Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 98/2022
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 2. 2022 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba IČO smlouvu o úvěru prostřednictvím webové stránky www.credition.cz, na které žalovaná vyplnila své údaje, zaregistrovala se zadáním osobních údajů, uvedla své požadavky a byl jí zřízen uživatelský účet, předchůdkyně žalobkyně jí následně zaslala prostřednictvím webového rozhraní návrh úvěrové smlouvy, kterou žalovaná akceptovala prostřednictvím svého uživatelského účtu, ke kterému měla jedinečné heslo a byla prověřena její úvěruschopnost. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které jí byly zaslány na jí uvedený účet. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku 10 000 Kč (jistinu, poplatek ve výši 0 Kč). Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku ve lhůtě do 1. 10. 2019, své smluvní závazky však nesplnila řádně a včas, nezaplatila žádnou částku. Žalobkyně se stala věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba IČO jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovaná částku v celkové výši 10 000 Kč s příslušenstvím žalobkyni ani přes předžalobní upomínku ze dne 3. 12. 2021 nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní.
3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.
4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané, že na účet č. bankovní účet vedený u anonymizováno banky a.s na jméno jméno příjmení, k němuž měla žalovaná v období od datum dispoziční oprávnění, byla připsána dne datum částka ve výši 10 000 Kč z účtu číslo bankovní účet název účtu právnická osoba pod variabilní symbol. Společnost anonymizováno, s.r.o. IČO vydala následně potvrzení o tom, že společnost předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím platební brány provozované právnická osoba, s.r.o. zaplatila na účet uvedený shora částku 10 000 Kč dne datum pod ID číslo (viz. sdělení KB č.l. 11-11 a potvrzení o provedené platbě EPR spis). Zda to byla skutečně žalovaná, kdo požádal o poskytnutí úvěru a prostřednictvím webového rozhraní akceptovala návrh smlouvy o úvěru, se z předložených listin prokázat nepodařilo. V listině nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru ID zápůjčky anonymizováno, která měla dle tvrzení žalobkyně odpovídat ujednání stran, bylo uvedeno, že dochází k poskytnutí peněžité zápůjčky ve výši 10 000 Kč věřitelem právnická osoba IČO žalované označené mimo jiné též rodným číslem, a to na dobu 61 dní s tím, že ke splacení by mělo dojít ve dvou splátkách do 1. 9. 2019 ve výši 5 000 Kč a 1. 10. 2019 ve výši 5 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky byl sjednán ve výši 0 Kč a RPSN 0%, ve smlouvě v čl. VII. je pro případ prodlení uvedena smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky a je uvedeno číslo účtu bankovní účet Smlouva není žalovanou podepsána ani písemnou formou podpisu a není připojena ani žádná identifikace či specifikace případného elektronického podpisu, je připojen jen nečitelný podpis v kolonce zapůjčitel. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že nebyla vrácena žádná částka. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku smlouvou ze dne datum na žalobkyni, dopisem ze dne 3. 12. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení a bylo mu oznámeno, že došlo ke změně v osobě věřitele, dopis byl odeslán dne 3. 12. 2021.
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a společností původního věřitele nevznikl závazek v podobě ani úročné zápůjčky ani úvěru podle ust. § číslo nebo § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském (úročeném).
6. Soud předně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o uzavření samotné smlouvy (případně smlouvy ve znění změny), neboť nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že to byla právě žalovaná, kdo požádal o zřízení uživatelského účtu, zaslání návrhu smlouvy a tento návrh následně akceptovala. Proces uzavření smlouvy uvedený v tvrzeních žalobkyně v žalobě nebyl nijak prokázán, z předložených listin tyto skutečnosti nevyplývají.
7. Dále pak se soud zaměřil na to, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů nevyplývá, že by si poskytovatel úvěru vůbec nějaké informace od žalované zjišťoval a tyto prověřoval. Smlouva o úvěru, o kterou opírá v rámci svých žalobních tvrzení žalobkyně svůj nárok, by tak byla, pokud by vůbec byla platně uzavřena, což není prokázáno, absolutně neplatná pro rozpor s § 87 zákona o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb. (viz např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance).
8. Soud tedy dospěl k závěru, že bylo prokázáno jen to, že na účet, k němuž měla žalovaná dispoziční oprávnění a který je uveden v textu návrhu smlouvy, byla připsána dne datum prostřednictvím právnická osoba, s.r.o. právě ta částka, která je v textu návrhu smlouvy uvedena, a to pod VS, které se shoduje s rodným číslem žalované, které je uvedeno též v textu smlouvy. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou částku - jistinu ve výši 10000 Kč. S ohledem na neprokázání uzavření smlouvy a případnou absolutní neplatnost smlouvy jako celku, představovalo plnění předchůdkyně žalobkyně žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná nevrátila dosud žádné plnění, aktuální výše bezdůvodného obohacení tedy činí 10 000 Kč. Jen tato existující pohledávka mohla být následně platně postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo prokázáno smlouvou ze dne 19. 11. 2021 a bylo též oznámeno původním věřitelem pohledávky žalované dopisem ze dne 3. 12. 2021. Soud proto žalobě vyhověl do výše jistiny s tím, že právním důvodem existence nároku žalobkyně je pohledávka vzniklá z titulu bezdůvodné obohacení.
9. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že peníze byly zaslány na účet dne datum a poprvé byla žalovaná prokazatelně vyzvána žalobkyní k vrácení finančních prostředků dopisem ze dne 3. 12. 2021. První den prodlení s ohledem na charakter nároku – bezdůvodného obohacení nastal již dne datum, žalobkyně úrok z prodlení žádá od 2. 10. 2019, soud tedy ohledně doby počátku prodlení žalobkyni vyhověl.
10. Pariční lhůta byla stanovena dle § 160 o.s.ř.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.