Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
43 C 98/2021
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
zastoupeného advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 163 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do zaplacení částky 92 438 Kč zastavuje.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 70 562 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 70 562 Kč od 9.8.2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 92 438 Kč od 9.8.2021 do 24.8.2021, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do zaplacení částky 92 438 Kč zastavuje. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 70 562 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 70 562 Kč od 9.8.2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 92 438 Kč od 9.8.2021 do 24.8.2021, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 163 000 Kč, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u název soudu pod sp. zn. spisová značka. Nesprávný úřední postup soudu spatřoval žalobce v nepřiměřené délce řízení. Uvedl, že řízení bylo zahájeno dne 22.6.2011 a skončilo dne 17.8.2020. Délka řízení činila 9 let a 2 měsíce. Uvedl, že v postupu soudů docházelo k nečinnosti. Předmětem řízení bylo zrušení práva jízdy a chůze přes pozemek. Řízení označil za nikterak složité po stránce skutkové i právní. Po dobu trvání řízení byl žalobce trvale stresován, neboť ačkoliv bylo právo oprávněného z věcného břemene na jeho straně, v důsledku průtahů došlo k vybudování vlastního septiku protistranou na předmětném pozemku a tím k faktickému zániku práv oprávněného z věcného břemene. Žalobce požadoval odškodnění ve výši 20 000 Kč za rok trvání řízení a za první dva roky řízení odškodnění v poloviční výši. Žalobce uplatnil u žalované svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění podáním ze dne 8.1.2021. Ke dni podání žaloby však k projednání nároku nedošlo.
2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 8.1.2021 svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 163 000 Kč ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen OdpŠk/. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 92 438 Kč. V činnosti soudu shledala nekoncentrovanost a prodlevy, zejména od zahájení řízení 22.6.2011 do nařízení prvního jednání dne 23.10.2012, a dále od července 2013 do prosince 2014. Celková délka již podle žalované neodpovídala složitosti věci, a proto byla zhodnocena jako nepřiměřená. Ve vztahu k žalobci žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 15% z důvodu složitosti řízení, přičemž vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o zrušení věcného břemena chůze a jízdy přes pozemek v souvislosti s užíváním, údržbou a opravami septiku. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování včetně výslechu svědků. Ve věci bylo rozhodováno opakovaně soudy na dvou úrovních soudní soustavy. Význam řízení pro žalobce shledala žalovaná jako běžný.
3. Podáním došlým soudu 1.12.2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky
92 438 Kč z důvodu plnění žalované po podání žaloby ke dni 24.8.2021. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby ve výroku I. zastavil dle § 96 odst. 2 o.s.ř.
4. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili.
5. Z listinných důkazů přiložených k žalobě a k vyjádření žalované (spis název soudu sp. zn. spisová značka, žádost žalobce o náhradu nemajetkové újmy ze dne 8.1.2021, potvrzení žalované o přijetí žádosti ze dne 11.1.2021, předžalobní výzva ze dne 8.7.2021 a stanovisko žalované ze dne 23.8.2021) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
6. Obsahem spisu název soudu sp. zn. spisová značka má soud prokázáno: dne 22.6.2011 podali jméno příjmení a jméno příjmení žalobu o zrušení práva chůze a jízdy přes jejich pozemek, a to proti žalobci, který v řízení vystupoval v pozici žalovaného. Dne 29.6.2011 soud vyzval k úhradě soudního poplatku. Poplatek byl zaplacen žalobci dne 11.8.2011. Dne 16.11.2011 soud vyzval žalobce k předložení důkazů. Dne 28.3.2012 soud vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě. Vyjádření žalovaného došlo soudu dne 14.5.2012. Dne 13.6.2012 soud vyzval žalovaného ke kvalifikovanému vyjádření. Dne 5.6.2012 žalobkyně požádala
o nařízení jednání. Dne 2.8.2012 se žalovaný vyjádřil a požádal o prominutí zmeškání lhůty. K pokynu ze dne 14.8.2012 bylo nařízeno jednání na den 23.10.2012. Na jednání soud jednání odročil na neurčito za účelem předložení adres navržených svědků, které sdělil žalovaný až dne 31.10.2012. Žalovaný současně uplatnil vzájemný návrh. Dne 14.11.2012 soud zaslal žalobcům vyjádření žalovaného. Žalobkyně předložila soudu své vyjádření dne 7.12.2012, které soud přeposlal žalovanému dne 11.12.2012. Dne 2.9.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení žalobce. K pokynu ze dne 16.9.2013 bylo nařízeno jednání na den 26.11.2013. Žalobkyně dne 5.11.2013 požádala o odročení jednání z důvodu celodenní péče o těžce nemocnou maminku. Dne 22.11.2013 bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 17.12.2013 žalobkyně sdělila, že nemožnost účastnit se jednání je spíše trvalého rázu, neboť zdravotní stav maminky se sice lepší, ale její stav stále vyžaduje celodenní péči. Dne 18.12.2013 soud vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku ze vzájemného návrhu, který zaplatil dne 30.12.2013. K pokynu ze dne 31.1.2014 bylo nařízeno jednání na den 11.3.2014. Dne 4.3.2014 žalobkyně požádala o odročení jednání, čemuž soud vyhověl
a jednání odročil na 15.4.2014. Dne 7.4.2014 soud rozhodl, že řízení ve věci vzájemného návrhu žalovaného se vylučuje k samostatnému řízení. Rozhodnutí nabylo právní mocí dne 10.4.2014. Dne 10.4.2014 soud obdržel žádost žalobkyně o odročení jednání s tím, že žalobkyně změnila právní zastoupení a je zde kolize právního zástupce. Soud jednání odročil na 13.5.2014, kdy jednání proběhlo, byli slyšeni svědci. Jednání bylo odročeno na neurčito z důvodu příp. mimosoudního vyřešení věci. Dne 18.6.2014 se soud dotázal účastníků, zda došlo k mimosoudnímu vyřešení věci. Žalovaný dne 19.6.2014 sdělil, že nedošlo. Dne 3.6.2014 sdělil právní zástupce žalobkyně, že je v lázních a ozve se hned, jak bude v kanceláři. Poté žalobci sdělují dne 2.7.2014, že k mimosoudnímu jednání nedošlo. Dne 4.8.2014 soud vyzval žalovanou stranu ke sdělení, nechť vyčíslí v hrubém odhadu náklady na vybudování nového septiku. Žalovaný reagoval dne 22.8.2014. Dne 25.8.2014 soud přeposlal vyjádření žalovaného žalobcům. K pokynu ze dne 31.12.2014 bylo jednání nařízeno na 3.2.2015, kdy jednání proběhlo s tím, že soud poučil žalující stranu ve smyslu prokázání hrubého nepoměru. Jednání bylo odročeno na den 24.2.2015. V mezidobí žalobkyně zaslala soudu své stanovisko k vyjádření žalovaného a dne 19.2.2015 jej doplnila. Dne 24.2.2015 proběhlo jednání, byly předneseny závěrečné řeči, ukončeno dokazování. Jednání bylo odročeno na den 5.3.2015 za účelem vyhlášení rozsudku, kdy byla žaloba zamítnuta. Byla prodloužena lhůta k vypracování rozhodnutí do dne 3.6.2015 z důvodu pracovního přetížení. Rozsudek byl vypraven ve lhůtě dne 3.6.2015. Žalobkyně podala odvolání proti uvedenému rozsudku. Soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku a žalovaného k vyjádření k odvolání dne 7.7.2015 Soudní poplatek byl zaplacen dne 3.8.2015. Žalovaný se k odvolání vyjádřil dne 19.8.2015. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 2.9.2015, který dne 16.12.2016 rozsudek soudu prvého stupně zrušil s tím, že soud I. stupně zahrnul do výroku napadeného rozsudku také zdržovací nárok směřující proti žalovanému, tedy aby bylo žalovanému uloženo zdržet se užívání septiku ve vlastnictví žalobců, přičemž tento nárok nebyl předmětem řízení. Dále odvolací soud uvedl, že předmětem rozhodování soudu i podle nové právní úpravy může být pouze služebnost v té podobě, v jaké je zapsána v katastru nemovitostí, a pouze takovou služebnost může okresní soud svým rozsudkem zrušit. V projednávané věci přitom z dosud provedených důkazů vyplývá, že věcné břemeno, zapsané k tíži pozemku a vlastnictví žalobců zahrnuje pouze právo chůze a jízdy, nikoliv také právo užívání septiku na pozemku žalobců osobou z věcného břemene oprávněnou s tím, že soud prvého stupně si má nejdříve vyjasnit otázku účastenství na straně žalující s tím, že na majetek jméno příjmení usnesením název soudu ze dne datum byl prohlášen konkurz. Bude tedy namístě posoudit dopad této skutečnosti na probíhající řízení, dále povede žalující stranu k přesné specifikaci žalobního nároku a předběžný závěr ke skutkové okolnosti. Soud I. stupně spis obdržel dne 22.2.2017. Soud vyzval žalobce dne 29.6.2017 k odstranění neurčitého žalobního petitu. Žalobkyně reagovala dne 17.8.2017 a 30.8.2017. Následně bylo ukončeno právní zastoupení žalobkyně. Dne 10.1.2018 soud vyzval žalobkyni ke sdělení, zda bere žalobu částečně zpět s ohledem na její předchozí vyjádření. Žalobkyně dne 22.1.2018 sdělila, že na žalobě v celém rozsahu trvá. Dne 6.2.2018 soud přeposlal vyjádření žalobkyně dalším účastníkům. Dne 1.3.2018 žalobci zaslali soudu své vyjádření. K pokynu ze dne 19.4.2018 soud nařídil jednání na den 7.6.2018. Právní zástupce žalovaného požádal o odročení jednání z důvodu zahraniční dovolené. Jednání bylo odročeno na den 5.6.2018. Soud rozhodl dne 4.6.2018, že řízení ve věci o povinnosti žalovaného zdržovat se užívání septiku ve vlastnictví žalobců, se vylučuje k samostatnému řízení. Dne 5.6.2018 proběhlo jednání s tím, že bylo odročeno na den 26.7.2018 za účelem pokračování v řízení. Byly navrženy výslechy žalobců. Dne 15.6.2018 žalobci zaslali soudu svá vyjádření. Dne 26.7.2018 proběhlo jednání, byly čteny listinné důkazy a jednání bylo odročeno za účelem místního šetření na den 7.9.2018, které proběhlo. K pokynu ze dne 13.9.2018 bylo další jednání nařízeno na den 25.10.2018. Dne 19.10.2018 žalovaný zaslal soudu své vyjádření včetně důkazních návrhů, na které žalobci reagovali dne 23.10.2018. Při jednání dne 25.10.2018 soud konstatoval, že žalobce a) tedy jméno příjmení již není účastníkem řízení, není vlastníkem parcely, jejíž součástí je nemovitost, bylo vyhlášeno usnesení, že vstup žalobce a) do řízení jako vedlejšího účastníka, se připouští. Další jednání proběhlo dne 20.11.2018. Bylo ukončeno dokazování a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 27.11.2018, kdy byl vyhlášen rozsudek, že věcné břemeno, jemuž odpovídá právo chůze a jízdy, se zrušuje, a to bez náhrady. V odůvodnění uvedl, že věcné břemeno ve prospěch žalovaného souviselo s užíváním, údržbami a opravami septiku na pozemku žalobkyně. Tento přístup nebyl fakticky užíván, neboť septik bylo možné vyvážet bez přímého vjezdu na pozemek žalobkyně. Žalobkyně předmětný septik nepoužívá ani žalovaný nemá možnost odpadní vody ze svého domu do předmětného septiku vypouštět. V tomto směru soud shledal, že došlo k trvalé změně v poměrech dotčených nemovitostí
a způsobu jejich užívání, čímž nastal hrubý nepoměr mezi služebností zatíženým pozemkem a výhodou pozemku panujícího. Písemné vyhotovení rozsudku soud rozeslal dne 25.2.2019. Žalovaný podal odvolání dne 11.3.2019, které doplnil dne 26.3.2019. Soud vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku z odvolání dne 5.4.2019 a současně zaslal odvolání žalobcům. Soudní poplatek z odvolání byl zaplacen dne 13.5.2019. Žalobci zaslali své vyjádření dne 17.5.2019. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 29.5.2019. K pokynu ze dne 12.5.2020 odvolací soud nařídil na 17.6.2020 jednání, které bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na 19.6.2020, kdy bylo rozhodnuto, že rozsudek se v části potvrzuje
a ve výroku o nákladech řízení se mění. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 17.8.2020.
7. Dne 8.1.2021 žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu mu vzniklou v řízení vedeném u název soudu pod sp. zn. spisová značka, a to z důvodu nepřiměřené délky řízení. Žalobce se domáhal finančního zadostiučinění ve výši 163 000 Kč, což odůvodnil délkou řízení. Ve stanovisku ze dne
23.8.2021 žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení došlo a žalobci poskytla zadostiučinění v penězích ve výši 92 438 Kč.
8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
9. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
10. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.
11. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák
a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9.7.2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005).
12. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.
13. Celková délka řízení od doručení žaloby žalobci dne 2.5.2012 do pravomocného skončení řízení dne 17.8.2020 činila 8 let a 3 měsíce.
14. Řízení probíhalo na 2 stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodoval soud I. stupně a odvolací soud každý dvakrát. Fakt, že strany využívají práva podávat opravné prostředky, sice nelze klást k tíži poškozeného, je však nutno zohlednit ho v kritériu složitosti věci, neboť více instanční řízení je logicky delší, a to právě o řízení před soudem vyšší instance.
15. Řízení vykazovalo s ohledem na rozsah účastníky tvrzených skutečností (předmětem řízení byla žaloba o zrušení věcného břemena chůze a jízdy přes pozemek v souvislosti s užívání, údržbou a opravami septiku) a z nich vyplývající potřebu dokazování (množství listinných důkazů, výslechy svědků) vyšší míru složitosti skutkové. S vyšší mírou složitosti skutkové souvisí i složitost procesní. Soud rozhodoval o vzájemných návrzích, které vyloučil z řízení k samostatnému projednání, a o vstupu původního žalobce do řízení jako vedlejšího účastníka. Účastníci opakovaně žádali o odročení jednání. Právní složitost je dle soudu taktéž významná, neboť se soudy v řízení zabývaly, zda se změnily poměry věcným břemenem dotčených nemovitostí a tím došlo k nepoměru mezi služebností zatíženým pozemkem a výhodou pozemku panujícího a zda případně náleží za zrušení věcného břemene náhrada. Všechny tyto úkony soud zohlednil v kritériu procesní složitosti věci.
16. Významný podíl žalobce na délce řízení soud neshledal.
17. Pokud jde o postup soudů v průběhu řízení, ten nebyl vždy zcela koncentrovaný a přehlédnout nelze především pět dlouhodobějších období nečinnosti, a to konkrétně od přeposlání vyjádření žalobců dne 11.12.2012 do nařízení jednání dne 16.9.2013, tj. období nečinnosti 9 měsíců, od přeposlání vyjádření žalovaného žalobcům dne 25.8.2014 do nařízení jednání dne 31.12.2014, tj. období nečinnosti 4 měsíce, od předložení spisu odvolacímu soudu dne 2.9.2015 do rozhodnutí odvolacího soudu dne 16.12.2016, tj. období nečinnosti 15 měsíců, od vrácení spisu soudu I. stupně dne 22.2.2017 do zaslání výzvy žalobcům dne 29.6.2017, tj. období nečinnosti 4 měsíce, a od předložení spisu odvolacímu soudu dne 29.5.2019 do nařízení jednání odvolacím soudem dne 12.5.2020, tj. období nečinnosti 11 měsíců. Celkové průtahy činily 43 měsíců. Postup soudů v řízení byl jinak plynulý. Nebylo možné, aby soud provedl všechny důkazy na jediném jednání, neboť účastníci důkazy navrhovali v průběhu řízení.
18. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.12.2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). V daném případě se nejednalo o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka a soud proto shledal význam řízení pro žalobce jako běžný. Tvrzený zvýšený stres žalobce po dobu řízení soud nemá za prokázaný.
19. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl
k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci
v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Byť zde byla jistá právní, skutková i procesní složitost a řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 8 let a 3 měsíce, což složitosti a skutkové a právní náročnosti věci neodpovídalo. Nutno konstatovat, že na délce řízení se podílely soudy, neboť v řízení byla zjištěna období nečinnosti soudů, a to v celkové délce 43 měsíců. Uvedená„ nečinnost“ soudu zapříčinila, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení a tím k nesprávnému úřednímu postupu, neboť řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat a v důsledku toho došlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobce. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani nevyvracela. Újmu v tomto případě pak bylo na místě odškodnit v penězích, neboť podíl žalobce na délce řízení nebyl tak významný, aby mohlo být uvažováno o jeho obstrukčním chování či o zneužívání práva.
20. Ke stanovení výše odškodnění přistoupil soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního
a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Vzhledem k tomu, že celková doba trvání řízení činila 8 let a 3 měsíce, tedy nebyla extrémně vysoká, stanovil soud základní částku při spodní hranicí uvedeného intervalu – tedy 15 000 Kč. Za první 2 roky řízení přísluší žalobci polovina této částky (celkem 15 000 Kč), za každý další rok 15 000 Kč (tj. celkem 6 x 15 000 Kč) a za 1 měsíc 1 250 Kč (tj. celkem 3 x 1 250 Kč). Součinem základní částky a celkové doby řízení soud dospěl k částce ve výši 108 750 Kč.
21. Výslednou částku soud následně s ohledem na kritéria ust. § 31a odst. 3 OdpŠk upravil, a to jejím snížením o 15% za složitost věci. Z důvodu nečinnosti soudů soud výslednou částku neupravoval, neboť nečinnost soudů se projevila v samotném závěru, že je třeba nemajetkovou újmu žalobce odškodnit v penězích. Soud proto základní částku 108 750 Kč ponížil o 15 % a nemajetkové újmě tak odpovídá odškodnění ve výši 92 438 Kč.
22. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci zadostiučinění v této výši již poskytla (a řízení bylo v tomto rozsahu ve výroku I. zastaveno), soud žalobu ve zbylé části jako nedůvodnou zamítl.
23. Pod výrokem III. soud přiznal žalobci úrok z prodlení z částky 92 438 Kč, kterou žalovaná žalobci uhradila, a to od 9.8.2021 do 24.8.2021. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených
s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, a ode dne podání žaloby, jak požadoval žalobce. Žalovaná v tuto dobu již byla v prodlení, kam se dostala uplynutím 6-ti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované (nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o.z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen).
24. Pod výrokem II. soud zamítl nároky, které svou výší převyšují již vyplacenou jistinu a příslušenství, tj. co do částky 70 562 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9.8.2021 do zaplacení.
25. O nákladech řízení soud rozhodl pod výrokem IV. podle úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady vzniklé v řízení žalobci spočívají v odměně advokáta dle ust.
§ 7 vyhl. č. 177/11996, advokátní tarif, za 3 úkony právní služby á 3 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a částečné zpětvzetí žaloby) dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, tj. 9 300 Kč, paušálních výdajích ve výši 3 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu – tj. 900 Kč, zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč
a dále 21% DPH z odměny advokáta a režijních paušálů ve výši 2 142 Kč - právní zástupce je plátcem DPH. Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 14 342 Kč.
26. Pro úplnost soud připomíná, že výši odměny advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, vypočetl v souladu s ustálenou judikaturou z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013).
27. Lhůta k plnění pro žalovanou podle § 160 odst. 1 o.s.ř. odpovídá plnění ze státního rozpočtu. O povinnosti hradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nesplní-li povinní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se oprávnění domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či nařízení exekuce.