Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 40/2022
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 4 415 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 415 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 13. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 415 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 13. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 10. 2021 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 415 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo to elektronickým systémem prostřednictvím klientské sekce, žalovaný smlouvu podepsal připojením kódu, který mu byl zaslán prostřednictvím SMS. K uzavření smlouvy došlo poté, kdy úvěruschopnost žalovaného byla prověřena jím poskytnutými doklady o příjmech a výdajích a výpisem z databáze úvěru EUCB nebo CRIF. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které mu byly zaslány na jím uvedený účet č. bankovní účet dne datum. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 3 872 Kč (jistinu, poplatek ve výši 872 Kč), a to ve lhůtě do 12. 4. 2021. Žalovaný nezaplatil svůj dluh řádně a včas, nezaplatil žádnou částku. S ohledem na ustanovení čl. IX. 1. a. smlouvy pak vznikl žalobci v důsledku prodlení žalovaného rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 3 000 Kč za dobu od 13. 4. 2021 do 10. 10. 2021 ve výši 543 Kč. Žalovaný uvedenou částku v celkové výši 3 872 Kč s příslušenstvím žalobkyni nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 24. 9. 2021.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.
3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.
4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané, že žalobkyně si prostřednictvím databáze EUCB prověřila, že žalovaný nebyl v této databázi nalezen a od žalovaného obdržela informace o jeho příjmech a výdajích. Dále pak žalovaný zaslal dne datum platbu z účtu bankovní účet znějícího na jeho jméno ve výši 0,10 Kč na účet žalobkyně bankovní účet a žalobkyně mu zaslala potvrzovací kód. Žalovaný pak se žalobkyní uzavřel elektronickou cestou (připojením potvrzovacího SMS kódu) smlouvu o úvěru ze dne datum, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobkyni společně s poplatkem ve výši 872 Kč do 21 dnů od poskytnutí úvěru, roční úroková sazba činila 0%, RPSN je uvedeno ve výši 1533%. V článku IX odstavec 1 písmeno a) smlouvy je obsaženo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1% denně z dlužné částky při prodlení se splácením dluhu. Žalovaný obdržel dne datum na účet č. bankovní účet, jehož byl majitelem, pod variabilní symbol částku ve výši 3 000 Kč, a to od společnosti žalobkyně. Listin y prokazující tato tvrzení jsou založeny v CEPR spisu. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že nebyla vrácena žádná částka, žalovaný netvrdil ničeho. Dopisem ze dne 24. 9. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení.
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a společností původního věřitele vznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě úročného úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském (úročeném) úvěru, když soud se předně zabýval tím, zda smlouva o úvěru není v rozporu s právními předpisy a zda tedy není absolutně neplatným právním jednáním.
6. Soud se předně zaměřil na to, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů vyplývá, že si poskytovatel úvěru prověřil příjmy žalovaného a jeho případné další závazky, tento postup činil s přihlédnutím k výši poskytovaného úvěru.
7. Dále pak se soud zabýval tím, zda nebyla smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši úroku. Listin Listina uvádí výši poplatku, který měl žalovaný vedle jistiny ve výši 3 000 Kč zaplatit navíc 872 Kč za dobu 21 dní. Dle listin y předložené žalobkyní RPSN činí 1533 % ročně. Poplatek soud hodnotí jako úrok ve smyslu ust. § 2392 občanského zákoníku , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním krátkodobých peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů, poplatek (úrok) je proto sjednáván za účelem generování jejího zisku a krytí nákladů. Poplatek ve výši 872 Kč odpovídá úroku ve výši 29% za 21 dní, tedy 1,38% denně a 503,7% ročně. Pokud by soud vyšel pouze z absolutní hodnoty, považoval by úrok za nepřiměřený a ujednání za neplatné. Soud však musel přihlédnout k tomu, že se jednalo o krátkodobý úvěr a nízkou částku žalovanému jako úvěr poskytnou a že se žalovaný zavázal k vrácení pevné částky 872 Kč vedle poskytnutého úvěru ve výši 3 000 Kč, a to do 21dnů od poskytnutí úvěru. Přepočet výše úroku na roční sazbu tak nelze považovat za jediné kritérium pro posouzení platnosti výše úroku, je třeba vzít v úvahu i další aspekty vztahující se ke krátkodobým úvěrům (např. výši nákladů, která je nepochybně u těchto úvěrů vyšší, výši administrativních nákladů, skutečnost, že poplatek kryje i zisk žalobkyně apod.). V podrobnostech soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 64 Co 183/2021 v obdobné věci. Soud tedy dospěl k závěru, že i s ohledem na výši úroku, se jedná o jednání platné.
8. Pokud se týká platnosti ujednání o smluvní pokutě, soud vyšel taktéž ze závěrů rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 64 Co 183/2021 a dospěl k závěru, že výše smluvní pokuty 0,1% denně odpovídá horní hranici zákonem přípustného limitu, ujednání o smluvní pokutě je oddělitelné od ostatního obsahu a lze jej tak považovat taktéž za platné ujednání.
9. Žalovanému tudíž vznikla povinnost žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu ve výši 3 000 Kč, úrok sjednaný v pevné výši 872 Kč i smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky denně, odpovídající částce 543 Kč za období od 13. 4. 2021 do 10. 10. 2021, celkem tedy částky ve výši 4 415 Kč. Soud proto žalobě ohledně takto vyčíslené jistiny vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením poskytnuté částky ve výši 3 000 Kč dne 13. 4. 2021 (12. 4. 2021 byl dohodnutý termín splatnosti), uložil mu soud dále povinnost vrátit též zákonný úrok z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku , jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 415 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.