Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3234/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 31. 3. 2003, č. j. -52, jímž žalobě v plném rozsahu vyhověl, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2004, č. j. -68, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, rozsudkem ze dne 10. 11. 2005, č. j. -90, žalobu na zaplacení částky 70.000,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu škody za poškození jeho nemovitosti větším množstvím vody, jež při poruše vnitřního rozvodu studené vody vytekla v době, kdy žalovaní, kteří původně užívali jeho nemovitost na základě nájemní smlouvy, docházeli po ukončení nájemního vztahu do objektu za účelem odstranění technických závad. Soud po provedeném řízení vyšel ze zjištění, že žalovaní přestali nemovitost užívat jako nájemci ke dni 31. 8. 1999 a do objektu měli nadále přístup za účelem provedení oprav, k nimž se zavázali při jednáních se žalobcem. Soud dospěl k závěru, že v této době již žalovaní neměli povinnost pečovat o nemovitost s péčí řádného hospodáře, tak jak tomu bylo v době, kdy předmětnou nemovitost užívali z titulu nájmu, ale měli pouze prevenční povinnost při provádění oprav ve smyslu obč. zák. Protože žalobce ani po poučení podle neupřesnil a nedoložil své tvrzení, že žalovaní mu svým protiprávním jednáním způsobili škodu, a samotná skutečnost, že měli přístup do nemovitosti v době pravděpodobného vzniku škody, nemůže vést k tomuto závěru, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. 8. 2006, č. j. -119, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Shodně s ním dospěl k závěru, že žalobce neprokázal žádné konkrétní protiprávní jednání žalovaných, kterým by způsobili škodu na nemovitosti.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci (ust. ). Namítá, že žalovaní porušili povinnost vyplývající z ust. obč. zák. počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku. Jestliže měli v objektu provést rozsáhlé úpravy, byla jim zachována držba objektu, a jestliže svým jednáním způsobili nekontrolovatelné vytékání vody do objektu, nepočínali si tak, aby ke škodě na majetku nedošlo. Uvádí, že on do objektu nechodil a škodu tak nemohl způsobit. To, že nepřevzal nemovitost od žalovaných, vyplývá z logiky situace, důkazní břemeno o opaku je na žalovaných a ze zápisu o předání nevyplývá, že by k předání došlo. Dovozuje, že žalovaní odpovídají za vzniklou škodu podle ust. obč. zák., protože neprokázali, že škodu nezavinili. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. , věc projednal podle ust. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle , není opodstatněné.

Nesprávné právní posouzení, které jako dovolací důvod uplatňuje žalobce, může spočívat v tom, že na zjištěný skutkový stav soud aplikoval nesprávnou právní normu nebo správně použitou  normu nesprávně vyložil, popř. ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Jak vyplývá z výsledků řízení, žalovaní přestali být nájemci objektu k 31. 8. 1999, v souvislosti s předáním předmětu nájmu se zavázali provést určité technické úpravy, a měli proto přístup do nemovitosti. V době od září 1999 do dubna 2000 došlo k poruše a vyteklo větší množství vody, jež následně poškodila objekt. V té době však nebylo povinností žalovaných pečovat o nemovitost s péčí řádného hospodáře při provádění oprav – jako v době trvání nájemního vztahu – neměli tedy tak širokou škálu povinností vážících se k řádnému užívání pronajaté věci (srov. § 665 a násl. obč. zák.), nicméně i tak byli povinni ve smyslu § 415 obč. zák. počínat si při svém jednání tak obezřetně, aby nedošlo ke škodě na majetku. Avšak vzhledem k tomu, že žádné konkrétní jednání či opomenutí žalovaných, jež by způsobilo výtok vody, resp. poškození nemovitosti, nebylo v řízení prokázáno (a žalobce ani konkrétní protiprávní jednání žalovaných v řízení netvrdil), nelze ze samotné okolnosti, že k výtoku vody došlo v době, kdy měli přístup do nemovitosti za účelem provádění oprav, dovozovat, že způsobili škodu či zanedbali povinnou péči. Ani závěr, že byla porušena prevenční povinnost ve smyslu § 415 obč. zák., nelze činit bez zjištění, v jakém jednání žalovaných, jež škodu vyvolalo, toto porušení spočívá. Není-li splněn základní předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu, neboť není prokázán skutek, jenž je příčinou vzniku škody a jehož se dopustili žalovaní, není nárok na náhradu škody dán. V tomto směru je právní posouzení soudů obou stupňů správné a uplatněný dovolací důvod není naplněn.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl podle část věty před středníkem

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. listopadu 2008

JUDr. Marta  Škárová, v. r.

předsedkyně senátu