Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 94/2008

94/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2008 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch podezřelé S. F., ve věci vedené Policií ČR, Okresním ředitelstvím, Službou kriminální policie a vyšetřování Sokolov ČTS: ORSO-3261/TČ-80-2007, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Sokolově ze dne 4. 2. 2008 č. j. ZN 3025/2007-17, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Sokolově ze dne 4. 2. 2008 č. j. ZN 3025/2007-17 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 146a odst. 2 tr. ř. v neprospěch podezřelé S. F.

Odůvodnění:

Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Sokolově ze dne 4. 2. 2008 č. j. ZN 3025/2007-17, které nabylo právní moci téhož dne, bylo podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodnuto o zamítnutí stížnosti podezřelé S. F. proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování v Sokolově ČTS: ORSO-3621/TČ-80-2007 ze dne 21. 1. 2008, jímž byla podezřelé podle § 66 odst. 1 tr. ř. uložena pořádková pokuta ve výši 10.000,- Kč.

Proti citovanému pravomocnému usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Sokolově ze dne 4. 2. 2008 č. j. ZN 3025/2007-17 podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch podezřelé S. F. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 146a odst. 2 tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítá, že dozorující státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Sokolově porušil zákon, když v rozporu s ustanovením § 146a odst. 2 tr. ř. rozhodl sám o stížnosti podezřelé směřující proti usnesení policejního orgánu o uložení pořádkové pokuty podle § 66 odst. 1 tr. ř., místo aby tuto stížnost předložil k rozhodnutí příslušnému soudu. Právní úprava zakládající pravomoc soudu rozhodovat o stížnosti proti usnesení policejního orgánu o uložení pořádkové pokuty podle § 66 odst. 1 tr. ř. byla do trestního řádu zavedena , který nabyl účinnosti dnem 1. 10. 2005. Je tedy zřejmé, že v době rozhodování o stížnosti podezřelé dne 4. 2. 2008 již toto ustanovení trestního řádu platilo a státní zástupce se jím měl řídit.

Stěžovatel nadto vyjadřuje i pochybnosti o věcné správnosti napadeného usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Sokolově. Podezřelá měla být pořádkovou pokutou donucena k vydání účetních podkladů OSVČ S. F., a to za účelem ověření transakcí, které byly provedeny z účtu obecně prospěšné společnosti O. k. v celkové výši 368.700,- Kč za OSVČ S. F., a dále též pro potřeby ověření skutečnosti, zda tyto závazky byly zaneseny v jejím účetnictví. Je otázkou, zda takový postup již neposuzovat jako nepřípustné donucování podezřelé k předložení důkazu, který by ji mohl usvědčovat, a tedy jako nepřípustné donucování k sebeobvinění.

V závěru podaného mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti konstatuje, že napadeným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Sokolově byl v neprospěch podezřelé S. F. porušen zákon v ustanovení § 146a odst. 2 tr. ř., když předmětné usnesení bylo vydáno na podkladě vadného postupu řízení, přičemž zároveň vyvstala pochybnost o jeho věcné správnosti. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr ř. toto porušení zákona vyslovil, podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení zrušil, jakož zrušil i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté pak aby Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Sokolově, aby ji v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.

Z předloženého spisového materiálu vyplývá, že dne 13. 11. 2007 byly policejním orgánem Policie ČR, OŘ, SKPV v Sokolově podle ustanovení § 158 odst. 3 tr. ř. zahájeny úkony trestního řízení jednak ve věci podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kterého se měla S. F. dopustit tím, že si jako ředitelka obecně prospěšné společnosti O. k. přisvojila finanční prostředky z depozitního konta obecně prospěšné společnosti u K. b. v celkové výši 537.459,- Kč, které použila pro vlastní potřebu a dále tím, že jako ředitelka obecně prospěšné společnosti O. k. uhradila z účtu obecně prospěšné společnosti vedeného u K. b. závazky v celkové výši 368.700,- Kč z období roku 2006, které vznikly v období její podnikatelské činnosti, kdy podnikala jako osoba samostatně výdělečně činná. Dále byly úkony trestního řízení zahájeny též ve věci podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se měla S. F. dopustit tím, že jako ředitelka obecně prospěšné společnosti O. k. měla v lednu roku 2007 zřídit pro činnost této společnosti u K. b. nový účet, který ale nezaložila, přičemž pro účely společnosti pouze přejmenovala svůj účet, který v minulosti používala ke své podnikatelské činnosti jako osoba samostatně výdělečně činná a na kterém byl záporný zůstatek ve výši 49.164,- Kč, kdy tento závazek přešel na vrub O. k. o.p.s.

V průběhu prověřování byla podezřelé S. F. uložena usnesením policejního orgánu Policie ČR, OŘ, SKPV v Sokolově ČTS: ORSO-3261/TČ-2007-80 ze dne 21. 1. 2008 podle § 66 odst. 1 tr. ř. pořádková pokuta ve výši 10.000,- Kč. Uložení pořádkové pokuty policejní orgán odůvodnil tím, že S. F. bez opodstatněného důvodu nevydala k výzvě učiněné v souladu s § 78 odst. 1 tr. ř. účetní podklady OSVČ S. F. Tyto podklady pak policejní orgán považoval za důležité s ohledem na nutnost ověřit transakce, které byly provedeny z účtu obecně prospěšné společnosti O. k. v celkové výši 368.700,- Kč za OSVČ S. F., a dále též pro potřeby ověření skutečnosti, zda tyto závazky byly zaneseny v jejím účetnictví.

Stížnost podaná podezřelou proti tomuto usnesení policejního orgánu byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Sokolově ze dne 4. 2. 2008 č. j. ZN 3025/2007-17.

, účinným od 1. 10. 2005, byla do trestního řádu zavedena právní úprava zakládající pravomoc soudu rozhodovat mj. i o stížnosti proti usnesení policejního orgánu o uložení pořádkové pokuty podle § 66 odst. 1 tr. ř. Podle § 146a odst. 2 tr. ř., účinného ke dni 4. 2. 2008 (tj. ke dni vydání stížností pro porušení zákona napadeného usnesení), o stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu podle § 66 odst. 1, § 79a odst. 1 a 3, § 79b nebo § 79c odst. 4 rozhoduje ve lhůtě uvedené v odstavci 1 soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Věc předkládá soudu k rozhodnutí státní zástupce.

V souvislosti s projednávanou věcí, jakož i závěry obsaženými v nálezu Ústavního soudu č. 45/2005 Sb., lze vyvodit, že v případě, kdy je napadeno rozhodnutí policejního orgánu stížností oprávněné osoby, není možno, aby podle obecných pravidel o ní rozhodoval státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, neboť ten dával k takovému rozhodnutí předchozí či následný souhlas a nemohl by tedy takové rozhodnutí objektivně přezkoumat. Z povahy věci je vyloučeno, aby stížnostním orgánem byl případně nadřízený státní zástupce. Proto v souladu s novelizovanou úpravou trestního řádu o takové stížnosti rozhoduje soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který vykonával dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, stejně jako by rozhodoval podle § 146a odst. 1 tr. ř. v případech, kdy naznačená rozhodnutí vydal sám státní zástupce. Věc předkládá soudu k rozhodnutí státní zástupce proto, že z hlediska svého postavení v přípravném řízení má dostatečné informace o věci a může s ní být nakládáno stejně, jako by šlo o přezkoumávání jeho vlastního rozhodnutí. V závislosti na výsledku stížnostního řízení může státní zástupce bezprostředně reagovat a uplatnit pak některé ze svých oprávnění vůči policejnímu orgánu.

Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že dozorující státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Sokolově porušil zákon, když v rozporu s ustanovením § 146a odst. 2 tr. ř. sám rozhodl o stížnosti podezřelé S. F. proti usnesení policejního orgánu o uložení pořádkové pokuty podle § 66 odst. 1 tr. ř., místo aby danou stížnost předložil k rozhodnutí příslušnému soudu.

Pokud stěžovatel zpochybňuje i věcnou správnost napadeného usnesení státního zástupce, který se ztotožnil s důvody, pro které byla podezřelé policejním orgánem pořádková pokuta uložena, jakož i s její výší, Nejvyšší soud konstatuje následující.

Věcnou správností usnesení policejního orgánu o uložení pořádkové pokuty se měl primárně zabývat místně a věcně příslušný stížnostní orgán, jímž v daném případě byl Okresní soud v Sokolově a nikoli státní zástupce Okresního státního zastupitelství tamtéž. Nejvyšší soud v této souvislosti v plném rozsahu odkazuje na nález Ústavního soudu z 20. 2. 2001 sp. zn. , publikovaný též pod č. 236/2001 Sb., když právní názory v něm vyjádřené lze aplikovat i na projednávaný případ podezřelé S. F.

