Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
228 C 49/2022
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 47 189,87 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 22 600 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22 600 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení,
do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do
částky 24 589,87 Kč,
úroku ve výši 5 245,51 Kč,
úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 47 189,87 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení a
úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 589,87 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení,
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši 472 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 22 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22 600 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 24 589,87 Kč, úroku ve výši 5 245,51 Kč, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 47 189,87 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 589,87 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši 472 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru na základě žádosti číslo ze dne 17. 8. 2017, v níž se zavázala žalovanému poskytnout úvěr číslo s úvěrovým rámcem 500 000 Kč a vydat žalovanému kreditní kartu. Úvěr se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 22,68 % ročně v minimálních měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč. Na základě dodatku ke smlouvě se žalobkyně dále zavázala převést z úvěrového účtu 13 590 Kč na účet zprostředkovatele za účelem úhrady prodejní ceny zboží či služeb. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného především tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, vyhledávala informace v registrech a porovnávala příjmy žalovaného s výdaji odhadnutými na základě statistických dat. Poskytnutý úvěr žalovaný včas a řádně nesplácel, a proto jej právní předchůdkyně prohlásila za okamžitě splatný ke dni 31. 12. 2021 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Na úvěr žalovaný uhradil dohromady 54 190 Kč. Nyní se žalobkyně domáhá jistiny úvěru ve výši 45 739,87 Kč, poplatků ve výši 700 Kč, pokut ve výši 750 Kč, kapitalizovaného úroku z jistiny za období od 17. 8. 2017 do 31. 12. 2021 ve výši 5 245,51 Kč, úroku ve výši 22,68 % ročně z jistiny od 1. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny od 1. 1. 2022 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud zjistil následující skutečnosti.
4. Žádostí číslo ze dne 17. 8. 2017, která je žalovaným podepsána, požádal žalovaný společnost právnická osoba, o poskytnutí revolvingového úvěru s aktuálním úvěrovým rámcem 25 000 Kč a maximálním úvěrovým rámcem 500 000 Kč, poskytnutí platebních prostředků (zejm. úvěrové karty) a úhrady části úvěru podle dodatku k žádosti na bankovní účet zprostředkovatele (prodejce zboží/služby), jímž byl jméno příjmení. Úvěr se žalovaný zavázal splácet spolu s náklady na úvěr, úroky ve výši 22,68 % ročně a poplatky dle sazebníku (vč. poplatku za vedení účtu ve výši 69 Kč měsíčně) v minimálních měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč. Dále byla sjednána náhrada nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, poplatek za upomínku k úhradě splatné splátky ve výši 100 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení za prodlení se splátkou úvěru. V žádosti žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů/dětí, je zaměstnán s čistou mzdou 15 000 Kč, má celkové náklady na domácnost 2 500 Kč a má finanční závazky (splátky hypotéky, úvěrů apod.) ve výši 0 Kč a ostatní pravidelné výdaje (výživné, telefon, internet, životní pojištění apod.) ve výši 5 000 Kč.
5. Žalovaný dále téhož dne podepsal dodatek k žádosti, jímž požádal o čerpání části revolvingového úvěru ve výši 13 590 Kč za účelem úhrady kupní ceny jízdního kola GT Avalanche, které mu bylo dle jeho prohlášení v den podpisu dodáno.
6. Žalovaný předložil svůj občanský průkaz (viz kopie) a dne 17. 8. 2017 podepsal souhlas a prohlášení v souvislosti s žádostí o úvěr, v němž mj. souhlasil, aby právní předchůdkyně o něm získávala informace z registrů SOLUS, NRKI a BRKI. Podle předdotazu nebyl žalovaný ke stejnému dni ani ke dni 19. 9. 2020 veden v registru SOLUS.
7. Dopisem ze dne 22. 8. 2017 právní předchůdkyně žádost žalovaného o úvěr akceptovala s číslem úvěrové smlouvy a účtu číslo.
8. Dne 23. 8. 2017 byla částka 13 590 Kč právní předchůdkyní zaplacena na účet zprostředkovatele (viz potvrzení o platbě, včetně výpisu z účtu).
9. Podle výpisu z úvěrového účtu byly žalovanému právní předchůdkyní poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 76 790 Kč (bez předepsaných poplatků apod. a včetně částky 13 590 Kč vyplacené zprostředkovateli). Žalovaný naopak právní předchůdkyni zaplatil celkem 54 190 Kč.
10. Dopisem ze dne 25. 11. 2021 odeslaným žalovanému téhož dne (viz příslušný poštovní podací arch) právní předchůdkyně odstoupila od výše uvedené úvěrové smlouvy a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 52 436 Kč z této smlouvy do 31. 12. 2021.
11. Dne 31. 1. 2022 odeslala (viz poštovní podací arch) právní předchůdkyně žalovanému oznámení o postoupení pohledávky, jímž právní předchůdkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobkyni.
12. Dne 7. 2. 2022 (viz poštovní podací arch) žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu, kterou žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu z výše uvedené smlouvy do sedmi dnů od odeslání.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
18. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
19. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
20. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku . Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku ). Právní předchůdkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku ) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
21. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku ), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C číslo, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).
22. Soud má za to, že právní předchůdkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování vycházela jen z údajů, které jí uvedl žalovaný v žádosti o úvěr, aniž by je měla jakkoliv objektivně podloženy, což není dostatečné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru). Tvrzení žalovaného v žádosti jsou kromě toho značně vágní, nedostatečná a nevěrohodná – žalovaný ani nekonkretizuje, zda má příjem zajištěn na dobu určitou či neurčitou (stálost příjmu po celou dobu splácení úvěru), z čeho se sestávají jeho výdaje na domácnost a„ ostatní pravidelné výdaje“, aby bylo možné prověřit jejich věrohodnost, a konkrétně výdaje na domácnost jsou v těžko uvěřitelné výši pouhých 2 500 Kč měsíčně (soud podotýká, že kromě jiného nebylo doloženo ani to, že žalovaný skutečně bydlí u rodičů). Samotné prověření žalovaného v registrech a databázích, jakož i využití statistických údajů o průměrných výdajích obyvatelstva, nepostačuje (viz výše cit. rozsudek Nejvyššího soudu). Že k prověření registrů došlo navíc žalobkyně zčásti ani neprokázala, neboť předložila toliko výsledek prověření v databázi SOLUS, ale ohledně jiných databází a registrů se z žádosti podává, že žalovaný s takovým prověřením pouze souhlasil, a nikoliv, že je právní předchůdkyně skutečně provedla.
23. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. , aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, že právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (včetně výzvy k prokázání výše uvedených neprokázaných skutečností). Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 ).
24. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že právní předchůdkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož právní předchůdkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, poplatcích, náhradě nákladů na vymáhání, smluvní pokutě, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.
25. Právní předchůdkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 76 790 Kč, z nichž jí žalovaný doposud vrátil celkem 54 190 Kč. Na tom nic nemění skutečnost, že část prostředků byla právní předchůdkyní poskytnuta na bankovní účet třetí osoby (zprostředkovatele) coby platebnímu místo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2505/2019 ). Rozdíl ve výši 22 600 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku ) na straně žalovaného, které byl povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit právní předchůdkyni v době přiměřené jeho možnostem. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovaným byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku posléze postoupena na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalovanému, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 ).
26. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007 ). Právní předchůdkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 31. 12. 2021. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy„ spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
27. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 22 600 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 1. 1. 2022 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbývající části (tj. zejména co do poplatků, smluvní pokuty a úroků, včetně nároků, které by na základě neplatné smlouvy případně přirostly k jistině) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl. Soud současně postupem podle § 164 o. s. ř. o. s. ř. opravil zjevnou nesprávnost prvního výroku, v němž byla v důsledku chyby v psaní při vyhlášení rozsudku uvedena slova„ žalovaná“ a„ povinna“ namísto správných slov„ žalovaný“ a„ povinen“.
28. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Z tohoto pohledu byl žalovaný ve věci z procesního hlediska úspěšnější, měl by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
29. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 472 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013 , publ. pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS). Lhůta k plnění se opět opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.