Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
18 C 40/2022-28
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 32 818 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 32 818 Kč s
obchodním úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 28 059 Kč od 25. 8. 2021 do 23.11.2021
obchodním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 28 059 Kč od 24.11.2021 do zaplacení a
úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 059 Kč od 25. 8. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni obchodní úrok ve výši 13,05% ročně z částky 28 059 Kč od 24.11.2021 do zaplacení, z částky 28 059 Kč od 24.11.2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 491 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně, advokátovi Mgr. jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 32 818 Kč s obchodním úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 28 059 Kč od 25. 8. 2021 do 23.11.2021 obchodním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 28 059 Kč od 24.11.2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 059 Kč od 25. 8. 2021 do zaplacení. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni obchodní úrok ve výši 13,05% ročně z částky 28 059 Kč od 24.11.2021 do zaplacení, z částky 28 059 Kč od 24.11.2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 491 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně, advokátovi Mgr. [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15.10.2021 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky 32 818 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 2.3.2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že část poskytnutého úvěru ve výši 27 500 Kč poukázala dne 8.3.2021 na účet žalovaného a částku 2 500 Kč z poskytnutého úvěru zaslala na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr včetně úroků ve výši 21,55 % ročně z poskytnutého úvěru, tj. částku ve výši 37 500 Kč ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje 20.4.2021. Žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně posoudila jeho schopnost úvěr splácet, a to podle informací sdělených žalovaným a dále lustrací v centrální evidencí exekucí a insolvenčním rejstříku. Informace sdělené žalovaným si telefonicky ověřovala. Uvedla, že žalovaný nesplácel žádný úvěr, neměl žádnou vyživovací povinnost a jeho průměrný měsíční příjem činil 22 275 Kč. Žalobkyně dále vycházela z doložených nákladů na bydlení ve výši 7 000 Kč, životního a existenčního minima, přičemž dospěla k závěru, že bonita žalovaného je dostačující. Žalovaný však neplnil řádně a včas svůj závazek, když uhradil pouze dvě splátky v měsíci dubnu a květnu 2021, celkem částku 3 000 Kč, žalobkyně proto celý nesplacený úvěr zesplatnila ke dni 24.8.2021. K tomuto dni byl žalovaný podle žalobkyně v prodlení s úhradou neuhrazených dlužných splátek ve výši 4 500 Kč a dále s neuhrazenou jistinou ve výši 25 016 Kč a neuhrazenou obchodní úroky naběhlé před zespaltněním úvěru v celkové výši 1 457 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném zaplacení nákladů vynaložených za zaslání tří upomínek vždy po 100 Kč, tj. 300 Kč, a dále smluvní pokutu naběhlou před zesplatněním úvěru v celkové částce 1 497 Kč, a to za prodlení žalovaného se splacením tří řádných měsíčních splátek před splatností úvěru, když pokuta za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky činila 499 Kč. Dále žalobkyně uplatnila vůči žalovanému rovněž nárok na smluvní pokutu naběhlou po zesplatnění úvěru ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, tj. z částky 29 516 Kč, kterou kapitalizovala za období od 25.8.2021 do 14.10.2021 částkou 1 505 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani přes žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku ze dne 24.8 2021.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. účastníky k vyjádření, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je dán. Protože žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, rozhodl soud bez ve věci bez nařízení jednání.
4. Soud provedl dokazování listinami založenými žalobkyní, z nichž zjisti následující skutkový stav:
5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ve spojení s úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu má soud za prokázané, že žalobkyně je subjektem oprávněným poskytovat spotřebitelské úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 5.3.2021 vlastnoručně podepsané žalovaným, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předpisu úhrad má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Za žalobkyni byla smlouva podepsána jejím zástupcem ing. jméno příjmení, který byl označen jako„ samostatný zprostředkovatel“. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč, kdy účel úvěru představoval jednak provizi zprostředkovatele ve výši 2 500 Kč a dále spotřebitelský úvěr ve výši 27 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, počínaje dnem 20.4.2021. Celkově měl žalovaný uhradit částku 37 500 Kč, a to s ohledem na to, že mezi stranami byla sjednána zápůjční úroková sazba 21,55 %. Úvěr měl být žalovanému poskytnut na jeho účet. Podle článku II. písm. b) Smlouvy) byla částka 2 500 Kč poskytnuta žalovanému na účet zprostředkovatele, a to jako provize sjednaná mezi žalovaným a zprostředkovatelem, zbylá částka úvěru měla být žalobkyní poukázána na bankovní účet označený ve smlouvě žalovaným. Žalovaný se dále ve smlouvě zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou úvěru či jednotlivých splátek smluvní pokutu ve výši 499 Kč a výši 0,1% denně z dlužné částky, zákonný úrok z prodlení a rovněž náhradu účelně vynaložených nákladů. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, má soud za prokázané, že žalovaný obdržel zákonem vymezené předsmluvní informace. Součástí smlouvy byly rovněž údaje o žalovaném, tedy, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájemním byt a výdaje na bydlení činí 7 000 Kč, je zaměstnán s příjmem 27 000 Kč a nemá žádné splátky úvěrů.
