Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1175/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. března 2006, č. j. -45, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. srpna 2005, č. j. -33, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 45.100,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5 % p. a. od 1. 8. 2004 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobce jako kupující uzavřel písemně kupní smlouvu (bez uvedeného data), v níž je jako prodávající označena žalovaná a jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k vozidlu zn. A. R. se státní poznávací značkou  za kupní cenu 178.000,- Kč. Kupní smlouvu za žalovanou podepsal R. H., jenž kupní cenu od žalobce předal manželovi žalované. Kupní smlouva byla uzavřena podle a násl. , obchodního zákoníku, v tehdy platném znění (dále jen „obch. zák.“). Předmětné vozidlo zakoupil manžel žalované J. K. za své finanční prostředky. Společné jmění žalované a jejího manžela bylo zúženo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 6. 2002, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 20. 8. 2002. Vlastnicí vozidla se stala žalovaná dne  24. 2. 2003 a takto byla vedena i v evidenci motorových vozidel. Po havárii vozidla v roce 2004 žalovaná prostřednictvím svého manžela zmocnila R. H. ke zprostředkování jeho prodeje, aniž jej zároveň zmocnila, aby jejím jménem uzavřel kupní smlouvu. R. H. byl zmocněn pouze k tomu, aby vyhledal vhodného zájemce, s nímž žalovaná smlouvu uzavře. Po uzavření kupní smlouvy se na vozidle vyskytly vady, které žalobce žalované vytkl a uplatnil nárok na slevu kupní ceny ve výši 43.600,- Kč a náklady vynaložené v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady ve výši 1.500,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že kupní smlouva je absolutně neplatným právním úkonem, neboť ji v zastoupení žalované uzavřela osoba, jež k tomu nebyla zmocněna (nebyla za žalovanou oprávněna s předmětem smlouvy nakládat). R. H. na základě zprostředkovatelské smlouvy uzavřené se žalovanou podle , , ve znění v tu dobu platném (dále jen „obč. zák.“) byl žalovanou zmocněn pouze k vyhledání zájemce o koupi vozidla.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odůvodněním, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle napadl správnost právního závěru, že kupní smlouva je absolutně neplatná. Tvrdí, že vůle účastníků směřovala k uzavření této smlouvy, tuto vůli nikterak nezpochybnili a nedožadují se vzájemného vrácení plnění poskytnutého na základě této smlouvy. Navrhl proto rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná s dovoláním nesouhlasila. Uvedla, že o prodeji vozidla nevěděla, nikomu, tedy ani R. H. plnou moc k jeho prodeji  neudělila a že za prodej vozidla neobdržela kupní cenu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) poté, co shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a a 4 ), se dále zabýval jeho přípustností.

Podle   lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ). Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ). Dovolání podle však není podle přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, a dále není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení ( písm b/ ).

Jelikož dovoláním dotčeným výrokem odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřesahujícím částku 50.000,- Kč, bylo nutno v prvé řadě vyřešit otázku, zda v posuzovaném případě jde z hlediska procesního o obchodní věc. Nejvyšší soud České republiky již ve svém usnesení ze dne 15. 12. 1998, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 1/2000, vyjádřil názor, že za věci obchodní pro účely je nutno považovat nejen všechny věci vyjmenované v a 4 , ale i obchodní závazkové vztahy, jejichž definice je obsažena v a obch. zák.

V posuzované věci je předmětná kupní smlouva označena jako „kupní smlouva podle § 409 a násl. obchodního zákoníku“, v odstavci 4.2 obsahuje  ujednání, že „V ostatním se řídí práva a povinnosti smluvních stran § 409 a násl. Obchodního zákoníku č. 513/1991 sb.“ a v odstavci 4.3 je uvedeno, že „Odpovědnost prodávajícího za vady zboží se řídí § 436 a násl. obch. zákoníku.“

Podle § 262 odst. 1 obch. zák. si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Podle odstavce druhého tohoto ustanovení tato dohoda vyžaduje písemnou formu. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je jednotná v závěru, že obchodním závazkovým vztahem může být i vztah, který je kompletně upraven v jiném zákoně, např. právě v . Podstatné je, aby šlo o tzv. relativní obchod ve smyslu a 2 obch. zák., o tzv. absolutní obchod ve smyslu výčtu podávajícího se z obch. zák. nebo o závazkový vztah, jemuž strany přisoudily povahu obchodního vztahu písemnou volbou práva podle obch. zák. Je nepochybné, že ujednáním v kupní smlouvě byl závazkový vztah podřízen režimu obchodního zákoníku písemnou volbou práva podle obch. zák.; takto založený vztah je tudíž vztahem obchodním a spor mezi stranami je z procesního hlediska věcí obchodní.

Jelikož odvolací soud napadeným výrokem v dané obchodní věci rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti takovému výroku vyloučena ( ). Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání. Podle   lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud  to zákon připouští; jestliže možnost  podat  dovolání není v zákoně (v až ) stanovena, pak jde vždy - bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo - o dovolání nepřípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 51/2003).

Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003), dovolací soud je odmítl podle věty první a

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované, která by podle 243b odst. 5 věty první, , a měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. října 2008

JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu