Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
A33DE2EBD34920FBC1257A4E0065E0B7.html
HTML · 16.26 KB
No categories available
33 Odo 1342/2006
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:
Žalobce (v procesním postavení žalovaného) se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 88/2004 domáhal vzájemným návrhem po žalované (v uvedeném řízení v procesním postavení žalobkyně) zaplacení částky 33.368,- Kč v souvislosti s investicí, kterou vynaložil na údržbu domu, který je v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Usnesením ze dne 7. května 2002, č. j. 20 C 164/2000 -57, Obvodní soud pro Prahu 4 vzájemný návrh žalobce vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí a věc byla dále vedena u téhož soudu pod sp. zn. 20 C 177/2004 .
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 14. listopadu 2005, č. j. 20 C 177/2004 -45, žalobu o zaplacení 33.368,- Kč zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. března 2006, č. j. 54 Co 38/2006 -62, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky domu čp. spolu s pozemky v katastrálním území V., obec P. (dále jen „dům“), a to žalobce s podílem ideální 1/64 a žalovaná s podílem ideálních 3/4. Žalobce dne 2. 3. 2000 zaplatil dodavateli J. N. za dodávku a montáž dvou atypických oken v domě částku 44.490,60 Kč. Tuto stavební úpravu domu zadal poté, co se s žalovanou, která s výměnou dvou oken dne 11. 8. 1999 vyslovila souhlas, dohodli, že náklady spojené s úpravou věci ponese výlučně žalobce ze svého. V řízení nebylo prokázáno, že další spoluvlastník domu T.-t. a o. t. s. r. o (obchodní společnost žalobce) s úpravou domu nesouhlasila. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud shledal žalobu neopodstatněnou, neboť žalobce úpravu společné věci provedl a náklady s tím spojené vynaložil v souladu s dohodou účastníků, která zahrnovala i způsob úhrady nákladů spojených se stavební úpravou (§ 139 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění - dále jen „obč. zák.“). Odvolací soud považoval za této situace nadbytečné doplnit dokazování obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 20 C 88/2004 , v němž se žalovaná domáhala po společnosti žalobce úhrady nákladů, které vynaložila bez jejího souhlasu na úpravu domu.
Žalobce rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v platném znění (dále jen „o. s. ř. “). Namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl důkaz obsahem spisu, který je veden u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 88/2004 a jenž souvisí s posuzovaným případem. Obě řízení porovnává po skutkové stránce a zpochybňuje správnost rozhodnutí ve věci 20 C 88/2004 , jímž bylo vyhověno požadavku žalované, aby se společnost T.-t. a o. t. s.r.o podílela na nákladech spojených s úpravou domu, aniž byl zkoumán relevantní souhlas společnosti s úpravou domu a okolnost, zda šlo o úpravy nutné. V porovnání s tímto rozhodnutím pak považuje za absurdní, že v dané věci byla jeho žaloba zamítnuta. Závěrem žalobce navrhl rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu. Má zato, že odkaz žalobce na spor, který vedla s třetí osobou ve skutkově odlišné věci, je nepřípadný. Dovolání proto navrhuje odmítnout pro nepřípustnost.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným (žalobcem) při splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. o. s. ř. ), se zabýval jeho přípustností.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek, který soud prvního stupně ve věci vydal, se řídí § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum je otevřen pouze pro posouzení otázek právních, ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (§ 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), je zcela vyloučeno, a proto je dovolací soud povinen převzít skutkový stav, na němž odvolací soud založil právní posouzení věci. Ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak byl dovolatelem obsahově konkretizován. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1 , § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Vzhledem k řečenému nemůže být významná z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. námitka žalobce, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) neprovedl jím navržený důkaz obsahem spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 88/2004 , neboť je uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. , kterým se může dovolací soud zabývat, jen je-li dovolání přípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004 , usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07 ). I kdyby tvrzená vada řízení byla dána, na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá (nejde bezprostředně o výklad procesního předpisu, tj. nejde o spor o procesní právo), a proto otázka této vady nemůže splňovat kritéria ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Kromě toho, pokud by dovolací soud tuto námitku zvažoval, dovodil by, že odvolací soud neporušil zásady zakotvené v § 120 odst. 1 , § 132 odst. 1 a § 157 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. o. s. ř.
Žalobce sice v dovolání avizoval uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. , avšak výtky podřaditelné tomuto dovolacímu důvodu dovolání neobsahuje. Namítá-li žalobce nesprávné právní posouzení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 88/2004 , dovolací soud se v daném případě nemohl touto námitkou zabývat. Výtky tohoto charakteru mohl uplatnit v rámci opravného prostředku jedině účastník řízení vedeného pod sp. zn. 20 C 88/2004 , v jehož neprospěch bylo rozhodnuto (tj. obchodní společnost T.-t. a o. t. s. r. o.).
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady dovolacího řízení, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 2.380,- Kč (§ 2 odst. 1 , § 3 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3 , § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. , ve znění před 1. 9. 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění před 1. 9. 2006).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 19. listopadu 2008
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu