Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3889/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 12. dubna 2007, č. j. -63, prohlásil Krajský soud v Plzni k návrhu věřitelky (H. B. C. R. a. s.) konkurs na majetek dlužníka Ing. B. K..

Soud dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti.

Při zkoumání mnohosti dlužníkových věřitelů uzavřel, že doloženou (a dlužníkem nezpochybněnou) je pohledávka navrhující věřitelky vůči dlužníku z titulu směnečného ručení za plnění závazku ze zajišťovací bianco směnky, kterou navrhující věřitelka vyplnila na směnečnou sumu 6.870.666,- Kč, s datem splatnosti 1. července 2005. Směnka zajišťovala pohledávku navrhující věřitelky vůči společnosti D. T. s. r. o. ze smlouvy o úvěru ze dne 2. dubna 2004, ve znění dodatku z 23. dubna 2004 (dále též jen „úvěrová smlouva“); úvěr byl poskytnut ve výši 10 miliónů Kč a měl být splacen 28. června 2005.

Z dalších tvrzených pohledávek vůči dlužníku měl soud za osvědčenu již jen pohledávku F. ú. v R. (dále též jen „finanční úřad“). Potud uzavřel, že dvě rozhodnutí finančního úřadu ze dne 13. března 2007, č. j. 12954/07/150910/3215 (dále též jen „první rozhodnutí o povolení splátek daně“) a č. j. 22813/07/150910/3215 (dále též jen „druhé rozhodnutí o povolení splátek daně“) dokládají existenci dvou splatných pohledávek vůči dlužníku za leden až duben 2005, u kterých finanční úřad těmito rozhodnutími povolil dlužníku splátky. Dodal, že splatnost daňových nedoplatků se nezměnila povolením splátek daně.

K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Také odvolací soud měl - v intencích , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) - za doloženou splatnou peněžitou pohledávku navrhující věřitelky z titulu směnečného ručení za plnění závazku ze zajišťovací bianco směnky.

Pohledávku f. ú. měl odvolací soud za osvědčenu dvěma výkazy nedoplatků ze 17. srpna 2005, č. j. 55932/05/150910 (dále též jen „první výkaz nedoplatků“) a č. j. 55929/05/150910 (dále též jen „druhý výkaz nedoplatků“), podle kterých dlužníkovy nedoplatky na dani z přidané hodnoty splatné v období ledna až listopadu 2004 činily celkem 130.819,82 Kč a nedoplatky na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti splatné od ledna do dubna 2005 činily celkem 147.551,- Kč.

Odvolací soud zdůraznil, že dlužník pohledávky finančního úřadu zpochybňoval jen co do splatnosti, poukazuje na obě rozhodnutí o povolení splátek daně (dovozuje z nich, že nemá žádné splatné daňové nedoplatky). Tato obrana nemůže podle odvolacího soudu obstát již proto, že rozhodnutí o povolení splátek daně se netýkají všech prokázaných daňových nedoplatků. Splátky daně totiž nebyly povoleny ohledně žádného z nedoplatků obsažených v prvním výkazu nedoplatků (splatných v roce 2004). U nedoplatků obsažených ve druhém výkazu nedoplatků (splatných v roce 2005) nebyly dlužníku povoleny splátky u nedoplatku na dani z přidané hodnoty ve výši 7.656,- Kč a u nedoplatku na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti ve výši 6.673,- Kč.

Prvním i druhým rozhodnutím o povolení splátek daně tak zůstaly nedotčeny nezpochybněné daňové nedoplatky dlužníka v celkové výši 145.148,82 Kč splatné vesměs již v roce 2004.

Dále se odvolací soud přihlásil i k závěru soudu prvního stupně, podle kterého rozhodnutím správce daně o povolení splátek daně dle , o správě daní a poplatků, nedochází ke změně splatnosti daně, které se takové rozhodnutí týká.

Za situace, kdy dlužník sám potvrdil, že před prohlášením konkursu neměl k dispozici likvidní prostředky nezbytné ani k úhradě závazku vůči navrhující věřitelce (a tudíž ani k úhradě daňových nedoplatků), dospěl odvolací soud k závěru, že o úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti není pochyb.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „“), požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatel zpochybňuje správnost závěru soudů nižších stupňů o pluralitě jeho věřitelů. Vztah mezi ním (jako daňovým dlužníkem) a správcem daně nepokládá za vztah veřejnoprávní a poukazuje na to, že se s f. ú.dohodl (v souladu s ustanovením § 521 obč. zák.) na splátkách dluhu. Tím došlo ke změně původně stanovené splatnosti celého dluhu, takže přestal být v prodlení s plněním svého závazku a za podmínek plnění stanovených v rozhodnutí správce daně jej nestíhají následky prodlení. Ke dni prohlášení konkursu plnil dovolatel veškeré závazky plynoucí pro něj z rozhodnutí f. ú. o povolení splátek (z 13. března 2007), vydaného k jeho žádosti. Jiné závazky než vůči navrhující věřitelce a f.ú. přitom ke dni prohlášení konkursu na jeho majetek nebyly zjištěny.

Napadené rozhodnutí tak podle dovolatele řeší otázku splatnosti pohledávky finančního úřadu v rozporu s hmotným právem a tato otázka má po právní stránce zásadní význam, jelikož dovolacím soudem dosud nebyla řešena.

, o úpadku a způsobech jeho řešení (), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (. a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy.

V průběhu dovolacího řízení změnila navrhující věřitelka (podle údajů z obchodního rejstříku k 5.listopadu 2007) obchodní firmu (na U. B. C. R., a. s.), což se projevilo i v jejím označení v záhlaví tohoto usnesení.

Dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, může být přípustné jen podle ustanovení , ve spojení s (o případ podle nejde). Důvod založit přípustnost dovolání podle (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) však Nejvyšší soud nemá.

Podle , rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v je výše uvedené omezení dáno i tím, že zákon tamtéž jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b/ , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ).

Dovolatel svou argumentaci výslovně nepřipíná k žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v a 3 , z obsahového hlediska je však dovolání kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem a byl jím tak uplatněn dovolací důvod dle , jenž je objektivně způsobilý (obecně vzato) založil přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení

Dovolací argumentace je soustředěna k vyvrácení jednoho z předpokladů, bez kterého není možné uzavřít, že dlužník je v úpadku pro platební neschopnost, totiž k vyvrácení závěru odvolacího soudu, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami po lhůtě splatnosti. Rozhodovací praxe soudů je přitom ustálena v závěru, že uvedený předpoklad je naplněn, má-li dlužník nejméně dva věřitele, z nichž každý má proti němu pohledávku po lhůtě splatnosti (srov. např. bod XIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 181 /357/).

V konkrétní věci soud uzavřel, že zkoumaný předpoklad je naplněn, jelikož vedle navrhující věřitelky je (jediným dalším v této fázi řízení zjištěným) dlužníkovým věřitelem s pohledávkami po lhůtě splatnosti f. ú.. Dovolatel zpochybňuje úsudek odvolacího soudu, že pohledávky finančního úřadu jsou po lhůtě splatnosti, tím, že v rovině právní přisuzuje jiný význam rozhodnutím o povolení splátek daně ze 13. března 2007.

Dovolatel ovšem přehlíží, že odvolací soud závěr, že finanční úřad má vůči němu pohledávky po lhůtě splatnosti v celkové výši 145.148,82 Kč, splatné vesměs již v roce 2004, učinil již na základě závěru, že první ani druhé rozhodnutí o povolení splátek daně se nevztahuje na daňové nedoplatky obsažené v prvním výkazu nedoplatků a na daňové nedoplatky obsažené ve druhém výkazu nedoplatků se vztahuje jen zčásti. Tento závěr dovoláním zpochybněn není.

Řešení otázky, zda rozhodnutím správce daně o povolení splátek se posouvá splatnost daňového nedoplatku, nemá pro věc samu právní význam, jestliže nemůže být (pro absenci příslušných dovolacích námitek) v dovolacím řízení věcně přezkoumána (kdyby bylo dovolání shledáno přípustným) správnost úsudku, že u daňových nedoplatků v celkové výši 145.148,82 Kč dlužníku žádné splátky povoleny nebyly. Tento úsudek totiž sám o sobě postačuje pro závěr, že f. ú. je dalším (druhým) věřitelem dlužníka s pohledávkami po lhůtě splatnosti (srov. k tomu mutatis mutandis i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle ustanovení a odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. října 2008

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu