Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 228/2021-49
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 13 180 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 490 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím od 7. 12. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 7 690 Kč, úroku v částce 5 963,19 Kč a dále úroku ve výši 23,72 % ročně jdoucího z částky 9 934,55 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 2 008,21 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 4 444,55 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovanému se právo na náhradu vůči žalobkyni nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 490 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím od 7. 12. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 7 690 Kč, úroku v částce 5 963,19 Kč a dále úroku ve výši 23,72 % ročně jdoucího z částky 9 934,55 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 2 008,21 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 4 444,55 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovanému se právo na náhradu vůči žalobkyni nepřiznává.
1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovanému zaplacení částky 13 180 Kč spolu s úrokem v částce 5 963,19 Kč a dále úrokem ve výši 23,72 % ročně jdoucím z částky 9 934,55 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 2 008,21 Kč a dále úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 9 934,55 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, se sídlem adresa, obec a číslo, IČO, smlouvu o půjčce číslo na základě které tato společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. K tomu žalobkyně dále tvrdila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek, které byly nedílnou součástí uzavřené smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč s tím, že při uzavření smlouvy si žalovaný ve smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit právní předchůdkyni poplatek ve výši 290 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč počínaje dnem 5. 5. 2016 se splatností poslední splátky dne 8. 6. 2017. Žalovaný na pohledávku za trvání smluvního vztahu dosud uhradil částku 4 510 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že v důsledku fúze sloučením se dne datum stala právním nástupcem společnosti právnická osoba, IČO, společnost právnická osoba (dnes pod názvem právnická osoba), IČO, se sídlem adresa, obec a číslo a posléze tato pohledávka pohledávka za žalovaným vzniklá z uvedeného důvodu poté byla, včetně příslušenství a se všemi právy s ní spojenými postoupena žalobkyni touto společností smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 s účinností k témuž dni, což žalovanému bylo písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Přitom ke dni postoupení činila celková výše pohledávky za žalovaným částku 13 180 Kč, skládající se z dlužné jistiny v částce 9 934,55 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 2 965,45 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost v částce 65 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění v částce 215 Kč. Žalovaný byl přitom před podáním žaloby ze strany žalobkyně k úhradě předmětné pohledávky vyzván, což však žalovaný neučinil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.
4. Přitom ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum a ze smlouvy o postoupení pohledávek datum soud vzal za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu o uzavření smlouvy o úvěru, jak jsou uvedeny shora, na která proto pro stručnost v dalším odkazuje.
5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a společnost právnická osoba mezi sebou uzavřeli smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v dohodnutých 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaný na poskytnutou zápůjčku (úvěr) uhradil částku 4 510 Kč. Tato pohledávka pak následně v důsledku fúze sloučením a na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky byla převedena na žalobkyni.
6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 tohoto zákona, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 9 tohoto zákona ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.
7. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že žalovaný v zákaznické kartě uvedl, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník ve anonymizována tři slova a jeho měsíční příjem činí 11 650 Kč, žije v nájmu (u rodičů), nemá vyživovací povinnost k žádné osobě a nemá půjčku, respektive zápůjčku jiné společnosti. Nic dalšího žalobkyně ohledně příjmové a zejména pak výdajové stránky k poměrům žalovaného netvrdila. Soudu sice žalobkyně předložila kartu zákazníka s hodnocení bonity klienta, z níž se dále podává, že nájem/inkaso mělo u žalovaného činit 2 000 Kč, další výdaje domácnosti 3 000 Kč, splátky úvěru 1 000 Kč a ostatní náklady 200 Kč a celkem tak výdaje žalovanému činily 6 200 Kč s tím, že mu měl zůstávat použitelný měsíční příjem ve výši 5 450 Kč, což mělo být doloženo výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou. Nicméně extrahovat tyto skutečnosti ze zákaznické karty a tvrdit je měla především žalobkyně. Soud není povinen, ale dokonce ani oprávněn tuto činnost žalobkyně nahrazovat, neboť by tím porušil rovnost stran sporu (jedná se o procesní povinnost uvedenou v ustanovení § 79 o.s.ř.), přičemž nesplnění této procesní povinnosti má za následek neúspěch ve sporu pro toho účastníka, který v dané fázi řízení tuto povinnost má (nemusí ji mít totiž jen výlučně žalobce, ale i žalovaný - v tom případě se jedná o tzv. přesun břemene tvrzení a přesun břemene důkazního). Soud proto v žádném případě tento postup nepovažuje za (dokonce přepjatě) formalistický, ale jedná se o procesní pravidlo, které je tady od nepaměti a soud na tomto železném pravidle nehodlá prozatím ničeho měnit. Ústupek z tohoto pravidla by totiž posléze znamenal, že to bude právě soud, který tuto základní procesní aktivitu žalobce bude v řízení zcela nahrazovat a příslušná tvrzení extrahovat z důkazních listin, ze svědeckých výpovědí apod. Tento posun ze strany žalobců totiž již je soudem zřetelně vnímán.
9. Ne dosti na výše uvedeném je potřeba také k tomu ještě dodat, že je to rovněž žalobkyně, která má povinnost posléze tato svá tvrzení prokazovat. Jestliže tedy její právní předchůdkyně, alespoň dle karty zákazníka měla k dispozici výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu od žalovaného, kterými měl výši svých výdajů žalovaný prokazovat, pak zajisté tyto doklady měla předchůdkyně žalobkyně archivovat a žalobkyni při postoupení pohledávky předat, neboť je jisté, že v řízení bude muset tyto skutečnosti, prokazovat tak, že skutečně i výdajová stránka při takto nízkém příjmu žalovanému a takto nízký výdajích byla řádně ověřena a úvěruschopnost posouzena. Bez toho však soud, ani nikdo jiný takto spolehlivý závěr (praktickou jistotu) nemůže učinit.
10. Žalobkyně proto o majetkové situaci žalovaného a jejím posouzení netvrdila ničeho a tím méně to pak i prokazovala. Její tvrzení, že úvěruschopnost žalovanému byla řádně přezkoumána, není tudíž ničím podloženo. Za té situace proto žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a tudíž uzavřená smlouva je neplatná, k této neplatnosti pak soud vždy přihlédne z úřední povinnosti.
11. Tedy za situace, kdy smlouva uzavřená se žalovaným jako platná neobstojí, je plnění poskytnuté na základě této smlouvy nutno posoudit a případně též vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, tj. žalovaný je (byl) povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o půjčce ze dne 28. 4. 2016 byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaný z titulu plnění na tuto smlouvu již právní předchůdkyně žalobkyně zaplatil částku 4 510 Kč, pak žalovaný je žalobkyni povinen vrátit pouze to, co z této uzavřené smlouvy obdržel po odečtení toho, co již vrátil. Jestliže proto žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel celkem částku 10 000 Kč a vrátil již částku 4 510 Kč, pak rozdíl mezi to těmito částkami po jejich odečtení činí žalobkyni přiznanou částku 5 490 Kč a ve zbytku nezbylo, než další nároky vzniklé ze smlouvy jako nedůvodné zamítnout. Současně byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku, kdy žalobkyně se domáhala podanou žalobou i zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. Zároveň pak byl v řízení prokázán i převod této pohledávky na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky.
12. Soud proto podané žalobě vyhověl pouze v tomto rozsahu, kdy je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl, kdy za tohoto stavu věci a s ohledem na vše výše uvedené je pak již dále také zcela nadbytečné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak byly žalobkyní v řízení případně dále tvrzeny a prokazovány.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který v řízení zaznamenal úspěch převažující nad úspěchem žalobkyně, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené v rozsudku včas a řádně splněny, lze navrhnout výkon rozhodnutí.