby věcí samostatných) již bylo pravomocně rozhodnuto v řízení o vyloučení nemovitostí a movitých věcí (rozsudkem Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 2000, sp. zn. ) a že proto nelze úspěšně žádat (opět vylučovací žalobou) výtěžek jejich zpeněžení, je v souladu se zákonným principem vázanosti účastníků předchozím rozsudkem ( a 2 ); srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rovině závěrů formulovaných k výtěžku zpeněžení ohledně ostatních movitých věcí Nejvyšší soud napadené rozhodnutí rovněž neshledává zásadně významným. Dovolání neobsahuje žádnou právně významnou argumentaci k závěru odvolacího soudu, že šlo o věci ve vlastnictví úpadkyně, z čehož plyne, že dovolatel nebyl v souladu s ustálenou judikaturou k uplatnění nároku na vydání výtěžku zpeněžení těchto věcí věcně legitimován (srov. např. důvody rozsudku uveřejněného pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále též jen „R 27/2003“).

2/ K požadavku na vydání částek 1.634.800,- Kč (nájemné z movitých věcí sepsaných do konkursní podstaty), 7.384,70 Kč (příjem za šrot) a 3.314,- Kč (příjem za šrot).

Není-li důvod připustit dovolání k přezkoumání závěrů odvolacího soudu ohledně vydání částek odpovídajících výtěžku zpeněžení movitých věcí, pak není ani důvod otevřít dovolací přezkum k prověření správnosti závěrů odvolacího soudu ohledně přírůstků (užitku) těchto věcí za trvání konkursu. Závěry ohledně nájemného na dané téma (shodné se závěry odvolacího soudu) přijal Nejvyšší soud již v R 27/2003 a souladnost tohoto výkladu s ústavním pořádkem České republiky plyne i z judikatury Ústavního soudu (srov. jeho usnesení ze dne 23. srpna 2007, sp. zn. , a ze dne 1. listopadu 2007, sp. zn. ).

Pro úplnost lze dodat, že neurčitý odkaz na údajně jiný závěr formulovaný v „ústavním nálezu č. 76“ dovolatel blíže nespecifikoval ani poté, co jej k tomu Nejvyšší soud vyzval usnesením ze dne 22. srpna 2006, č. j. -159, doručeným jeho zástupci 25. srpna 2006 a co byl takto poučen o následcích případné nečinnosti.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle ustanovení a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , tedy tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalované žádné prokazatelné náklady tohoto řízení zjištěny nebyly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2008

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu