Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 21/2022

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 7 255 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 255 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ode dne 17. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 1 126 Kč, tuto k rukám advokáta žalobkyně, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 255 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ode dne 17. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 1 126 Kč, tuto k rukám advokáta žalobkyně, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Předmětem řízení zahájeného dne 30. 11. 2020 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně zákonný příspěvek do garančního fondu ČKP za období 107 dnů od 9. 8. 2019 do 23. 11. 2019, kdy žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu rg. zn. anonymizováno číslo, VIN kód s objemem motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 neměl sjednáno povinné pojištění odpovědnosti. Dále nárokovala poplatek 300 Kč za mimosoudní uplatnění příspěvku výzvou, kde stanovila 30 denní lhůtu k úhradě, která uplynula 16. 4. 2020, od následujícího dne proto nárokovala i zákonný úrok z prodlení.

2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor s tím, že auto, když nebylo pojištěné, neřídil. Na dobu si již nepamatuje, ale od listopadu do jara zůstává zaparkované v garáži, protože v zimě špatně startuje. V odst. 2 § 1 zákona není jen povinnost mít pojištění, ale ustanovení uvádí, kdy nařízeno není, a vyjasňuje místa, kde pojištění je povinné. Soukromý pozemek nebo garáž to nejsou, a jeho auto bylo po většinu doby, co je majitelem, v těchto prostorách. Zákon hovoří o pojištění za škody, což se vztahuje na účastníka silničního provozu, a to je to, že auto někde řídil, o tom se ale v žalobě nezmiňují. Žalobkyně se prezentuje jako kancelář s právem výběru pojistného, ale v žalobě se snaží vybírat poplatek.

3. Při nařízeném jednání pak žalovaný potvrdil, že jeho obrana je jen v právní rovině a na výkladu zákona, nesouhlasí s tím, že by měl mít povinnost mít auto pojištěné, pokud je neprovozoval ve vyjmenovaných místech, jinak tvrzené údaje žalobkyní ohledně vozidla, doby i výzvy souhlasí. Potvrdil, že vlastníkem v žalobě konkretizovaného vozidla byl po celou dobu, tj. od 9. 8. 2019 do 23. 11. 2019, a byl zapsaný jako vlastník i provozovatel v registru vozidel. Tvrzenou výzvu od žalobkyně se lhůtou do 16. 4. 2020 k úhradě nebo doložení listin dostal, v tom mezi stranami spor není, jde o ten výklad povinnosti mít pojištění.

4. I po objasnění změn, ke kterým došlo s účinností od 1. 1. 2018 v rozhodném zákoně, kdy se soud snažil změny vysvětlit, setrval žalovaný na tom, že tam je pořád ustanovení z dřívějška, kde se vozidlo smí provozovat jenom s pojištěním, a podle jeho názoru se tak nic nezměnilo. Do doby než soud rozhodne o tom kterém místě, zda jde o tu komunikaci, kde se smí jezdit jen s pojištěním, to taková komunikace není, a není povinnost tam mít pojištění. Jsou soukromé cesty, parkoviště atp. a do rozhodnutí soudu povinnost provozovat tam vozidla jen s pojištěním není. Také jsou vozidla, která mohou jezdit bez pojištění, jako záchranka a takové, takže není pravda, že by se to vztahovalo na všechny a na všech místech, a jen podle tohoto jednoho ustanovení v zákoně ho nelze odsoudit.

5. Jinou obranu, než právní argumentaci uplatnit nechtěl, a doplnil ji ještě o to, že žalobkyně podle jeho názoru má povinnost nejdříve žalovat samotné pojistné, a teprve potom příspěvek, a má se starat právě o pojistné. Kromě toho uvedl, že v jiné věci mu nedali spis k nahlížení, takto v této věci ani nezkoušel, protože to nedělají a nemohl se na jednání tedy řádně připravit. K výzvě potvrdil, že jinou argumentaci, než právní ale uplatňovat nechce, a setrvává na ní.

6. Ohledně vlastnictví popsaného vozidla mezi stranami nebyla žádná neshoda, faktické údaje nebyly předmětem sporu, stejně tak výzva žalobkyně a poskytnutí lhůty k úhradě nebo doložení dokladů k vozu a jeho pojištění. Spor byl čistě o tom, zda žalovaný měl povinnost mít vozidlo pojištěné či nikoliv, kdy žalobkyně uplatnila proti žalovanému jako vlastníku popsaného vozidla nárok na příspěvek podle o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPO“).

7. Toto ustanovení stanoví, že vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit anonymizováno příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2, tj. v prvé řadě sjednat k vozidlu zapsanému v registru silničních vozidel a po celou dobu, kdy je zapsáno, mít (udržovat existenci) pojištění odpovědnosti jeho provozu, příspěvek, kdy bez tohoto pojištění pak nesmí být provozováno. Jeho výše dle se pak vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle , a výše denní sazby podle druhu vozidla. Ta je pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel stanovena Vyhlášky Ministerstva financí č. , a v případě osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 činí podle 65 Kč. Výše nákladů na mimosoudní uplatnění je pak touto vyhláškou stanovena v  na 300 Kč.

8. Žalobkyně je zřízena § 18 odst. 1 ZPO jako profesní organizace pojistitelů, spravuje tzv. garanční fond, z něhož se likvidují škody nepojištěných vozidel, a vyvíjí činnost dle tohoto zákona, není však pojišťovnou, a nepřísluší jí vybírat pojistné jako takové, ale právě jen tímto zákonem stanovený příspěvek. Tvrzení žalovaného, že nejprve musí vymáhat pojistné, nemá žádný zákonný podklad. Jakmile není prokázáno, že za stanovené období měl vlastník řádně uzavřené pojištění odpovědnosti, nastupuje právě povinnost platit příspěvek, který se platí za to období, kdy není vozidlo pojištěno, a tedy není ani povinnost platit pojistné, tyto dvě povinnosti se navzájem vylučují. Žalovaný se pak bránil tím, že vozidlo pojištěné mít vůbec nemusel, protože s ním nejezdil, neprovozoval je, a nebyl účastníkem silničního provozu.

9. Takové argumenty, při jejich prokázání, mohly obstát jen v období do 31. 12. 2017, kdy měl § 1 odst. 2 ZPO pouze ustanovení o tom, že nestanoví-li tento zákon jinak, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona, kdy povinnost musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Právě pro argumentaci, že vozidlo vlastník neprovozuje na těchto komunikacích, a rizicích, která toto přinášelo, kdy vozidlem mohla také odjet i jiná osoba, byla zavedena primárně jako písm. a) do § 1 odst. 2 ZPO s účinností od 1. 1. 2018 povinnost v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel mít pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona, a to po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, nestanoví-li tento zákon jinak.

10. Původní ustanovení zůstalo jako písm. b), kdy ještě vedle této primární povinnosti existence pojištění po celou dobu, kdy je vozidlo jako provozované zapsáno v registru, a kdy takovou povinnost má solidárně jeho vlastník s jeho provozovatelem (není-li to tatáž osoba), se současně na všechny nadále vztahuje oprávnění provozovat vozidlo jen s pojištěním. Vlastník a provozovatel jsou pak za nesplnění povinnosti dle § 1 odst. 2, tedy nejen neprovozovat bez pojištění na pozemních komunikacích, ale i za v tomtéž ustanovení nařízené povinnosti mít a udržovat pojištění po celou dobu, kdy je vozidlo zapsané v registru jako provozované, zaplatit nárokovaný příspěvek. Byla tedy zavedena, a je zákonem uložena povinnost, ode dne zápisu vozidla do registru, sjednat a udržovat pojištění odpovědnosti, a to bez ohledu na to, zda se s vozidlem vůbec kdy vyjede. Takovou povinnost jako onu základní a plošně platící kromě zákonných výjimek, má každý vlastník vozidla. Jde o obecnou povinnost, kdy výjimky jsou výslovně dány zákonem, pro vozidla, jako záchranky zmiňované žalovaným, či i další vozidla IZS, viz. § 5 ZPO, kde ale je právě výslovně uvedeno pro specifická vozidla jinak. Všechna ostatní, zákonem výslovně nevyňatá vozidla, musí být pojištěna, a to bez ohledu na to, kde jezdí, a zda se s nimi vůbec vyjelo.

11. Žalovaný vykládá nesprávně zákonné ustanovení, obecnou a primární povinnost mít sjednané pojištění po celou dobu, kdy má vozidlo v registru zapsané, nechce přijmout, což na tom, že ji má ale nic nemění. Za situace, kdy nejen neprokázal, ale ani netvrdil, veden právě chybným výkladem zákona, že by splnil povinnost podle § 1 odst. 2, tj. mít povinné pojištění odpovědnosti provozu vozidla, je povinen za každý den uhradit denní příspěvek. Za žalované období se jedná o 107 dnů, a tedy celkem částku 6 955 Kč, za výzvu k jeho úhradě pak náleží dalších 300 Kč, proto žalobkyni bylo přiznáno 7 255 Kč. Jelikož žalovaný pro svůj názor neuhradil ani ve stanovené lhůtě, dostal se dnem následujícím, od 17. 4. 2020 do prodlení podle o. z., kdy k tomuto datu je třeba stanovit i výši sazby úroků z prodlení dle o. z. Pro žalované období nárokovala žalobkyně správnou výši sazby zákonného úroku, jak vyplývá z a nebylo tak důvodu žalobkyni nevyhovět, ani co do zákonného příslušenství pohledávky, která je tvořena zákonným úrokem z prodlení.

12. V řízení úspěšná žalobkyně má podle , (dále jen „ “) nárok na náhradu nákladů, kterou jí tak soud přiznal. Konkrétně jsou pak účelné náklady tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 K a odměnou za zastupování žalobkyně advokátem. Ten účelně učinil dva úkony po 200 Kč; konkrétně převzetí věci a sepis žaloby, za něž má na tuto částku nárok podle a , d/ v akt. znění, neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu, a k tomu i na dvě paušální náhrady advokátových hotových výdajů po 100 Kč podle a vyhlášky. Z částek kromě soudního poplatku náleží i náhrada za DPH ve výši 21 % podle , celkem se tak jedná o 1 126 Kč Náklady jsou splatné dle k rukám advokáta, jestliže je účastník zastoupen.

13. Žalobkyně nárokovala náhradu nákladů i za úkon spočívající v zaslání písemné výzvy před podáním žaloby. Sama žalobkyně však žalovaného k úhradě dlužného poplatku vyzývala, ostatně jí tak ukládá i samotný zákon, a má za to i přiznánu částku 300 Kč. Rovněž jako účelné nevyhodnotil soud vyjádření k odporu, o které soud nežádal, a které obsahuje výklad zákona, kdy toto nebylo ani nijak potřebné, a pokud byly zasílány dodatečně y, které měly být připojeny již v žalobě, tak ani zde soud neshledává potřebu takového úkonu. Ani za vyjádření proto odměnu nepřiznal.

14. Lhůty k plnění byly stanoveny podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.