Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4649/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem svým rozsudkem výše označeným rozhodl ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 2004, č. j. -120, ve výroku I. tak, že potvrdil zamítnutí žaloby o určení vlastnického práva k pozemkům (ve výroku blíže označeným) nacházejících se v k. ú. K. B. a pozemku p. č. 423 v k. ú. N. Výrok II. rozsudku soudu prvého stupně, týkající se nákladů řízení, změnil odvolací soud potud, že se žalobce zavázal nahradit prvému žalovanému náklady řízení před soudem prvého stupně ve výši 6.396,- Kč. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobce je povinen nahradit prvnímu žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 12.346,- Kč. Mezi žalobcem a druhým žalovaným nebyl nikdo zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níže se žalobce domáhal určení vlastnického práva k pozemkům z titulu jejich tvrzeného vydržení podle ustanovení (dále o. z.). V řízení bylo prokázáno, že veškeré sporné nemovitosti byly ke dni 31. 12. 1949 ve vlastnictví města Ú. n. L. Pozemky p. č. 1672 v k. ú. K. B. a p. č. 423 v k. ú. N. nabylo město Ú. n. L. úředním rozhodnutím o konfiskaci podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. v prosinci 1949. Teprve následně se stal vlastníkem všech pozemků Č. stát. Všechny předmětné pozemky nyní přešly do vlastnictví žalovaného 1) podle , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Žalobce takřka paralelně nabyl předmětné nemovitosti (resp. chopil se jejich držby) na základě privatizace. Podle odvolacího soudu nabyvatel privatizovaného majetku neodvozuje své právní postavení od státního podniku, který měl k majetku státu právo hospodaření, ale přímo od státu. V případě, že státní podnik vykonával právo hospodaření s majetkem státu, nebyl držitelem tohoto majetku. Do vydržecí doby proto nemohla být v daném případě započtena doba před 1. 1. 1992, po kterou měl právní předchůdce žalobce, tj. S. p. s., předmětné pozemky ve správě. Odvolací soud uzavřel, že žalobce měl předmětné pozemky v oprávněné držbě od jejich nabytí na základě privatizace, tj. od roku 1992, do roku 1995, kdy se dozvěděl o uplatňování vlastnického práva k pozemkům ze strany města Ú. n. L. Z toho vyplývá, že nebyla splněna podmínka nepřetržitosti oprávněné držby po dobu deseti let (srov. o. z.), a proto se žalobce nestal vlastníkem předmětných pozemků jejich vydržením.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které opíral o přípustnost pro otázku zásadního právního významu napadeného rozsudku a jeho důvodnost spatřoval v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel vymezil právní otázku tak, zda může žalobce započíst oprávněnou držbu nemovitostí svými právními předchůdci před 1. 1. 1992 do doby vydržení (byť k nim tito předchůdci měli pouze právo hospodaření). Dovolatel měl zato, že tato otázka byla odvolacím soudem nesprávně posouzena, a proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný 1) se k dovolání vyjádřil. Ztotožnil se se závěrem odvolacího soudu, že žalobce nemohl nabýt vlastnické právo k předmětným pozemkům, neboť právním předchůdcem žalobce ve vztahu k předmětným nemovitostem byl stát, přičemž hospodářské smlouvy o převodu správy národního majetku nemohly založit dobrou víru jakéhokoli právního předchůdce žalobce, který měl pozemky ve správě. Nebyl tedy splněn žádný ze zákonných předpokladů pro vydržení nemovitostí. Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl a přiznal žalovanému 1) náhradu nákladů řízení.

Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (, ) a opřeno o přípustnost podle , odst. 3 , tedy o přípustnost pro otázku zásadního právního významu napadeného rozsudku.

Dovolání není přípustné.

Z pohledu vydržení je rozhodné, zda právní předchůdce či předchůdci žalobce mohli být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jsou vlastníky sporných nemovitostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. a další). Státní plavební správě jako právnímu předchůdci žalobce však svědčilo pouze právo hospodaření s předmětnými pozemky; vlastníkem pozemků byl stát. Významný je též časový aspekt věci - žalobce se měl stát vlastníkem předmětných pozemků ke dni zápisu do obchodního rejstříku, tj. ke dni 6. 5. 1992, a to na základě schváleného privatizačního projektu. však nabyl účinnosti již dne 24. 5. 1991. Tímto dnem přešly ex lege již dříve do vlastnictví žalovaného 1) předmětné pozemky v souladu s Stát tedy nemohl, bez ohledu na otázku vědomosti o konkrétních právních účincích obecní restituce, převést platně předmětné pozemky na žalobce, neboť ke dni jejich převodu již nebyl jejich vlastníkem.

K dovolatelem vymezené právní otázce dovolací soud konstatuje, že právní úprava hospodářských vztahů mezi tehdejšími socialistickými organizacemi, mezi nimiž nebylo většinou převáděno vlastnictví (státní), ale správa národního majetku (viz tehdy platné , č. , č. , o správě národního majetku), vede k závěru, že S. p. s. nemohla být oprávněným držitelem ve smyslu nyní platného ustanovení o. z. Tento subjekt předmětné pozemky jako národní majetek spravoval; jeho vědomost o výkonu práva prostřednictvím tohoto institutu vylučovala dobrou víru v případné vlastnictví. Ostatně vydržení věci socialistickou organizací tehdejší relevantní právní předpis, jímž byl hospodářský zákoník () vůbec neznal; je též otázkou, proti komu by bývalo mělo k vydržení dojít (srov. podrobněji rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. , publikovaný v Právních rozhledech č. 3/1995).

Ze závěrů dovolacího soudu je patrno, že odvolací soud při hmotněprávním posouzení věci nepochybil a že posuzované otázky již byly vyřešeny judikaturou dovolacího soudu i nižší instance. Podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam podle , odst. 3 tedy nebyly dány a dovolací soud proto dovolání žalobce podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Žalovaný 1) má podle a 146 odst. 3 právo na náhradu nákladů řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání. Za tento úkon náleží podle polovina sazby, tj. 10.000,- Kč (, , ), krácená ještě o 50 % podle téhož předpisu (za jediný úkon v dovolacím řízení) na 5.000,- Kč. Poté je nutno přičíst režijní paušál ve výši 300,- Kč ( ). Po zohlednění DPH 19 % představuje výše nákladů žalovaného 1) částku 6.307,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 26. listopadu 2008

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc.

předseda senátu