Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3240/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobkyně F.l. a. s., zastoupené Mgr. R. P., advokátem, proti žalovanému L. Č. r., s.p., zastoupenému prof. JUDr. M. B., CSc., advokátem, o uložení povinnosti plnit smluvní povinnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. dubna 2007, č.j. -222, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. dubna 2007, č.j. -222, kterým byl potvrzen rozsudek ze dne 10. července 2006, č.j. -184, jímž Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému plnit vyjmenované povinnosti ze smlouvy č. 115/01/2002 ze dne 7. ledna 2002 o provádění pěstebních činností a o prodeji a nákupu dříví a rozhodl o nákladech řízení, není přípustné podle (dále též jen „ “), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Nejvyšší soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, neboť neshledal, že by odvolací soud řešil otázku neplatnosti (částečné neplatnosti) dodatku č. 20 ze dne 10. prosince 2003 ke smlouvě č. 115/01/2002 uzavřené mezi účastníky řízení dne 7. ledna 2002 v rozporu s hmotným právem či konstantní judikaturou vyšších soudů. Odvolací soud správně vyložil a aplikoval ustanovení - dále též jen „obč. zák.“ (podle něhož právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný), když na základě podrobné argumentace dospěl k závěru, že se v dané věci ze strany žalovaného nejednalo ani o bezprávnou výhružku, ani o zneužití dominantního postavení na trhu. Otázku předpokladů bezprávné výhružky pak odvolací soud neposuzoval odchylně od konstantní judikatury Nejvyššího soudu, jak se mylně domnívá dovolatelka, pouze v daném konkrétním případě neshledal naplnění podmínek, za nichž by bylo možno jednání žalovaného považovat za bezprávnou výhružku, mající za následek nedostatek svobodné vůle žalobkyně při uzavírání dodatku č. 20 a tím jeho neplatnost ve smyslu obč. zák.

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, tj. proti jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), dovolání žalobkyně pro nepřípustnost odmítl [ věta první a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Jelikož žalobkyně z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalovaného sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 2 250 Kč podle , , , a v platném znění a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle v platném znění, při připočtení 19 % daně z přidané hodnoty ve výši 484,50 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. listopadu 2008

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu