Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 65/2022-13
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Buškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 10 544,43 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 700 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba o zaplacení 5 000 Kč,
úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 8 700 Kč od datum do datum,
úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení,
částky 1 241,84 Kč,
částky 12 819,09 Kč,
částky 256 Kč,
částky 1 844,43 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 700 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Zamítá se žaloba o zaplacení 5 000 Kč,</b> <b>úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 8 700 Kč od [datum] do [datum],</b> <b>úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>částky 1 241,84 Kč,</b> <b>částky 12 819,09 Kč,</b> <b>částky 256 Kč,</b> <b>částky 1 844,43 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 544, 437 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 700 Kč od datum do zaplacení ve výši 10 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 241,84 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 819,09 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částky 1 844,43 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne datum uzavřela se společností právnická osoba, IČO, (dále jen jako„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. anonymizováno. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 8 700 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 293,34 Kč spolu s příslušenstvím úvěru, tj. celkem 18 269,83 Kč, a to ve lhůtě 29 dní. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, když uhradila pouze částku 5 000 Kč. Následně původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni.
Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaná se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřila. Výzva byla žalované doručena dne datum do datové schránky. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. §115a o.s.ř.
Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností od téhož dne, bylo zjištěno, že původní věřitel, který zanikl sloučením do společnosti právnická osoba, postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne datum, který byl předán k poštovní přepravě dne datum, jak je patrné z podacího archu.
Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno je zřejmé, že smluvní strany uzavřely dne datum smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z. prostředky na dálku, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 8 700 Kč, přičemž uvedená částka byla poskytnuta bezhotovostním převodem téhož dne, jak vyplývá z výpisu z účtu. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit s navýšením, celkem částku 18 269,83 Kč do datum Ve smlouvě o úvěru bylo uvedeno, že roční zápůjční úroková sazba činí 40 % a RPSN 9 867,10 %.
Žalobkyně uvedla, že žalovaná neplatila řádně a včas, když uhradila pouze částku ve výši 5 000 Kč, Tuto úhradu původní věřitel poměrně alokoval podle čl. V.odst. V.7 smlouvy na náklady na vymáhání, na úhradu sankčních poplatků, na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, úroku, na úhradu jistiny. Proto požaduje žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila na nesplacené jistině částku 8 700 Kč Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 613,39 Kč, smluvní úroky ve výši 5 205,70 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 844,43 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 924,84 Kč. Žalobkyně poštovním archem ze dne datum prokázala, že žalované zaslala poštou předžalobní upomínku.
Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Především se zabýval platností sjednané výše smluvního úroku, který musí být co do své výše stanoven tak, aby nebyl v rozporu s dobrými mravy. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“
Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v únoru 2020 dle statistiky ČNB činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR 10,79%. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 32,37 % p.a. V daném případě však RPSN činí 9 876,10 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částka, kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec půjčené částky, tj. navýšení úvěru ve výši 8 700 Kč o 9 569,83 Kč při délce zápůjční doby 29 dní, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daných obdobích a je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o.z. Smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutí úvěru, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy, když částka, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit, přesahuje částku zapůjčené jistiny. Soud tedy uzavřenou smlouvu shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. Soud však z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2 700 Kč představující nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru (8 700 Kč – 5 000 Kč). Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky žalovanému doručeno nejdříve po uplynutí tří pracovních dnů od odeslání vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne datum, zaslané poštou dne datum, tj. datum. V oznámení o postoupení pohledávky byla stanovena 10 denní lhůta k úhradě dlužné částky, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od datum tak nastalo na straně žalované prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň- sever.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.