Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 326/2021-30

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 21 900 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 700 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 700 Kč od datum do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 3 700 Kč od datum do zaplacení částek uvedených v prvním výroku tohoto rozsudku, nejvýše však smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč.

III. Žaloba se co do částky 8 200 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 700 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 700 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 3 700 Kč od [datum] do zaplacení částek uvedených v prvním výroku tohoto rozsudku, nejvýše však smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč.</b> <b>III. Žaloba se co do částky 8 200 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni celkem částku 21 900 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 319,94 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 11 900 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou – smluvní – povinnost, neboť včas a řádně nesplatil úvěr, který mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla.

2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání.

3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 21. 2. 2022 č. j. -24 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení ve spojení s ustanovením (dále jen „”).

4. Soud tedy rozhodl na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a to i těch, které žalobkyně doplnila k výzvě soudu ze dne datum), pročež v prvé řadě provedl důkaz předmětnou smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, uzavřenou mezi právnická osoba název žalobce s. r. o. a žalovaným (v přílohové obálce na č. l. 15), a potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance (na č. l. 19).

5. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které se mu právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč, za což měl žalovaný v třinácti měsíčních splátkách právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 14 600 Kč (ve smlouvě je tato částka deklarována jako„ celkové náklady spotřebitelského úvěru“); po skončení úvěrového vztahu jí tedy měl vrátit celkem částku 34 600 Kč. V ujednání V.4. si přitom účastníci smlouvy ujednali – v případě prodlení žalovaného – smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky.

6. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako právní vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu a násl. ve spojení se , o spotřebitelském úvěru.

7. Soud přitom dospěl k závěru, že předmětnou úvěrovou smlouvu je možno považovat za platnou, a to v tom smyslu, že není důvod ji hodnotit – jako celek – jako (absolutně) neplatnou.

8. V předchozím odstavci zaznamenaný závěr se však neuplatní v případě žádného z„ rozepsaných“ poplatků, neboť ve svém souhrnu jde o ujednání, jež má soud za přiměřeného použití ustanovení – 1815 za ujednání neplatná, neboť a) znamenají významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele, b) v zásadě jde o ujednání, jež neodráží skutečnou vůli žalovaného čerpat tyto„ služby“ (viz níže), zvláště když výše těchto poplatků ve svém souhrnu významně přesahuje sjednanou výši kapitalizovaného úroku, pročež je ji třeba kontextuálně považovat za nepřiměřenou, a to jednoznačně v neprospěch spotřebitele.

9. Podepsaný soud se konstantně domnívá, že odměna poskytovatele spotřebitelského úvěru má být zpravidla vyjádřena v ujednání o smluvním úroku, a to s možnou výjimkou, jež se v dané věci neuplatní. V případě citovaných poplatků je přitom z textu smlouvy zjevné, že za ně v zásadě žalovaný žádné nadstandardní služby neobdržel, pročež má podepsaný soud za to, že inkriminovaná ujednání představují via facti zastřená„ ujednání“ o úroku, což by v daném případě znamenalo, že se měl žalovaný konsekventně zavázat k zaplacení úroku ve výši 67,4 % ročně, tedy ve výši, kterou by bylo namístě označit za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Soud proto přikročil podle pokynu uvedeného v ustanovení k výkladu (pro žalobkyni příznivějšímu), podle kterého je možno toto – neplatné – ujednání oddělit od zbývajících ujednání, v prvé řadě tedy od ujednání o úroku ve výši 25,85 % ročně.

10. Při zohlednění všech potenciálně relevantních skutečností je tak podle mínění soudu v projednávané věci nutno vyjít z premisy, že žalovaný vstoupil s právní předchůdkyní žalobkyně do právního vztahu, v jehož rámci se – platně – zavázal hradit úrok ve výši 25,85 % ročně ze zapůjčené částky 20 000 Kč; v kapitalizované výši vyjádřeno tedy částku 5 600 Kč.

11. Z údajů o platbách žalovaného, obsažených v daném spisovém materiálu, přitom vyplynulo, že žalovaný v rozhodné době celkem zaplatil částku 21 900 Kč, přičemž v důsledku jeho procesní pasivity neměl soud prostor pro úvahu, zda část tohoto dluhu nebyla žalovaným (například po podání žaloby) uhrazena.

12. Podepsaný soud tak má za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil dlužnou jistinu ve výši 3 700 Kč, a to – v souladu s ustanovením – včetně v prvním výroku tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství.

13. Soud přitom dodává, že si je dobře vědom, že prizmatem striktních pravidel úvěrové matematiky nemůže uvedená kalkulace zcela obstát, úlohou soudu však není nalézání matematicky nezpochybnitelných výsledků, nýbrž nalézání práva, tedy vynesení rozsudků obsahujících pokud možno maximálně spravedlivé„ narovnání“ dosavadních právních vztahů účastníků řízení.

14. Současně soud uložil druhým výrokem rozsudku žalovanému povinnost zaplatit ujednanou smluvní pokutu, neboť na předmětném ujednání neshledal rozpor se zákonem, respektive nedospěl k závěru, že by vzhledem k rozhodným okolnostem věci mělo být namístě označit toto ujednání za rozporné s dobrými mravy. V důsledku procesní pasivity žalovaného pak soud neměl prostor ani pro úvahu, zda není namístě tuto smluvní pokutu přiměřeně snížit (srov. ustanovení ).

15. Lhůtu k plnění přitom soud prodloužil na lhůtu patnácti dnů od právní moci rozsudku, když – přes procesní pasivitu žalovaného – zohlednil, že žalobkyni přisouzené částky nemusí být žalovaný objektivně s to žalobkyni v kratší době zaplatit.

16. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle , neboť a) závěr o neplatnosti dílčích ujednání je závěrem právním (nikoliv skutkovým, pročež tento závěr nemůže být zvrácen doplněním tvrzení či důkazních návrhů), a b) tento (či obdobný) závěr je žalobkyni znám z celé řady jiných jejích právních věcí, pročež pro ni nemůže být závěrem„ překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.

17. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud (a to s přihlédnutím k závěrům nálezu Ústavního soudu sp. zn. ) podle ustanovení s tím, že žalovanému, jenž byl v řízení z hlediska merita věci úspěšnější, žádné procesně relevantní náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.