Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 94/2022

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 34 306 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 25 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve 8,25 % ročně z této částky od 9.2.2021 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 9 306 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 983,33 Kč, úroku ve výši 14 % ročně z částky 25 000 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 777,78 Kč, a úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 25 000 Kč od 19.12.2020 do 8.2.2021 a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 626,40 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D., advokáta.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 25 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve 8,25 % ročně z této částky od 9.2.2021 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 9 306 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 983,33 Kč, úroku ve výši 14 % ročně z částky 25 000 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 777,78 Kč, a úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 25 000 Kč od 19.12.2020 do 8.2.2021 a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 626,40 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 1.12.2021, ve znění jejího doplnění domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 34 306 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 23.5.2019 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 25 000 Kč, a to převodem na účet, který žalovaná uvedla ve smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit 25 000 Kč a spolu s tím zaplatit částku ve výši 9 306 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 936 Kč, s úrokovou sazbou 14 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměnu za zpracování a doručení zápůjčky ve výši 5 540 Kč a poplatek za vedení účtu ve výši 1 830 Kč. Celkový dluh se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ve 12 měsíčních splátkách po 2 859 Kč Poslední splátka byla stanovena na 28.5.2020. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, ke dni 15.10.2019 činila dlužná jistina částku 25 000 Kč, poplatek částku 9 306 Kč. Po tomto datu žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Součástí smlouvy bylo zároveň ujednání, na základě kterého byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba ve výši 14 %, a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Dne 18.12.2020 byla pohledávka původního věřitele za žalovanou s účinností ke dni 5.1.2021 smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována a vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, a to na základě informací poskytnutých žalovanou v zákaznické kartě a ověřených dokladů, jakož i nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a dospěla k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně tak požadovala úhradu dlužné částky ve výši 34 306 Kč sestávající z jistiny 25 000 Kč, poplatku 9 306 Kč, dále úroků a úroků z prodlení v částce 1 983,33 Kč a 2 777,78 Kč kapitalizovaných vždy z neuhrazené části zápůjčky do dne postoupení pohledávky, tj. 18.12.2020, a dále rovněž tak i úrok a úrok z prodlení z neuhrazené části zápůjčky ode dne 19.12.2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dne 21.3.2022 (zásilka uložena dne 9.3.2022), na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů.

3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání, vzhledem k tomu, že žalobkyně s tím vyslovila souhlas a u žalované se má za to, že s takovým postupem souhlasila, neboť na výzvu soudu dle ust. nereagovala. ( ).

4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně byla dne 16.2.2005 zapsána do obchodního rejstříku pod spisovou značkou B21915 a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

6. Ze smlouvy o zápůjčce – MODRÁ na účet číslo soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO (dále také„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 23.5.2019 smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 25 000 Kč převodem na účet žalované č. bankovní účet. Poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 9 306 Kč (sestávající z úroku v částce 1 936 Kč, poplatek za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 540 Kč a částku za vedení zákaznického účtu ve výši 1 830 Kč), tedy celkem částku 34 306 Kč, se žalovaná zavázala věřiteli uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 2 859 Kč, a poslední splátku ve výši 2 857 Kč. Soud dále ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že žalovaná se zavázala zaplatit první splátku 5. kalendářní den od data uzavření smlouvy, spolu s celkovou pevnou částkou úroku, a to ve výši 14 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře.

7. Z dokladu o čerpání ze dne 5.3.2022 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 24.5.2019 na účet žalované č. bankovní účet částku ve výši 25 000 Kč, pod variabilní symbol.

8. Zákaznickou kartou ze dne 23.5.2019 má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je rozvedená, má vlastní bydlení, má středoškolské vzdělání a jednu vyživovací povinnosti. Žalovaná byla zaměstnána jako rejstříková vedoucí u Obvodního soudu pro Prahu 7 s měsíčním příjmem 20 302 Kč čistého. Odhadované výdaje žalované měly činit 4 000 Kč měsíčně. Žalovaná dle karty neměla zápůjčku u jiné společnosti. Z karty dále vyplývá, že žalovaná měla předložit právní předchůdkyně žalobkyně pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky, které však nebyly navrženy a předloženy k důkazu.

9. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaná dne 23.5.2019 načerpala částku 25 000 Kč a na dluh ničeho neuhradila.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 5.1.2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 6.1.2021, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 25.1.2021. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 9.11.2021 a podacího lístku ze dne 10.11.2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO dne 23.5.2019 smlouvu o zápůjčce – MODRÁ na účet číslo na základě které byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč na účet č. bankovní účet. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 9 306 Kč, tedy celkem částku 34 306 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 2 859 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 14 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Před uzavřením smlouvy se žalovanou byla vyplněna Karta zákazníka, ve které žalovaná uvedla údaje o svých příjmech a výdajích. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2019 postoupila společnost právnická osoba pohledávku za žalovanou včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6.1.2021, kde byla zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „ “), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

14. Soud ve smyslu ustanovení přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále také „ “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle věta prvá , podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 25 000 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 Zosú je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem posuzovala bonitu žalované zápůjčky splácet. Podle karty zákazníka měl čistý měsíční příjem žalované činit 20 302 Kč, nespecifikované výdaje 4 000 Kč, jiné údaje týkající se příjmů a výdajů, resp. majetkových poměrů žalované uvedeny nebyly. Právní předchůdkyně žalobkyně se vůbec nezabývala výdaji žalované, tedy např. v jaké výši hradí inkaso, jaké jsou její náklady na stravu, dopravu, telefon a zda má žalovaná další závazky, které se zavázala splácet, ač má právo na vyžádání si těchto dokumentů od žalované zakotvenu přímo ve smlouvě. Právní předchůdkyně žalobkyně si nevyžádala od žalované žádné y, např. výpisy z účtu žalované, z nichž by bylo zřejmé, že žalovaná má dostatek prostředků ke splácení předmětného závazku. Právní předchůdkyně žalobkyně tak řádně neporovnala příjmy a výdaje žalované ve smyslu Zosú.

20. Soud má tak za to, že tedy nebyla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalované splácet zápůjčku před uzavřením smlouvy, a proto je uzavřená smlouva neplatná dle ust. Zosú ve spojení s ustanovením

21. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smluv přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

22. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR (číslo) s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

23. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 25 000 Kč, a že žalovaná ničeho na dluh neuhradila, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení ve výši 25 000 Kč, které je povinna vydat. Protože původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO, postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 25 000 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

24. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky 25 000 Kč ve výši dle , tj. ve výši 8,25 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 9.2.2021, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 6.1.2021, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalované odeslána 25.1.2021, a s ohledem na ust. má soud za to, že zásilka proto byla žalované doručena 28.1.2021 Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 8.2.2021 a ode dne následujícího je proto žalovaná v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 8,25 % ročně, nicméně žalobkyně požadovala 10 % ročně. (výrok I. rozsudku). Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle , neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 373 Kč, odměnu advokáta podle , písm. a) a d) ve spojení s  , odst. 1, bod 3 , advokátní tarif, za 3 úkony po 500 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle , a 21% DPH ve výši 378 Kč, celkem tak 3 551 Kč. Protože žalobkyně měla částečný úspěch v rozsahu 72,9 %, rozdělil soud náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu stran ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 34 306 Kč, soud žalobu co do částky 9 306 Kč zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 27,1 % od jejího„ úspěchu“. Protože žalovaná ve sporu převážně neuspěla, uložil jí soud zaplatit poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně z částky 3 551 Kč, tedy částku 1 626,40 Kč (po zaokrouhlení), přičemž jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.