Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1314/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně M. F., zastoupené JUDr. S. K., advokátem, proti žalovanému S.b.d. N. d., zastoupenému JUDr. Z. M., advokátkou, o neplatnost rozhodnutí shromáždění delegátů, vedené u Městského soudu v Praze                     pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 2006, č. j. -129, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 2006, č. j. -129, se v měnícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení, zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2003, č. j. -59, ve výroku ve věci samé tak, že určil, že rozhodnutí náhradního shromáždění delegátů žalovaného ze dne 12. června 1996 o vyloučení žalobkyně ze žalovaného družstva je neplatné, potvrdil jej ve výroku o zamítnutí žaloby o určení, že žalobkyně je členkou žalovaného družstva, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2005, č. j. -103, kterým byl zrušen předchozí rozsudek odvolacího soudu v této věci a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že představenstvo S. b.d. N.d. (dále jen „družstvo“) rozhodlo 7. března 1994 o vyloučení žalobkyně podle článku 60 odst. 1 písm. a) stanov družstva, neboť přes výstrahu nezaplatila dlužné částky za užívání bytu a služby. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto náhradním shromážděním delegátů konaným 30. května 1994. Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem z 28. června 1999, č. j. -68, určil, že rozhodnutí náhradního shromáždění delegátů je neplatné. Rozsudek nabyl právní moci 8. září 1999. Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o vyloučení bylo znovu projednáno shromážděním delegátů konaným 12. června 1996 (dále jen „shromáždění delegátů“) a opět bylo zamítnuto. Rozhodnutí bylo žalobkyni oznámeno dopisem ze 17. května 1999. V dopise z 9. září 1999  družstvo sdělilo žalobkyni, že s ohledem na úhradu dlužného nájemného bude dnem nabytí právní moci uvedeného rozsudku považována za řádného člena družstva. Následujícím dopisem z 22. listopadu 1999 sdělilo žalobkyni, že rozhodnutím shromáždění delegátů  bylo její odvolání zamítnuto a její členství v družstvu tak zaniklo 11. března 1994.

Odvolací soud dovodil, že „v zásadě přípustný postup“ byl družstvem realizován způsobem odporujícím dobrým mravům, protože k opětovnému rozhodnutí shromáždění delegátů o odvolání proti rozhodnutí o vyloučení došlo až po dvou letech od prvního rozhodnutí shromáždění delegátů a po více než dvaceti šesti měsících od rozhodnutí představenstva o vyloučení. Zdůraznil, že obchodní zákoník (v rozhodném znění) ani stanovy žalovaného (jak z nich odvolací soud zjistil) nestanovily lhůtu, v níž má shromáždění delegátů o odvolání člena proti rozhodnutí představenstva o vyloučení rozhodnout. Lhůta delší než dva roky je však zjevně neúnosná. Rozhodnutí shromáždění delegátů bylo žalobkyni doručeno až dopisem z 19. (správně 17.) května 1999, tedy zhruba po třech letech. I když zákonem ani stanovami družstva není lhůta pro doručení rozhodnutí o odvolání upravena, není pochyb o tom - pokračoval odvolací soud - že přijatelná mohla být lhůta v řádech několika měsíců, nikoliv několika let. Jednáním žalovaného bylo žalobkyni znemožněno proti druhému rozhodnutí shromáždění delegátů se účinně bránit u soudu již v době, kdy probíhalo první soudní řízení o „témže“ vyloučení. Nejistota žalobkyně ohledně jejího postavení vůči družstvu tak byla o několik let prodloužena, aniž by jednání družstva bylo opodstatněno.

Odvolací soud uzavřel, že postup žalovaného při vyloučení žalobkyně z družstva odporuje dobrým mravům a napadené rozhodnutí shromáždění delegátů je tak neplatné pro rozpor s ustanovením (dále jen „obč. zák.“).

Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na  ustanovení (dále jen „ “) a co do důvodů na ustanovení                  a odst. 3 , jejichž prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Dovolatel namítá, že žalobkyně byla o novém projednání odvolání shromážděním delegátů informována ještě v průběhu řízení vedeného u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. , jak o tom svědčí rozsudek v této věci zmiňující se o novém projednání odvolání žalobkyně shromážděním delegátů. Písemně pak byla žalobkyně o rozhodnutí shromáždění delegátů informována dopisem ze 17. května 1999. Žádný právní předpis neukládá družstvu, v jakém časovém úseku musí písemně vyrozumět člena o výsledku hlasování shromáždění delegátů. Tvrzení odvolacího soudu, že družstvo svým postupem znemožnilo žalobkyni bránit se již v prvním soudním řízení je irelevantní, když předmět řízení byl vymezen žalobou, a tu žalobkyně nezměnila. Žalovaný tak nijak nezkrátil žalobkyni na jejích právech bránit se u soudu i proti druhému rozhodnutí shromáždění delegátů.

Dovolatel podotýká, že odvolací soud prováděl sám dokazování a zjistil, že ke dni 7. března 1994 žalobkyně dlužila družstvu částku 9.261,- Kč, a byla několikrát upomínána o zaplacení. Za nepravdivé označuje tvrzení odvolacího soudu, že by žalobkyně namítala, že postup družstva byl v rozporu s dobrými mravy. Tuto námitku vznesla ve svém posledním vyjádření.

Dovolatel zdůrazňuje, že žalobkyně byla z družstva vyloučena v souladu s právem, a žalovaný neučinil nic, co by bylo v rozporu s právem nebo stanovami, a nikterak svého práva nezneužil. Trvá na tom, že porušení práva má své následky i po uplynutí delší doby. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v jeho měnící části zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení a je i důvodné.

Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením ( ), přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu zejména                 co do správnosti právního posouzení věci.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že „v zásadě přípustný“ postup při vyloučení žalobkyně z družstva byl realizován způsobem odporujícím dobrým mravům, a proto je rozhodnutí o vyloučení neplatné. Přitom důvodem rozporu jednání s dobrými mravy byla podle názoru odvolacího soudu doba, která uplynula od rozhodnutí představenstva družstva o vyloučení žalobkyně do rozhodnutí shromáždění delegátů o jejím odvolání, a doba do oznámení výsledku rozhodnutí shromáždění delegátů žalobkyni.

Tento závěr odvolací soud učinil, aniž se zabýval posouzením, zda byly dány důvody pro vyloučení žalobkyně z družstva a zda postup žalovaného při rozhodnutí o vyloučení byl v souladu se zákonem a stanovami. Odvolací soud pominul, že posouzení, zda výkon práva je podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. v rozporu s dobrými mravy, soudu přísluší až poté, kdy je zjištěno, že šlo o jednání či chování v souladu se zákonem, mající následky, jež zákon s jednáním spojuje, jsou tu však okolnosti, pro které je výkon práva rozporný s dobrými mravy. Sama skutečnost, že shromáždění delegátů projednalo a rozhodlo o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí představenstva o vyloučení za dva roky a že žalobkyně se o rozhodnutí shromáždění delegátů dozvěděla za další 3 roky, nemůže být významná pro posouzení, zda byla platně vyloučena.

Poněvadž rozhodnutí odvolacího soudu neobstálo v rovině právního posouzení věci, Nejvyšší soud se již nezabýval dalšími dovolacími námitkami, a aniž nařizoval jednání                 ( věta první ), rozsudek odvolacího soudu v rozsahu napadeném dovoláním zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( a 3 o. s. ř).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci ( ost. 1 ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. října 2008

JUDr. Hana   Gajdzioková

předsedkyně senátu