Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
10 C 3/2022-38
Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Reslovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 9 474,41 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 000 Kč, dále úrok z prodlení z částky
9 000 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení ve výši 8,5% ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývající části, kdy se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení
částky 474,41 Kč,
kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 612,89 Kč,
kapitalizovaného úroku ve výši 2 862,06 Kč,
zákonného úroku z prodlení z částky 9 474,41 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 ve výši 8,5% ročně,
úroku z prodlení z částky 474,41 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení ve výši 8,5% ročně,
úroku 29% ročně z částky 9 474,41 za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení,
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 000 Kč, dále úrok z prodlení z částky 9 000 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení ve výši 8,5% ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbývající části, kdy se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 474,41 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 612,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 862,06 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 474,41 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 ve výši 8,5% ročně, úroku z prodlení z částky 474,41 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení ve výši 8,5% ročně, úroku 29% ročně z částky 9 474,41 za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. V odůvodnění tohoto rozsudku uvede soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 157 odst. 4 o.s.ř.).
2. Předmětem řízení je žaloba o zaplacení částky 9 474,41 Kč s příslušenstvím, kterou žalobce odůvodnil tím, a že právní předchůdce žalobce - společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce a žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 8 917 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 920 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 4 208 Kč. Celkovou částku odpovídající poskytnuté zápůjčce a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, poslední byla stanovena na 10. 1. 2019. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 1 000 Kč. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobce po žalovaném požaduje dlužnou jistinu ve výši 9 474,41 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 862,06 Kč, kdy se jedná o úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny 9 474,41 Kč od 11. 1. 2019 do 20. 1. 2020, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 612,89 Kč, kdy se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně počítaný z dlužné jistiny 9 474,41 Kč od 30. 1. 2018 do 20. 1. 2020, dále zaplacení úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 474,41 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 474,41 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. K výzvě soudu žalobce sdělil, že před poskytnutím zápůjčky právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného zápůjčku splácet především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Žalobce však zákaznickou kartu nepředložil, když právní předchůdce žalobce tuto nedohledal.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. právnická osoba poskytla žalovanému dne datum částku 10 000 Kč, částka byla vyplacena žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy. Částka byla poskytnuta na základě smlouvy nazvané smlouva o zápůjčce, v níž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky společně s poplatkem 8 917 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 920 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 4 208 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, první splátka měla být zaplacena 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Smlouva obsahuje prohlášení stran o tom, že se jedná o sjednání spotřebitelského úvěru. Žalovaný na smlouvu uhradil 1 000 Kč, poslední splátku uhradil dne 22. 1. 2018 právnická osoba a žalobce uzavřeli dne datum Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek včetně pohledávky za žalovaným žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky z datum podaným k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020 oznámila společnost právnická osoba žalovanému, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Zásilkou odeslanou dne 12. 5. 2020 vyzval zástupce žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky z výše uvedené smlouvy s tím, že pokud svou povinnost nesplní, bude podána žaloba.
4. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jako„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
5. Dle § 86 z. s. ú, 1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jako „o. z.“), bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. V projednávané věci je patrno, že společnost právnická osoba a žalovaný dne datum uzavřeli smlouvu nazvanou smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú., když toho dne právnická osoba poskytl žalovanému peníze a tento se je zavázal vrátit. Není pak sporu o tom, že právnická osoba jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, což se podává ze smlouvy.
12. Žalobce v řízení neunesl břemeno důkazní, že právní předchůdce žalobce právnická osoba ověřil úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru a nezjistil důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle § 86 z. s. ú., když nepředložil žádné doklady, kterými by právnická osoba zjistil údaje k posouzení úvěruschopnosti, zákaznickou kartu ani listiny vyžádané od žalovaného k ověření příjmů a výdajů nedohledal a nepředložil. Za takového zjištěného skutkového stavu má soud za to, že právnická osoba neposoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit úvěr (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, nesplněním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. V takovém případě je smlouva absolutně neplatná podle § 588 o. z. ve spojení s § 87 z. s. ú. pro porušení zákonné povinnosti dle § 86 z. s. ú. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Z neplatné smlouvy pak žalovanému nemohly vzniknout žádné povinnosti stran poskytnuté jistiny, natož ujednaných úroků a poplatků.
13. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, žalovaný na ni uhradil 1 000 Kč. Tato pohledávka pak byla postoupena žalobci. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván až oznámením o postoupení pohledávky. Oznámení pohledávky bylo žalovanému zasláno datum, doručeno mu dle § 573 o. z. bylo 19. 2. 2020 a byla mu poskytnuta lhůta k plnění v délce 10 dnů, která uplynula 29. 2. 2020 a ode dne 1. 3. 2020 se tedy žalovaný nachází v prodlení se zaplacením částky ve výši 9 000 Kč. Soud proto žalobě zčásti vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 9 000 Kč s úroky z prodlení z částky 9 000 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení v požadované výši 8,5 % ročně nepřevyšující zákonnou výši dle prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.
14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když při zohlednění i požadovaných úroků a úroků z prodlení do dne vyhlášení rozhodnutí (kdy jen úrok 29% ročně z částky 9 474,41 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 21. 4. 2022 činí 6 187,69 Kč) byl ve věci převážně úspěšný žalovaný, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly.
15. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena třídenní dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení lhůty delší či povolení splátek nebyly shledány důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.