Poukázat lze zejména na ústavní záruky práva občana spočívajícího v tom, že není povinen usvědčovat sebe sama, vyplývající především z d (viz a ).

Pokud jde o Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod č. 209/1992 Sb., č. 243/1998 Sb., je potřeba se opírat o čl. 6 odst. 2 (presumpce neviny), odst. 3 písm. c) (právo osobní obhajoby).

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech č. 120/1976 Sb. hovoří o presumpci neviny v čl. 14 odst. 2. Čl. 14 odst. 3 písm. g) pak výslovně konstatuje, že každý, kdo je obviněn z trestného činu, nesmí být nucen svědčit proti sobě nebo přiznat vinu.

Ohledně zajišťovacího institutu „povinnosti k vydání věci“ ve smyslu § 78 tr. ř., o nějž šlo i v případě podezřelé S. F., se ústavní soud v citovaném nálezu vyjadřuje následovně.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost věc doličnou předložit, a to je reálné zejména u obviněného, který tak zřejmě učiní právě proto, aby neposkytoval proti sobě věcný důkaz, přičemž nevznikne zároveň potřeba takovou věc zajistit, což v praxi bude spíš výjimečné, a ani nebude nutno postupovat podle odstavce 2 cit. ust., nelze splnění předkládací povinnosti vynutit, a to ani postupem podle tr. ř., nemá-li být dotčen y, resp. Úmluvy a Paktu. Donucování ke splnění povinnosti věc předložit cestou aplikace tr. ř. by bylo ústavní, jestliže by se týkalo jiné osoby než obviněného, zavázané povinností věc doličnou předložit.

Půjde-li však o věc, kterou pro účely trestního řízení bude nutno zajistit, což je patrné ve většině případů a obviněný je dobrovolně nevydá (nesplní ediční povinnost), může mu být odňata. Tu se však uplatní podpůrně další zajišťovací úkon podle § 79 tr. ř., a sice odnětí věci. Přitom takovéto „odnětí věci“ nelze chápat jako donucení k vydání věcného důkazu proti sobě samému. Odnětí věci zde má z tohoto hlediska stejnou povahu, jako jiné zajišťovací úkony podle trestního řádu, aplikované bez ohledu, resp. proti vůli obviněného (srov. např. „Zajištění peněžních prostředků na účtu u banky“, § 79a tr. ř., „Domovní a osobní prohlídka“, § , 84 a 85 tr. ř. apod.). V těchto případech nejde o donucování obviněného k poskytnutí důkazů proti sobě samotnému, nýbrž o nucené zajištění věcných důkazů byť proti vůli obviněného. Provedení takovýchto úkonů proti vůli obviněného v rozporu s u není.

Byť se v nálezu Ústavního soudu ve zmiňovaných souvislostech hovoří o obviněném, je nepochybné, že z povahy věci, jakož i z ust. § 158 odst. 7 tr. ř. vyplývá, že stejné právo odmítnout usvědčovat sebe sama má i podezřelý.

V návaznosti na shora uvedené závěry Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Sokolově ze dne 4. 2. 2008 č. j. ZN 3025/2007-17 byl porušen zákon v ustanovení § 146a odst. 2 tr. ř. v neprospěch podezřelé S. F. Nejvyšší soud se ale ve svém rozhodnutí musel omezit toliko na akademický výrok, neboť v řízení o stížnosti pro porušení zákona lze podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušit pouze ta nezákonná rozhodnutí, jimiž byl porušen zákon v neprospěch obviněného. S. F. byla v době, kdy bylo napadené usnesení státním zástupcem vydáno, v postavení osoby podezřelé a nikoli obviněné ve smyslu trestního řádu. Usnesení o jejím trestním stíhání bylo policejním orgánem vydáno až dne 22. 2. 2008 (viz č.l. 4-7 spisu) a doručeno jí bylo dne 26. 2. 2008. Teprve od tohoto dne na ní bylo možné pohlížet jako na obviněnou. Obdobnou problematikou se Nejvyšší soud zabýval již ve svém rozhodnutí z 16. 9. 2008 sp. zn. 59/2008, na něž lze odkázat. Z těchto důvodů pak nebylo možné postupovat podle ust. tr. ř. a násl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. listopadu 2008

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec