Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4606/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Hodoníně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. července 2006, č. j. -81, vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi žalobkyně z nájmu žalovaných k „bytu č. 12 I. kategorie ve 2. poschodí v obytném domě na ul. Velkomoravská č. 8 v H.“ (dále jen „předmětný byt“), určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvního dne kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, žalovaným uložil povinnost byt vyklidit do patnácti dnů po uplynutí výpovědní lhůty a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Soud prvního stupně vzal z provedených důkazů za zjištěno, že žalovaný (jemuž spolu s manželkou /žalovanou/ svědčí právo společného nájmu předmětného bytu) uzavřel jako nájemce s městem K. jako pronajímatelem dne 2. října 1995 (za trvání manželství žalovaných) smlouvu o nájmu bytu v K., Masarykovo náměstí 14 (dále jen „nájemní smlouva ze dne 2. října 1995“ a „byt v K.“) a že v předmětném bytě žije s žalovanými jejich dcera J. P. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně dovodil, že žalovaní jsou společnými nájemci předmětného bytu i bytu v K., že tudíž mají dva byty a že nejde ani o případ, kdy by na nich nebylo možno spravedlivě požadovat, aby užívali pouze jeden byt. Poté uzavřel, že za této situace je naplněn výpovědní důvod podle , , ve znění účinném v době dání výpovědi z nájmu bytu /a ve znění před novelou provedenou / (dále jen „obč. zák.“). Proto k výpovědi z nájmu bytu přivolil. Bytovou náhradu (přístřeší, které v daném případě připadalo v úvahu podle věty první obč. zák.), žalovaným odepřel s odůvodněním, že „mají i jiný byt“.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. března 2007, č. j. -93, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Vzhledem k posléze uvedeným tvrzením o opuštění společné domácnosti nejprve žalovaným a posléze i žalovanou se odvolací soud – po doplnění dokazování v odvolacím řízení – předně zabýval posouzením, zda žalovaní jsou dosud (společnými) nájemci předmětného bytu. Ve svém důsledku tak řešil nejprve otázku pasivní věcné legitimace žalovaných v daném řízení a jako otázku předběžnou posuzoval otázku, zda právo nájmu k předmětnému bytu přešlo – v důsledku trvalého opuštění společné domácnosti ze strany žalovaných – na jejich dceru J. P. Přitom pokládal za účelové tvrzení žalovaného o jeho odstěhování do bytu v K. (tvrzení vztahující se k otázce opuštění společné domácnosti vedené v předmětném bytě) a uvedl, že žalovaný si v tomto ohledu navíc protiřečí, jestliže na straně jedné uvádí, že potřebuje užívat oba byty, tj. vedle předmětného bytu i byt v K., kde podniká, a na druhé straně tvrdí, že z předmětného bytu se přestěhoval do bytu v K. (a tím trvale opustil společnou domácnost vedenou v předmětném bytě). Neakceptoval ani tvrzení žalované o jejím odstěhování se z předmětného bytu. Současně uvedl, že v uvedených souvislostech není bez významu ani to, že žalovaní jako manželé hodlají i nadále žít spolu. Kromě toho uvedl, že k přechodu nájmu bytu na dceru žalovaných Janu by musely být naplněny oba předpoklady normované ustanovením § 706 odst. 1 obč. zák. pro účely přechodu nájmu bytu na dítě nájemců (nepostačí pouhé trvalé opuštění společné domácnosti nájemcem, resp. oběma společnými nájemci). Následně se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a za správné pokládal rovněž právní závěry, které na jeho základě učinil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 711 odst. 1 písm. g/ a § 712 odst. 5 obč. zák.; proto vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Uplatněné dovolací námitky podřadili pod dovolací důvod podle V dovolání především namítli, že již před vyhlášením napadeného rozsudku přestali být (společnými) nájemci předmětného bytu, neboť v důsledku přechodu nájmu podle a obč. zák. se jeho nájemkyní stala jejich dcera J. P. Uvedli, že jejich tvrzení (o odstěhování se z předmětného bytu do bytu v K.) „bylo doloženo listinnými důkazy, a to dopisy ze dne 19.4.1996 a 12.3.2007, jakož i údaji vyplývajícími z občanských průkazů o trvalém bydlišti, které měl odvolací soud k dispozici, přičemž ani žalobce tuto novou skutečnost, která nastala od vydání rozsudku Okresního soudu v Hodoníně, nezpochybňoval“. Vyjádřili přesvědčení, že za této situace měl odvolací soud „řízení zastavit, neboť … ztratili způsobilost být účastníky řízení“. Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání popsala sled událostí rozhodných pro vznik nájemního práva žalovaných k předmětnému bytu, ztotožnila se s napadeným rozhodnutím a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) především shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně.

Podle (podle ustanovení, o něž přípustnost svého dovolání opřeli dovolatelé) je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu

a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle

, jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

V projednávané věci dovolatelé sice formálně odkázali na dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle , avšak ve skutečnosti – vzhledem k obsahu dovolání ( ) – uplatnili dovolací důvod podle (jímž brojili proti skutkovým zjištěním učiněným odvolacím soudem, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění pro posouzení věci podle ve spojení s ustanovením 708 obč. zák., tj. pro posouzení otázky trvalého opuštění společné domácnosti vedené v předmětném bytě ze strany obou žalovaných a následně otázky přechodu nájmu bytu na dceru žalovaných). Podstatou dovolacích námitek jsou tedy v tomto ohledu výtky týkající se nedostatečně, resp. nesprávně zjištěného skutkového stavu, případně vadného hodnocení provedených důkazů. Pokud je ve vztahu k právnímu posouzení věci podle ve spojení s ustanovením obč. zák. v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět v tomto směru k odlišným právním závěrům. Dovolatelé však přehlédli, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b/ (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li, jako v daném případě, přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Se zřetelem k uvedenému lze uzavřít, že dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle Dovolací soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), proto dovolání podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení věty první, , a s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni nevzešly v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelům právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. října 2008

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu