Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
7 C 2/2022-30
Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Fialovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 30 126 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částku 27 609 Kč s úrokem ve výši 9 % ročně z částky 12 995,52 Kč od 28. 7. 2018 do 18. 12. 2020, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 12 995,52 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným za období od 28. 4. 2018 do 18. 12. 2020 částkou 6 548,45 Kč, s úrokem v částce 29 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 461,25 Kč od 22. 7. 2019 do 18. 12. 2020 kapitalizovaným částkou 2 892,60 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 461,25 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 517 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 517 Kč od 22. 7. 2019 do 18. 12. 2020 kapitalizovaným částkou 355,83 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 517 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částku 27 609 Kč s úrokem ve výši 9 % ročně z částky 12 995,52 Kč od 28. 7. 2018 do 18. 12. 2020, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 12 995,52 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným za období od 28. 4. 2018 do 18. 12. 2020 částkou 6 548,45 Kč, s úrokem v částce 29 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 461,25 Kč od 22. 7. 2019 do 18. 12. 2020 kapitalizovaným částkou 2 892,60 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 461,25 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 517 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 517 Kč od 22. 7. 2019 do 18. 12. 2020 kapitalizovaným částkou 355,83 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 517 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhá zaplacení pohledávky 30 126 Kč s příslušenstvím (jak je uvedeno ve výroku rozsudku), která na ni jako na postupníka byla postoupena postupitelem právnická osoba se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o postoupení pohledávek mezi postupitelem a postupníkem ze dne 18. 12. 2020. Pohledávka představuje nesplacené jistiny úvěrů a„ poplatků“ spojených s úvěrovými smlouvami uzavřenými mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, konkrétně se jednalo o úvěr 25 000 Kč poskytnutý na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 3. 2017 a o úvěr 20 000 Kč poskytnutý na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 9. 2017, přičemž žalovaný na úhradu pohledávek vzniklých v souvislosti s těmito úvěry zaplatil celkem 42 483 Kč.
2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listiny podepsané dne 2. 3. 2017 právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným a označenou jako„ SMLOUVA O ZÁPŮJČCE — příjmení anonymizována dvě slova“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala, poskytnout žalovanému 25 000 Kč, který se zavázal tyto finanční prostředky v 60 pravidelných týdenních platbách po 704 Kč vrátit, přičemž poslední splátka byla splatná dne 26. 4. 2018, a to spolu s „ poplatkem“ v celkové výši 17 202 Kč, a že 25 000 Kč bylo žalovanému skutečně poskytnuto oproti podpisu této předmětné smlouvy.
4. Z listiny podepsané dne 14. 9. 2017 právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným a označenou jako„ SMLOUVA O ZÁPŮJČCE — příjmení anonymizována dvě slova“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala, poskytnout žalovanému 20 000 Kč, který se zavázal tyto finanční prostředky v 45 pravidelných týdenních platbách po 695 Kč vrátit, přičemž poslední splátka byla splatná dne 26. 7. 2018, a to spolu„ poplatkem“ 11 252 Kč a že 20 000 Kč bylo žalovanému skutečně poskytnuto oproti podpisu této předmětné smlouvy.
5. Z listiny ze dne 18. 12. 2021 označené jako„ smlouva o postoupení pohledávek“ a jejích příloh soud zjistil, že jejím obsahem je postoupení pohledávek, která je předmětem tohoto řízení, z právního předchůdkyně žalobkyně jako postupitele na žalobkyni jako postupníka.
6. Z listiny ze dne 21. 4. 2021 označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o postoupení dlužné pohledávky a vyzvala jej k její úhradě.
7. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 2. 3. 2017 poskytla žalovanému 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s „ poplatkem“ do 26. 4. 2018, že dne 14. 9. 2017 poskytla žalovanému 20 000 Kč které se žalovaný zavázal splatit spolu s „ poplatkem“ do 26. 7. 2018, že na tyto závazky žalovaný uhradil celkem 42 483 Kč a že žalobkyně nedoložila řádné posuzování možností žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky.
8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
10. Soud dovodil, že na žalobkyni byla smlouvou ze dne 15. 1. 2021 postoupena pohledávka uplatněná v tomto soudním řízení, a to včetně příslušenství.
11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.
13. Podle § 84 ZosÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli (odst. 1). Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů (odst. 2). Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne (odst. 3).
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.
17. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26 vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka, když je nutno náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutou půjčku dohodnutým způsobem.
18. Žalobkyně této povinnosti nedostála, neboť doložila soudu k prokázání svých tvrzení pouze formulář podepsaný žalovaným, ve kterém je uváděna výše příjmů a následně i výdajů žalované, nedoložila však ani výpisy z databází dlužníků a vlastní hodnocení žadatele. Žádným způsobem nedoložila, že by výši příjmů či výdajů žalované skutečně ověřila, z čehož je možno vyvodit závěr, že její hodnocení schopnosti splácet úvěr nemohlo být kvalitní, řádné a dostačující pro poskytnutí úvěru. A to přestože žalobkyně byla k doložení svých tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované, vyzvána usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 1. 11. 2021 č. j. 7 C 141/2021-15 podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.
19. Právní předchůdkyně žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které jej nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě vystupující v podobě ochrany společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.
20. Právní předchůdkyně žalobkyně v pozici podnikatele a žalovaný v pozici spotřebitele uzavřeli celkem tři smlouvy o spotřebitelském úvěru, aniž by však v rozporu s § 86 ZosÚ byla zkoumána schopnost žalovaného jako spotřebitele daný úvěr splácet, a proto jsou tyto smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru absolutně neplatné pro jejich rozpor s veřejným pořádkem, přičemž k absolutní neplatnosti právního jednání soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.).
21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1); bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
23. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
25. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem 45 000 Kč a vzhledem k tomu, že tituly, na jejichž základě peníze poskytla, odpadly, má nárok na tyto finanční prostředky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Finanční prostředky (jejich nejpozději splatná část) měly být žalovanou vráceny do 26. 7. 2018, přičemž nejpozději dnem následujícím se žalovaný dostala do prodlení s úhradou celkově poskytnutých finančních prostředků a žalobkyni vznikl nárok požadovat zákonné úroky z prodlení z poskytnuté a doposud nesplacené„ jistiny“. Byly-li smlouvy o spotřebitelském úvěru shledány absolutně neplatnými a právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok toliko na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 45 000 Kč, pak je nutné v souladu s § 2993 o. z. od této částky odečíst veškeré finanční prostředky zaplacené žalovaným na pohledávku (ve výši 42 483 Kč).
26. Soud uzavřel, že žaloba je důvodná co do 2 517 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 22. 7. 2019 6. 2019 do zaplacení (kapitalizované za období od 22. 7. 2019 do 18. 12. 2020 částkou 355,83 Kč). Ve zbylé části soud žalobu zamítl.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, neboť z hlediska poměrného úspěchu ve věci byla v řízení více úspěšný žalovaný, kterému však náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve obec.
Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.