Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4399/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Zrůsta, ve věci žalobců: a) MUDr. L. K. a b) MUDr. D. K., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) J. M., 2) M. S., 3) K. S., 4) Z. Č., a 5) Ing. I. J., žalovaným 1), 2) a 5) zastoupeným advokátem, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. února 2007, č. j. -241, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. února 2007, č. j. -241, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Přerově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. prosince 2005, č. j. -219, pod bodem I. výroku zřídil věcné břemeno spočívající v právu průchodu a průjezdu přes pozemky parcelních čísel 73 a 75/24 v kat. území P. ke garáži postavené na pozemku parc. č. 75/22 v kat. území P., zatěžující pozemky parcelních čísel 73 a 75/24 ve prospěch vlastníků pozemku parc. č. 75/22 a garáže na něm postavené. Pod bodem II. určil, že vlastníci pozemku parc. č. 75/22 a garáže na něm postavené nejsou povinni podílet se na opravách a zachování věcí, které jsou předmětem tohoto věcného břemene. Pod bodem III. uložil vlastníkům pozemků parcelních čísel 73 a 75/24 strpět průchod a průjezd k pozemku parc. č. 75/22 a ke garáži na něm postavené v rozsahu vymezeném geometrickým plánem č. 2817-18/2002 z 20. 5. 2005, vyhotoveným J. S. G., který je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí. Pod bodem IV. uložil žalobcům, aby zaplatili společně a nerozdílně žalovaným za řízení věcného břemene částku 10 000,- Kč. Pod body V. a VI. rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci jsou spoluvlastníky (v režimu společného jmění manželů) garáže postavené na pozemku parc. č. 75/22 z tohoto pozemku v kat. území P. na základě kupní smlouvy z 30. 4. 1990, registrované 22. 5. 1990, týkající se garáže, a na základě kupní smlouvy z 27. 10. 1992 ohledně pozemku parc. č. 75/22. Žalovaní jsou tamtéž podílovými spoluvlastníky domu č. p. 162 na pozemku parc. č. 73, tohoto pozemku a pozemku parc. č. 75/22. Přístup k pozemku a garáži žalobců je pouze po pozemku žalovaných parc. č. 73 přes průjezd domu č. p. 162, neboť nemovitosti žalobců se nacházejí v obestavěném dvoře domu č. p. 162. Soud prvního stupně se postavil na stanovisko, že za této situace jsou žalobci v souladu s § 151o odst. 3 ObčZ „oprávněnými osobami stavby, kteří nejsou současně vlastníky přilehlého pozemku“, pro které lze zřídit věcné břemeno průchodu a průjezdu přes pozemky parcelních čísel 73 a 75/24 ve vlastnictví žalovaných. K odkazu žalovaných na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále „Nejvyšší soud“) z 22. 4. 2004, sp. zn. , uvedl, že „v dané věci se však nejedná o zřízení věcného břemene práva průchodu a průjezdu budovou, nýbrž v dané věci se jedná o zřízení práva průchodu a průjezdu přes pozemek náležející žalovaným. Daný pozemek prochází průjezdem domu č. p. 162, přičemž do dvora tohoto obytného domu, v němž se nachází podnikatelské objekty a garáže dalších vlastníků odlišných od vlastníků domu č. p. 162, je vstup branou. … průjezd a dvůr tedy nejsou prostorem zřízeným za tím účelem, aby bylo zabráněno přístupu cizích osob na dvůr a do objektu bydlení. Průjezd je v době výkonu podnikatelské činnosti veřejně přístupným prostorem pro podnikající subjekty a jejich dodavatele, příp. zákazníky“. Při stanovení náhrady za zřízení věcného břemene vycházel ze znaleckého posudku u soudního inženýrství, kdy bylo zohledněno, že žalobci využívají příjezd do garáže jednou až dvakrát týdně, na rozdíl o jiných subjektů, které pozemky žalovaných využívají každodenně, příp. i k podnikatelským účelům.

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud odvolací k odvolání žalovaných 1), 2) a 5) rozsudkem ze dne 13. února 2007, č. j. -241, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, jakož i s jeho závěrem, že žalobci jsou „oprávněnými osobami, pro něž lze v souladu s § 151o odst. 3 ObčZ zřídit věcné břemeno práva průchodu a průjezdu přes pozemek parcelní č. 73 a 75/24“. Neakceptoval však jeho závěr, „že v dané věci se nejedná o zřízení věcného břemene práva průchodu a průjezdu budovou, nýbrž se jedná o zřízení práva průchodu a průjezdu přes pozemek náležející žalovaným“. Po doplnění dokazování zopakováním listinných důkazů a znaleckými posudky Ing. D. H. a Ú. s. i. V.U.T. B. odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že na souzený případ je třeba aplikovat rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 4. 2004, sp. zn. , „podle kterého ve smyslu § 151o odst. 3 ObčZ lze zřídit jen právo cesty přes pozemek, nikoliv přes budovu, tj. tak, že by cesta využívala budovu a vedla by přes její součást“. V daném případě pozemek parc. č. 73 není přilehlým pozemkem ve smyslu § 151o odst. 3 ObčZ, neboť se jedná pouze o průchod a průjezd obytným domem, určeným k bydlení, a uzavřeným dvorem ležícím při takovém objektu. Žalobci se proto nemohou oprávněně domáhat zřízení předmětného věcného břemene.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Nesouhlasí s tím, že není možné, aby jim nemohlo být soudem zřízeno věcné břemeno podle ObčZ, neboť by pak vlastník stavbu nemohl užívat, čímž by byl zbaven základních práv vlastníka a bylo by porušeno právo žalobců na ochranu obsahu vlastnického práva podle d. Nejde o nepřípustný zásah do vnitřní části domu, který by měl omezovat jeho vlastníky při výkonu vlastnického práva. Zřízení věcného břemene by posílilo právní jistotu žalobců a k právnímu zajištění stavu, který již fakticky existuje. S poukazem na , energetický zákon, ve znění po novele č. , namítli ještě, že „proč na jedné straně by stavebnímu úřadu bylo dáno právo zřizovat věcné břemeno, omezující velmi podstatně vlastníka nemovitosti vedením rozvodných tepelných zařízení, zatímco věcné břemeno zřizované podle ObčZ by v případě průjezdu, jinak veřejně přístupného, soudem zřízeno být nemohlo“. Pokud by rozsudek odvolacího soudu zůstal nezměněn, vůči žalobcům by šlo o stav v rozporu s dobrými mravy. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní 1), 2) a 5) navrhli odmítnutí dovolání. Podle názoru žalovaných skutkové zjištění, že pozemek par. č. 73 není přilehlým pozemkem, neboť jde o průchod a průjezd obytným domem, vede k nemožnosti aplikace § 151o odst. 3 ObčZ.

Žalovaní 3) a 4) se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnými osobami včas, řádně zastoupenými advokátem a že je přípustné podle (dále jen „OSŘ“), přezkoumal napadený rozsudek podle a 3 v rozsahu dovolateli uplatněných dovolacích námitek a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle (dále jen „ “) není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek.

Odvolací soud postavil své rozhodnutí na právním závěru, že pozemek parc. č. 73 není přilehlým pozemkem ve smyslu , neboť se jedná pouze o průchod a průjezd obytným domem, určeným k bydlení, a uzavřeným dvorem ležícím při takovém objektu. Názor odvolacího soudu, že soud nemůže zřídit podle věcné břemeno, které by zatěžovalo pozemek, na němž se nachází stavba, resp. že takový pozemek nemůže být považován za přilehlý ve smyslu tohoto ustanovení, není správný.

Na již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 4. 2004, sp. zn. , publikovaný pod č. C 2672 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaný nakladatelstvím C. H. Beck, navázal rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 6. 2008, sp. zn. , publikovaný na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz). Podle tohoto novějšího rozhodnutí, má-li být zřízeno právo cesty ve smyslu také přes místo, kde se nachází stavba, je nutné rozlišovat, zda má jít o podjezd či průjezd stavbou, tedy zda taková cesta má vést po povrchu nezastavěného pozemku nebo po stavebně upravené ploše, která je součástí stavby, jež plochu průjezdu obklopuje. Je tedy třeba rozlišovat, zda věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby, v daném případě žalobců, spočívající v právu cesty, má vést skrze dům č. p. 162 či podjezdem pod ní. Podstatným hlediskem pro takové rozlišení bude, zda taková cesta má vést po povrchu pozemku (jeho části), na němž dům nestojí nebo po stavebně upravené ploše, která je součástí stavby, jež prostor průjezdu obklopuje. V daném případě není dosud jednoznačně zřejmé, o kterou z uvedených možností (podjezd či průjezd) by mělo jít.

Vyšel-li odvolací soud ve svém rozhodnutí ze závěru, že podle je vyloučeno zřízení věcné břemeno spočívající v právu cesty též přes pozemek, na němž se nachází budova žalovaných, přičemž neměl vyřešeno, zda přes něj vede průjezd či podjezd, nelze jeho právní posouzení věci považovat za správné.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení věci zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( a 3 ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. října 2008

JUDr. František B a l á k

předseda senátu