Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 631/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. S. K., jako správce konkursní podstaty úpadkyně M. B., a. s., zastoupeného JUDr. F. V., advokátem, proti žalované M. P., a. s., zastoupené JUDr. K. Š., advokátem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované JUDr. J. R., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně S., a. s. v likvidaci, o zaplacení částky 144,198.330,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2006, č. j. -218, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. února 2006, č. j. -196, kterým tento soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 144,198.330,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.). Dále uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 243.836,95 Kč (výrok II.).

Po provedeném dokazování soud prvního stupně uzavřel, že S., a. s. jako prodávající uzavřela 19. listopadu 1999 se žalovanou jako kupující kupní smlouvu na prodej cenných papírů M. S. (dále jen „smlouva“). Podle smlouvy měla žalovaná zaplatit společnosti S., a. s. částku 14,874.750,- Kč do třiceti kalendářních dnů po převodu akcií na Středisku cenných papírů; tato částka byla zaplacena částečně převodem z účtu a částečně zápočtem. V článku I odst. 4 smlouvy bylo stanoveno, že podmínkou prodeje je převedení závazků prodávající vůči K. b., a. s. na žalovanou, ke kterému „patrně nedošlo“. K této smlouvě existují ve fotokopiích čtyři dodatky, jimiž byl článek I odst. 4 smlouvy „zrušen“, zvýšila se kupní cena těchto cenných papírů až na částku 171,046.080,- Kč a bylo sjednáno právo zpětné koupě. Smlouva i dodatky existují pouze ve fotokopiích, předseda představenstva žalované, který je měl podepsat, podpis popírá a členka představenstva, která je měla rovněž podepsat, si na jejich podpis nevzpomíná. Následně byla S., a. s. zrušena s likvidací a jmenován likvidátor J. Č., který prodal pohledávku vůči žalované smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. března 2001 společnosti W. P. A. F. H., L. Ta pak dne 26. března 2001 postoupila tuto pohledávku V. S. L. a dne 1. března 2002 prodal V. S. L. tuto pohledávku M. B. a. s.

Z přípisu Generálního konzulátu České republiky v New Yorku ze dne 11. listopadu 2005 soud prvního stupně zjistil, že obchodní společnost W. P. A. F. H., L., není a nebyla registrována ve státu D., U. Z tohoto přípisu rovněž vyplynulo, že bez náležité registrace v obchodním rejstříku příslušného státu nemůže obchodní společnost typu L. (L. L. C.) existovat, což ostatně vyplynulo i z dalších provedených důkazů.

Soud prvního stupně dovodil, že pohledávka, pokud existovala, byla postoupena na neexistující subjekt W. P. A. F. H. L.; ten pak nemohl převést platně svá práva a povinnosti získané postupní smlouvou od S., a. s. další postupní smlouvou na V. S. L. a tento subjekt nemohl návazně převést práva a povinnosti k pohledávce na M. B. a. s. Z toho důvodu také nemohl správce konkursní podstaty úpadkyně M. B. a. s. platně zapsat pohledávku, která je předmětem sporu do konkursní podstaty. Pohledávka tedy, pokud existuje, je stále v majetku S., a. s. v likvidaci, resp. mohla by být zapsána do její konkursní podstaty.

Odvolací soud se ztotožnil skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. V odůvodnění rozhodnutí zejména akcentoval, že za situace, kdy soud prvního stupně ze zprávy Generálního konzulátu České republiky v New Yorku ze dne 11. listopadu 2005 zjistil, že společnost W. P. A. F. H., L. není a nebyla v D. registrována, správně učinil závěr, že šlo o neexistující subjekt, tudíž dokazování k otázce existence pohledávky a její výše by bylo bezpředmětné. Odvolací soud přitakal názoru žalobce v tom, že zpráva Generálního konzulátu České republiky v New Yorku není veřejnou u a je možné prokazovat opak, žádný takový důkaz předložen soudu nebyl. Odvolací soud uzavřel, že existenci právnické osoby nelze prokazovat výpovědí svědků, ale toliko u, že W. P. A. F. H., L. registrována je.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení (dále jen „ “), co do důvodu na ustanovení a b)

Otázku zásadního právního významu spatřuje dovolatel v posouzení, zda „je omezen okruh důkazních prostředků, kterými lze prokázat existenci zahraniční obchodní společnosti“.

Dovolatel akcentuje, že jím navržené důkazy (zejména svědeckými výpověďmi) směřovaly k opatření y o existenci společnosti W. P. A. F. H., L. a soudí, že pokud nebylo oběma soudy připuštěno dokazování za účelem obstarání y o registraci společnosti, došlo při rozhodování odvolacího soudu k porušení základních zásad občanského soudního řízení, jakými jsou ochrana oprávněných zájmů účastníků řízení a právo na soudní ochranu a „základní zásady dokazování“, čímž mu bylo znemožněno unést ve sporu důkazní břemeno prokázání aktivní legitimace ve sporu.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání vyjadřuje přesvědčení, že dovolání není přípustné a považuje je za šikanózní, když žalobce není ve sporu aktivně legitimován a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Dovolání není přípustné.

Již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Protože od výše uvedeného závěru nemá Nejvyšší soud důvod odchýlit se ani v projednávané věci, jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné výhrady, kterými dovolatel namítá, že řízení před odvolacím soudem trpí vadou, která spočívá v tom, že odvolací soud nepřipustil dokazování za účelem obstarání y o registraci společnosti W. P. A. F. H., L.

Závěr odvolacího soudu přitom není ani v rozporu s hmotným právem. Stanoví-li hmotné právo určitého státu, že obchodní společnost vzniká jako subjekt práva registrací, je nezbytným předpokladem průkazu existence takové osoby důkaz o tom, že je zapsána do příslušného rejstříku. Takovým důkazem však nemůže být výpověď osoby, která s takovou „osobou“ uzavírala smlouvu.

Podle ustanovení proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení a je odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a , tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení podle ustanovení , , a ve výši 10.000,- Kč a paušální náhradu nákladů řízení podle ve výši 300,- Kč, včetně náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 19 %.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 26. listopadu 2008

JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu