Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2138/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka, v právní věci žalobce Ing. L. S., , zastoupeného JUDr. K. Ch., advokátem, , proti žalovanému Mgr. M. G., advokátu, jako zvláštnímu správci konkursní podstaty úpadkyně Č. B., a. s., , o vyloučení finančních prostředků ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. října 2006, č. j. -110, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 11. dubna 2006, č. j. -97, zamítl Krajský soud v Brně žalobu, kterou se žalobce (Ing. L. S.) domáhal vůči žalovanému (zvláštnímu správci konkursní podstaty úpadkyně Č. B., a. s.) vyloučení finančních prostředků z účtů žalobce vedených u úpadkyně pod čísly a ve výši 227.228,- Kč.

Soud uzavřel, že předmět vylučovací žaloby nebyl sepsán do konkursní podstaty a z konkursní podstaty nelze vyloučit nic, co v ní není sepsáno.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Odvolací soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel z toho, že mezi účastníky je po skutkové stránce nesporné, že žalobce uzavřel s pozdější úpadkyní smlouvu o tzv. vnitropodnikovém spoření, na jejímž základě mu pozdější úpadkyně poukazovala mzdu na u ní zřízený „účet“. Současně byla uzavřena i smlouva o založení termínového spoření žalobce ve vnitropodnikové bance pozdější úpadkyně.

Soud prvního stupně, uvedl odvolací soud, se platností smluv sice nezabýval, to však nebylo podmínkou rozhodnutí o žalobě.

Jsou-li obě smlouvy platné, má žalobce vůči úpadkyni pohledávku druhé třídy. K povaze nároků osob, které vložily finanční prostředky jako vklad, odvolací soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. (jde o rozsudek ze dne 13. prosince 2005, uveřejněný pod číslem 85/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále též jen „R 85/2006“).

Jsou-li smlouvy neplatné, vzniká otázka, zda převodem mzdy na takto zřízený účet vůbec došlo k úhradě mzdy. Ani v takovém případě však žalobce nemůže uspět s vylučovací žalobou, neboť nelze učinit závěr, že správce konkursní podstaty zadržuje žalobci jeho majetek. Pouze by trvala žalobcova pohledávka vůči úpadkyni z titulu neuhrazené mzdy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „ “), namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v ) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že ani on neřešil zda jsou výše označené smlouvy platné.

Usuzuje, že pojal-li správce konkursní podstaty (i když je formálně nesepsal) do konkursní podstaty fakticky majetkové hodnoty pocházející z mzdových prostředků dovolatele, kterých se chopila pozdější úpadkyně na základě těchto zřejmě neplatných právních úkonů, a nacházely-li se tyto prostředky „zřejmě“ v dispozici úpadkyně i v době prohlášení konkursu (a následně byly i v držení správce konkursní podstaty), pak na tuto skutečnost lze pohlížet tak, že tyto majetkové hodnoty mohou být předmětem vylučovací žaloby.

Jestliže odvolací soud věc hodnotil, aniž se vyslovil k platnosti smluv, není jeho rozhodnutí přesvědčivé a nesplňuje náležitosti uvedené v

Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako bezdůvodné, maje napadené rozhodnutí za věcně správné a vycházející z ustálené judikatury Nejvyššího soudu. V daném případě měl žalobce postupovat dle a násl. , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), tedy přihlásit svou pohledávku do konkursu (což ostatně i učinil).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení a c/ O případ uvedený pod písmenem b/ však nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá, když dovolatelé mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Tím, že u pozdější úpadkyně složil peníze na základě výše uvedených smluv, vznikla dovolateli pohledávka vůči pozdější úpadkyni buď z titulu nároků na vyplacení peněz (mzdy) podle smluv nebo (byly-li smlouvy neplatné, jak dovozuje dovolatel) z titulu bezdůvodného obohacení, tedy právo na (peněžité) plnění od dlužníka (pozdější úpadkyně).

Nejde však o právo věcné, jež by dovolatel mohl hájit vůči všem (tedy i vůči dalším věřitelům pozdější úpadkyně ve stejném nebo obdobném postavení), nýbrž o právo závazkové.

Tento závěr Nejvyšší soud formuloval již v R 85/2006, z nějž napadené rozhodnutí vychází. Zkoumat věcně platnost smluv, bylo za daného stavu vskutku zbytečné.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání odmítl ( , ).

Toliko pro úplnost a bez vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud dodává, že nároky jako ten žalobcův, tedy nároky na výplatu mezd uložených v tzv. vnitropodnikových bankách, jsou tzv. pracovními nároky, jejichž režim se řídí ustanovením § 31 odst. 3 a 4 ZKV bez zřetele k tomu, zda smlouvy, na jejichž základě k uložení mezd ve vnitropodnikových bankách došlo, jsou platné.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , tedy tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalovaného žádné prokazatelné náklady tohoto řízení zjištěny nebyly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. října 2008

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu