Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 914/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň-město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 12. 2003, č. j. -192, zamítl žalobu, aby žalovaná vyklidila byt č. 6, v prvním poschodí domu čp. 1145, or. č. 13, v ulici Zikmunda Wintra, v P. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“) a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni (soud odvolací) usnesením ze dne 12. 10. 2004, č. j. -230, zrušil rozsudek soudu prvního stupně (neboť jej shledal nepřezkoumatelným) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Soud prvního stupně (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 11. 1. 2006, č. j. -408, opět žalobu na vyklizení předmětného bytu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem ze dne 13. 10. 2007, č. j. -435, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Soudy obou stupňů měly za prokázané, že žalobkyně je vlastnicí domu, v němž se nachází předmětný byt, že předmětný byt užívala na základě nájemní smlouvy B. E. (babička žalované), která dne 23. 3. 2002 zemřela, že žalovaná původně žila s rodiči v bytě na adrese P., Masarykova 3, že dne 30. 12. 1996 se nastěhovala k babičce do předmětného bytu, že z větší části hradila náklady spojené s vedením domácnosti (nákup potravin, čistících a mycích prostředků apod.), že platila nájem, že prováděla nákupy, praní a žehlení prádla pro obě ženy a úklid chodby a společných prostor, a to až do úmrtí B. E., a že nemá vlastní byt.

Na základě těchto skutkových zjištění soudy obou stupňů po právní stránce uzavřely, že byly naplněny předpoklady pro přechod nájmu bytu podle ustanovení věty první , ve znění účinném do 30. 3. 2006 (dále jen „obč. zák.“) na žalovanou; protože užívá předmětný byt na základě nájemního poměru, nelze vyhovět žalobě na její vyklizení opírající se o ustanovení obč. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustností se nezabývala, a uvedla, že je přesvědčena, že jde o věc zásadního právního významu. Blíže však neuvedla, v čem tento zásadní právní význam spatřuje. Jako dovolací důvod označila nesprávné právní posouzení věci [ , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “]. Namítla, že tvrzení žalované o tom, kdy se nastěhovala k babičce, vykazuje rozpory a že vysvětlení těchto rozporů podané žalovanou není dostačující. Zpochybňovala též hodnocení výpovědí jednotlivých svědků. Žalobkyně „je přesvědčena, že pro prokázání, zda žalovaná vedla s babičkou v době její smrti společnou domácnost, jsou věrohodnější výpovědi obyvatelů domu.“, kteří měli shodně potvrdit, „že v domě žalovanou nikdy neviděli a babičce pomáhali s nákupy, placením složenek apod.“. Také poukázala na výpověď ošetřujícího lékaře babičky žalované, který uvedl, „že babička bydlela sama“. Dále soudům obou stupňů vytkla, že „při hodnocení provedených důkazů nebraly v úvahu, že svědci žalované, její přátelé, popisovali babičku jinak, než nájemníci z domu, kteří ji opravdu znali.“. Závěrem navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání namítla nepřípustnost podaného dovolání. Zdůraznila, že soudy obou stupňů se pečlivě zabývaly hodnocením poměrně rozsáhlého dokazování, a že nyní vznesené námitky jsou ryze účelové, dílem zkreslené a dílem nepravdivé. Navrhla, aby bylo podané dovolání odmítnuto a žalobkyně byla zavázána povinností nahradit žalované náklady dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož soud prvního stupně svým v pořadí druhým rozsudkem rozhodl ve věci stejně jako ve svém prvním rozhodnutí.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Právě takovýto nepřípustný dovolací důvod obsahově uplatňuje dovolatelka. Byť formálně uplatňuje dovolací důvod podle , podle obsahu dovolání především zpochybňuje právní závěr, na jehož základě byla žaloba zamítnuta, námitkami směřujícími proti skutkovému (nikoliv právnímu jak se mylně domnívá dovolatelka) závěru odvolacího soudu o existenci společné domácnosti mezi žalovanou a její babičkou, resp. proti skutkovým zjištěním o charakteru jejich soužití v předmětném bytě. Její námitky jsou tak zejména námitkami směřujícími proti nesprávně (neúplně) zjištěnému skutkovému stavu, resp. proti hodnocení důkazů soudem; dovolatelka v dovolání předkládá jinou (vlastní) verzi skutkových okolností týkajících se jejího soužití s nájemkyní bytu, z níž dovozuje nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

Dovolatelka tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout, avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle nebo b) – přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována [podle ], nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalobkyně podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s , , a , v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , platném znění), jakož i z DPH ve výši 19 %, tj. 342,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 29. října 2008

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc.

předsedkyně senátu