7. Podle formuláře Posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 8.3.2021 a prohlášení žalovanéo o jeho závazcích, výdajích, příjmech, ve spojení s výplatními páskami žalovaného za měsíce říjen až prosinec 2020, je zřejmé, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný, pobírá mzdu ve výši 27 000 Kč měsíčně, přičemž z této mzdy vynakládá na bydlení a částku 7 000 Kč. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Z výplatních pásek a z výpisu transakcí z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný pobíral mzdu v průměrné výši 22 275 Kč, která mu byla zasílána na bankovní účet shodný s účtem, na nějž měl být vyplacen úvěr. Žalovaný rovněž žalobkyni doložil svoji nájemní smlouvu, z níž vyplývá, že hradí nájemné včetně záloh na služby ve výši 6 000 Kč. Další náklady na bydlení činí dle prohlášení žalovaného 1 000 Kč. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného a výsledek zaznamenala do formuláře Posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 8.3.2021 se závěrem vysoké bonity klienta, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z doložené výš příjmu a z doložených nákladů na bydlení ve výši 7 000 Kč a životního minima žalovaného 3 860 Kč, tedy že volné prostředky žalovaného činí 11 415 Kč (číslo), tedy že po úhradě sjednání splátky 1 500 Kč zůstane žalovanému k dispozici ještě 9 915 Kč měsíčně. Žalobkyně rovněž tvrdila a doložila, že žalovaným tvrzené výdaje podrobila porovnání s normativními náklady na bydlení (5 653 Kč) a statistickými náklady na spotřebu domácnosti, když žalovaným uváděné výdaje nevybočovaly z uvedených dat a pro potřeby posouzení úvěruschopnosti použil částky doložených výdajů a příjmů. Podle výstupu z insolvenčního rejstříku a výpisu z Centrální evidence exekucí má soud za prokázané, že žalovaný neměl ke dni 2.3.2021 žádný záznam.
8. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho účet částku ve výši 27 500 Kč dne 8.3.2021. Z potvrzení o provedení transakce rovněž ze dne 8.3.. 2021 vyplývá, že žalobkyně vyplatila na účet zprostředkovatele částku 2 500 Kč.
9. Z listiny nazvané Bonita smlouvy a tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení s úhradou splatnou 20. dne měsíce června, července a srpna 2021, a že na úvěr uhradil celkem částku 3 000 Kč.
10. Z upomínky ze dne 30.6. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné splátky 1 500 Kč a zároveň uplatnila i nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů s upomínáním ve výši 100 Kč a z upomínky ze dne 23.7. 2021, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných splátek v celkové výši 3 000 Kč a uplatnila nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů s upomínáním v celkové výši 200 Kč. Zároveň v obou upomínkách uplatnila i nárok na úhradu smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky ve výši 499 Kč, za každou z neuhrazených splátek.
11. Oznámením o zesplatnění - předžalobní výzvy ze dne 24.8.2021 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru, o důsledcích zesplatnění, výši dlužné částky a zároveň mu byla poskytnuta lhůta v délce 10 dní od odeslání výzvy k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Odeslání výzvy žalovanému žalobkyně doložila poštovním podacím lístkem z téhož dne. V této výzvě žalobkyně rovněž uplatnila nárok na úhradu upomínacích nákladů spojených s odesláním oznámení o zesplatnění a smluvní pokutu.
12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
20. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.
21. Podle § 112 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze
a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,
b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo
c) smluvní pokutu.
Podle odst. 2) téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.
Podle odst. 3) téhož ustanovení souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
Podle odst. 4) téhož ustanovení u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.
22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně má za žalovaným pohledávku z nesplaceného úvěru. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu, na základě níž mu poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Zároveň prokázala, že před poskytnutím úvěru splnila svoji zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když ověřila nejen příjem žalovaného, ale i výdaje žalovaného, když vycházela zejména z žalovaným předložené nájemní smlouvy a nikoliv z normativních nákladů a bydlení či jen životného minima. Rovněž prokázala, že údaje uvedené žalovaným prověřila korektivem životního minima, nezabavitelných částek pro případ exekuce, ale i statistickými údaji o nákladech na domácnost, tedy že výši výdajů žalovaného hodnotila kriticky tak, aby byly odhaleny zjevné disproporce mezi tvrzenými příjmy a výdaji a očekávanými příjmy a výdaji. Za situace, kdy žalovanému po úhradě sjednané úvěrové splátky, odpočtu nákladů na bydlení a životního minima zbývá částka přesahující 9 000 Kč měsíčně, má i soud za to, že nejsou dány důvodné pochybnosti o tom, že bude úvěr schopen splácet.
23. Soud tak uznal žalovaného povinným uhradit žalobkyni celý nesplacený úvěr, včetně sjednané obchodního úroku (který v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru omezit počínaje 91. dnem prodlení žalovaného na úrok ve výši reposazby zvýšené o 8 procentních bodů) a úroku z prodlení. Rovněž žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni sjednané náklady spojené s upomínáním a smluvní pokuty, když neshledal, že by tyto částky byly sjednány v rozporu s omezujícími limity ustanoveními § 112 zákona o spotřebitelském úvěru. (výrok I.)
24. Výrokem II. zamítl soud část obchodního úroku, jehož úhrady se žalobkyně domáhala, když výše obchodního úroku je při prodlení delším než 90 dní zákonem omezena.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 491 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 313 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 818 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.