Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2894/2007

U S N E S E N Í

Dovolání žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 6. dubna 2006, č.j. -192, zamítl návrh žalobkyně na zaplacení náhrady nemajetkové újmy podle (dále jen „ “) ve výši 150.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. září 2006, č.j. -221, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni z titulu náhrady nemajetkové újmy částku 15.000,- Kč; jinak toto rozhodnutí potvrdil. Rozhodl současně o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Účastníky poučil, že proti výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, není dovolání přípustné, zatímco proti potvrzujícímu výroku tohoto rozsudku je přípustné

za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupkyni žalovaného dne 3. listopadu 2006 a téhož dne nabyl právní moci.

Uvedený rozsudek odvolacího soudu dne 16. února 2007 žalovaný napadl v plném rozsahu dovoláním. Poukázal na to, že je podává ve lhůtě vymezené ustanovením (dále jen „ “), protože byl odvolacím soudem nesprávně poučen o tom, že dovolání proti měnícímu výroku rozsudku není přípustné. Byť odvolací soud toto poučení nijak nevysvětlil, vycházel patrně z ustanovení , protože rozhodl o peněžitém plnění nepřesahujícím 20.000,- Kč. Dovolatel se domnívá, že právo na plnění vzniká pouze v oblasti závazkového práva, takže v souzené věci nelze citované ustanovení aplikovat. Důvodem je skutečnost, že právo ochrany osobnosti nespadá pod závazkové právo. Dále namítá, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, a v řízení mu byla odňata možnost jednat před soudem. Uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení a dovolací důvod podle ; podle jeho názoru bylo vadně aplikováno ustanovení za situace, kdy se žalobkyně domáhala pouze zadostiučinění podle ustanovení , aniž by (nejprve) požadovala přiměřenou satisfakci podle Dovolatel navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen, a aby věc byla vrácena Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřila žalobkyně podáním ze dne 2. března 2007. Navrhla, aby dovolání žalovaného bylo odmítnuto pro opožděnost. Současně požádala o přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.

Dovolání žalovaného je opožděné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pokud to zákon připouští. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení ( ). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu ( ). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení ( ).

Podle ustanovení není dovolání podle ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plněním nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Ač znění ustanovení , pokud vychází ze stanovené výše peněžitého plnění, je třeba pokládat za jasně a přehledně formulované, pak s ohledem na námitky dovolatele lze pro úplnost připomenout, že právo na náhradu nemajetné újmy v penězích podle ustanovení je jedním z dílčích a relativně samostatných prostředků ochrany jednotného práva na ochranu osobnosti fyzické osoby. Byť jde o satisfakci v oblasti nemateriálních osobnostních práv, jeho vyjádření peněžním ekvivalentem způsobuje, že je považováno za osobní právo majetkové povahy (viz rozhodnutí č. 4/2008 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR).

Z výroku napadeného rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, vyplývá, že jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nemajetkové újmy v penězích částku 15.000,- Kč. Bylo tak rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím zákonem stanovenou hranici 20.000,- Kč. Proto, pokud napadeným rozsudkem byl zčásti změněn rozsudek soudu prvního stupně, není proti němu z uvedeného důvodu dovolání přípustné. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu z této skutečnosti správně ve svém poučení vycházelo. Odpovídající bylo i poučení o možnosti napadnout dovoláním výrok dotčeného rozsudku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Je tedy zřejmé, že při posuzování otázky, zda dovolání žalovaného bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě, nejsou naplněny předpoklady pro aplikaci ustanovení , ale je třeba vyjít z ustanovení a 2 Pokud tedy žalovaný podal dovolání k poštovní přepravě až dne 16. února 2007, stalo se tak opožděně, neboť zákonem stanovená lhůta v tomto případě uplynula již 3. ledna 2007.

Nejvyššímu soudu České republiky jako soudu dovolacímu ( ) v rámci této procesní situace nezbylo, než dovolání z uvedeného důvodu odmítnout ( ve spojení s věta první téhož zákona), aniž se tak mohl zabývat jeho věcným obsahem. Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( odst. l věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když v dovolacím řízení žalobkyni vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem. Konkrétně jde o jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Výše odměny za zastupování advokátem je pak určena podle , ve znění účinné od 1.9.2006, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996. Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"vyhláška\").

Podle § 2 vyhlášky se sazby odměn stanoví pro řízení v jednom stupni z peněžité částky nebo z ceny jiného penězi ocenitelného plnění, které jsou předmětem řízení, anebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1). V sazbě podle prvního odstavce uvedeného ustanovení jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem, s výjimkou odměny za úkony, které patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle (odstavec 2).

Podle § 10 odst. 3 vyhlášky ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Podle § 6 odst. 1 písm. a) vyhlášky činí sazba odměny v této věci 25.000,- Kč. Protože však byl učiněn v tomto případě pouze jediný úkon právní služby, bylo nutno s přihlédnutím k § 18 odst. 1 této vyhlášky takto určenou výši odměny zástupce žalobkyně snížit o 50 %, t.j. na částku 12.500,- Kč. S ohledem na to, že pak bylo dovolání odmítnuto, byla uvedená částka odměny podle ustanovení § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 vyhlášky dále snížena o 50 % na 6.250,- Kč.

upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů

a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny ( ). K nákladům řízení žalobkyně proto patří též paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 300,- Kč ( ve znění ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí u tohoto vztahu 6.550,- Kč, která je po úpravě o 19 % daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobkyně, představována částkou 7.794,50 Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. listopadu 2008

JUDr. Pavel Pavlík, v.r.

předseda senátu