Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 118/2022

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 6 272 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 12. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 410,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 12. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 410,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 2. 2022 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 272 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se nejdříve prostřednictví elektronické komunikace na stránkách žalobkyně www.minikredit.cz prokázal kopií svého dokladu totožnosti aq byl registrován a byla mu založena klientská zóna a sděleny přístupové ú) daje. Prostřednictvím klientské zóny pak žalovaný požádal o poskytnutí o úvěru, byla posouzena úvěruschopnost žalovaného a následně uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. rok dne datum tak, že žalovaný potvrdil svůj souhlas se zněním návrhu smlouvy SMS kódem zaslaným na jeho mobilní telefon. Na základě smlouvy pak žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli s úrokem ve výši 620 Kč do 11. 1. 2021. V důsledku prodlení žalovaného s plněním jeho povinnosti zaplatit úvěr mu vznikla povinnost k zaplacení smluvní pokuty, která byla sjednána ve smlouvě v čl. 4 .4.3 ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Žalobkyně žádá k zaplacení jistinu ve výši 4 000 Kč, úrok ve výši 620 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 4 000 Kč za dobu od 12. 1. 2021 do 28. 2. 2022 a zákonný úrok z prodlení za dobu od 12. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni ani přes předžalobní upomínku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.

3. V daném případě soud postupoval dle , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané, že žalobkyně má k dispozici občanský průkaz žalovaného. Zda byl žalovaný skutečně přihlášen do klientské zóny a zda mu bylo přiděleno jeho ID uvedené následně v textu smlouvy, není ze žádných předložených listin patrné. Žalobkyně měla k dispozici tři výpisy z účtu žalovaného za období září, říjen a listopad 2020, z nichž jsou patrné příjmy žalovaného na jeho účet provedené jeho osobním vkladem ve výši 23 000 Kč v září 2020, 15 800 Kč v říjnu 2020 a 22 600 Kč v listopadu 2020. Zda si žalobkyně prověřovala v databázích poskytovatelů úvěrů EUCB nebo CRIF žalovaného prokázáno nebylo, ze žádnéy není toto patrné. Žalobkyně však předložilau – tabulku, ze které je patrné, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru dne 8. 8. 2019, 20. 8. 2019, 3. 12. 2018, 11. 12. 2020, 21. 6. 2020, 11. 12. 2020 a tyto žádosti mu byly zamítnuty, poslední půjčka mu byla poskytnuta 31. 1. 2016, poslední platba byla žalovaným zaplacena 8. 8. 2019, celkem mu bylo zamítnuto 29 žádostí o půjčku, z posledního úvěru měl 851 dnů zpoždění. Jiné podklady k prokazování úvěruschopnosti nebyly předloženy. Dále pak byla předložena žalobkyní nazvaná Smlouva o úvěru označená č. rok datovaná dnem datum, ze které lze zjistit, že výše úvěru by měla činit 4 000 Kč, celková výše jednorázové splátky měla činit částka a měla být zaplacena do 11. 1. 2021, ve smlouvě bylo obsaženo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Ve smlouvě je dále uvedeno u osoby úvěrovaného jméno a příjmení žalovaného a skutečnost, že k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím klientské zóny, je uvedena IP adresa Úvěrovaného: číslo, dále je uvedeno, že uzavření smlouvy bylo ověřeno SMS kódem číslo z mobilního telefonu číslo zpráva byla odeslána datum v anonymizováno hod, u osoby úvěrovaného je pak uvedeno číslo účtu bankovní účet. Na tento účet bylo žalobkyní dne datum zaslány 4 000 Kč pod variabilní symbol. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že nebyla vrácena žádná částka, žalovaný netvrdil ničeho. Dopisem ze dne 26. 1. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení před podáním žaloby.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností původního věřitele nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě úročného úvěru podle ust. účinného od 1. 1. 2014 ve spojení se o spotřebitelském úvěru, když soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně unesla důkazní břemeno o uzavření smlouvy. Dále pak se soud zabýval tím, zda smlouva o úvěru je či není v rozporu s právními předpisy a zda není absolutně neplatným právním jednáním.

6. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky, byť je pravděpodobné, že mezi účastníky došlo k jednání, když žalobkyně má k dispozici občanský průkaz žalovaného. Vzhledem k tomu, že však zy popsané shora vyplývá, že žalovaný měl v době od srpna 2019 do prosince 2020 požádat 29krát o půjčku a tyto žádosti byly opakovaně zamítány, zabýval se soud dále tím, zda z nějakých důkazů plyne, že by došlo skutečně prostřednictvím elektronické komunikace probíhající na stránkách žalobkyně k uzavření právě shora popsané smlouvy o úvěru a dospěl k závěru, že tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy prokázána nebyla.

7. Soud se dále zaměřil na to, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr podle o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů vyplývá pouze to, že žalovaný v září, říjnu a listopadu 2020 vkládal hotovost na svůj účet, původ peněz prokázán nebyl, nebylo prokázáno tedy ani to, že by žalobkyně prověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Z předloženéy popsané shora dále jednoznačně plyne, že žalovaný opakovaně žádal o poskytnutí úvěru či zápůjčky a nebyla mu poskytnuta a že řádně své závazky vzniklé v minulosti nesplácel. Žalobkyně tedy neprokázala, že by splnila své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru. I tehdy, pokud by bylo prokázáno, že smlouva uzavřena byla, soud by ji považoval za neplatné ujednání.

8. Dále pak se soud zabýval tím, zda by nebyla smlouva neplatným ujednáním pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši úroku. uvádí výši poplatku, který měl žalovaný vedle jistiny ve výši 4 000 Kč zaplatit navíc 620 Kč za dobu 31 dní. Úrok představující ve smyslu ust. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním krátkodobých peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů, poplatek (úrok) je proto sjednáván za účelem generování jejího zisku a krytí nákladů. Poplatek ve výši 620 Kč odpovídá úroku ve výši 15,5 % za 31 dní, tedy 0,5% denně a 182,5 % ročně. Pokud by soud vyšel pouze z absolutní hodnoty, považoval by úrok za nepřiměřený a ujednání za neplatné. Soud však musel přihlédnout k tomu, že se jednalo o krátkodobý úvěr a nízkou částku žalovanému jako úvěr poskytnou a že se žalovaný zavázal k vrácení pevné částky 620 Kč vedle poskytnutého úvěru ve výši 4 000 Kč, a to do 31dnů od poskytnutí úvěru. Přepočet výše úroku na roční sazbu tak nelze považovat za jediné kritérium pro posouzení platnosti výše úroku, je třeba vzít v úvahu i další aspekty vztahující se ke krátkodobým úvěrům (např. výši nákladů, která je nepochybně u těchto úvěrů vyšší, výši administrativních nákladů, skutečnost, že poplatek kryje i zisk žalobkyně apod.). V podrobnostech soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. v obdobné věci. Soud tedy dospěl k závěru, že i s ohledem na výši úroku, se jedná o jednání platné.

9. Pokud se týká platnosti ujednání o smluvní pokutě, soud vyšel taktéž ze závěrů rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. spisová značka a dospěl k závěru, že výše smluvní pokuty 0,1% denně odpovídá horní hranici zákonem přípustného limitu, ujednání o smluvní pokutě je oddělitelné od ostatního obsahu a lze jej tak považovat taktéž za platné ujednání.

10. S ohledem na závěr soudu o neunesení důkazního břemene o uzavření smlouvy a prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost, než žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu ve výši 4 000 Kč dle a násl. , soud proto žalobě ohledně takto vyčíslené jistiny vyhověl, ale z jiného právního titulu, než j smlouvě o úvěru. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením poskytnuté částky ve výši 4 000 Kč nejpozději dne 12. 1. 2021, uložil mu soud dále povinnost vrátit též zákonný úrok z prodlení v souladu s ust. , jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl.

11. Lhůta k plnění byla stanovena dle

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 410,37 Kč, přičemž tato částka představuje 27,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,78 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,22 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 272 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.